Z rozkladové komise ministra životního prostředí

k § 116 a § 124 odst. 2 zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Ustanovení § 124 odst. 2 vodního zákona je ustanovením procesním, které má zabránit tomu, aby dva správní orgány vedly řízení v téže věci, tj. zabránit tzv. litispendenci, a nikoliv ustanovením kompetenčním, které by znamenalo, že případná nečinnost obecního úřadu s rozšířenou působností zmaří kompetenci inspekce. Kompetence obou správních orgánů k uložení pokuty je založena ustanovením § 116 vodního zákona.

(Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 28. dubna 2006, č.j. 2478/M/06, 31638/ENV/06, sp. zn. P/1802)

Rozhodnutím České inspekce životního prostředí byla V. (dále jen „společnost“) uložena pokuta podle ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 118 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších právních předpisů, za porušení ustanovení § 8 odst. 2 a ustanovení § 38 odst. 3 vodního zákona. K porušení cit. ustanovení vodního zákona došlo podle inspekce tím, že společnost vypouštěla v roce 2003 odpadní vody z čistírny odpadních vod pro město S. do řeky S. v rozporu s povolením vodoprávního úřadu. Důvodem pro uložení pokuty byla skutková zjištění inspekce podle ustanovení § 112 vodního zákona při vodoprávním dozoru čistírny odpadních vod, jejímž vlastníkem a provozovatelem je společnost. Proti rozhodnutí inspekce podala společnost odvolání, v němž mj. namítala, že rozhodnutí inspekce bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 124 odst. 2 vodního zákona, neboť řízení o uložení pokuty měl zahájit místně a věcně příslušný vodoprávní úřad (Městský úřad B.), který byl v souladu s povolením vodoprávního úřadu doporučeným dopisem informován o výsledcích rozborů vypouštěných odpadních vod z ČOV za rok 2003. Tento vodoprávní úřad však řízení nezahájil, ačkoliv se již jako první z orgánů uvedených v ustanovení § 116 vodního zákona (obecní úřad s rozšířenou působností a inspekce) v prosinci 2003 dozvěděl tytéž skutečnosti, za které je společnosti uložena pokuta inspekcí. Inspekce tedy podle společnosti nebyla oprávněna sankční řízení zahajovat a ani ukládat jakoukoliv sankci.Ministerstvo na základě odvolání společnosti zrušilo rozhodnutí inspekce, jelikož dospělo k závěru, že v dané věci měl řízení o uložení pokuty zahájit Městský úřad B., který se první dozvěděl o výsledcích laboratorních rozborů odpadních vod z ČOV za rok 2003, které byly zaslány tomuto úřadu jako příloha dopisu společnosti. Podle ministerstva to vyplývá z ustanovení § 124 odst. 2 vodního zákona, podle něhož řízení o uložení pokuty zahájí ten správní orgán (inspekce nebo Městský úřad B.), který jako první zjistil porušení povinností.Na základě doporučení rozkladové komise ministr dospěl k závěru, že rozhodnutí ministerstva přísluší z moci úřední zrušit a věc vrátit ministerstvu jako odvolacímu orgánu podle ustanovení § 97 odst. 3 správního řádu.

Z odůvodnění:
Rozpor napadeného rozhodnutí ministerstva ze dne … s právními předpisy shledávám v tom, že ministerstvo na základě odvolání společnosti zrušilo rozhodnutí inspekce ze dne … s odkazem na ustanovení § 124 odst. 2 vodního zákona. Ustanovení § 124 odst. 2 vodního zákona je ustanovením procesním, které má zabránit tomu, aby dva správní orgány vedly řízení v téže věci, tj. zabránit tzv. litispendenci, a nikoliv ustanovením kompetenčním, které by znamenalo, že případná nečinnost obecního úřadu s rozšířenou působností zmaří kompetenci inspekce. Kompetence obou správních orgánů k uložení pokuty je založena ustanovením § 116 vodního zákona. Za vhodné považuji dále doplnit, že okamžik, kdy byly Městskému úřadu B. oznámeny výsledky laboratorních rozborů odpadních vod za rok 2003 (přílohou dopisu společnosti ze dne …), nelze považovat za okamžik, kdy tento správní orgán (kompetentní k uložení pokuty podle ustanovení § 116 vodního zákona) zjistil porušení povinností podle ustanovení § 124 odst. 2 vodního zákona. Ze skutečnosti, že Městský úřad B. obdržel doklad o tom, že v roce 2003 nebyly dodržovány limity povolení k vypouštění odpadních vod, nelze bez dalšího vyvodit, že správní orgán také zjistil porušení povinnosti ve smyslu ustanovení § 124 odst. 2 vodního zákona. V situaci, kdy obecní úřad s rozšířenou působností obdrží výsledky rozborů vypouštěných odpadních vod od provozovatelů čistíren odpadních vod zpravidla dříve než inspekce (podle ustanovení § 38 odst. 3 vodního zákona nebo podle povolení k vypouštění odpadních vod), by právní výklad ministerstva vedl k tomu, že by inspekce vůbec neměla možnost postihovat případné porušení povinnosti vypouštět odpadní vody v souladu s vydaným povolením, jak umožňuje vodní zákon.