Chemie nás obklopuje všude. Přináší užitek, ale i škodí.
REACH: chemie pod drobnohledem EU
Nebezpečné látky jíme, pijeme i dýcháme. Sanace starých zátěží jsou nákladné a peníze chybí. Pomůže současný stav změnit nová chemická politika EU?
Jejím středobodem se stala loni přijatá legislativa REACH. Ta velí firmám, které nějak používají, prodávají nebo dovážejí jakékoli chemické látky v množství větším než tuna ročně, je zaregistrovat, ještě předtím otestovat nebo výsledky testů koupit.
BUDOUCNOST BEZ JEDŮ V ČASE
Prvním krokem při přihlašování chemikálií bude tzv. předregistrace, jež začne počátkem června 2008. Během ní musí podniky nahlásit základní údaje o svých výrobcích Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA). Ta pak rozhodne, za které typy chemikálií bude vybírat poplatky. Nejkratší, 3,5letá registrační lhůta, platí pro výrobce a dovozce chemických látek nejnebezpečnějších a vyráběných v největších objemech. Až 11 let pak mají pro registraci výrobci a dovozci malých množství chemických látek. Nezávislost nového subjektu, sídlícího v Helsinkách, na lobbyistických tlacích výrobců nebezpečných chemikálií je jedním z klíčových faktorů toho, jak bude systém REACH uplatňován v praxi.
Především malé a střední firmy budou mít starosti. Registrace je přijde, podle velikosti podniku a množství chemikálií, které vyrobí, na až stovky tisíc korun ročně, budou ale moci zapisovat chemikálie společně, a tím snížit náklady a administrativní zátěž. Přesto lze očekávat, že mnohé z nich ukončí jejich výrobu nebo budou produkovat jen množství pod hranicí registrace. Firmám, které vyráběné chemické látky nezaregistrují, bude hrozit konec podnikání. Směrnice tak může vyčistit evropský trh od malých producentů, i těch českých.
REACH přináší zásadní změny nejen pro průmysl využívající chemické látky, ale také pro občany a životní prostředí. K jeho zlepšení by mělo přispět právě zpřísnění pravidel pro používaní chemikálií předtím, než jsou uvedeny na trh. REACH má za cíl shromáždit dostupné informace o zhruba 30.000 chemických látkách, které jsou na evropském trhu. Nová pravidla v rámci EU začala platit v polovině loňského roku, další termíny jsou pak postupně rozloženy do roku 2018. Odhaduje se, že naplno začne celá legislativa působit až v roce 2022. Očekává se, že v roce 2009 bude zveřejněn předběžný seznam nejnebezpečnějších chemických látek, které budou nuceny podstoupit proceduru autorizace.
ZAMĚŘTE SE NA EKOLOGICKÉ ZDROJE
Ze všeho vyplývá, že je nejjednodušší se plastům, které zatěžují životní prostředí vyhnout. Tak jako to učinila např. řada firem z IT, které se na přelomu let 2005/2006 rozhodly vyloučit z používání PVC. V obalové technice ho z větší části nahradila papírová lepenka, částečně i snadno recyklovatelná PET fólie, upotřebená např. k balení potravin a nápojů. To však neznamenám, že by nebezpečné látky přes snahu výrobců IT o jejich nahrazení neškodnými alternativami či aspoň výraznému snížení jejich podílu z moderní techniky zmizely.
Nebezpečné materiály a chemické látky obsahuje i nový iPhone firmy Apple. Nezávislá laboratoř otestovala, na základě objednávky organizace Greenpeace, 18 vnitřních i vnějších součástek produktu. Analýza potvrdila výskyt bromovaných látek v polovině vzorků, včetně antény, kde představovaly až 10 % celkové hmotnosti použitých obvodů. Plastový (PVC) potah sluchátkových kabelů obsahoval 1,5 % toxických esterů kyseliny ftalové, tedy rizikových ftalátů.
PLASTY BUDOUCNOSTI? POLYMERY VYRÁBĚNÉ BAKTERIEMI
Příkladem jsou možnosti a vlastnosti jednobuněčného organismu bakterie Paracoccus denitrificans. Tvorbou kyseliny parahydroxybenzoové (PHB), jež se v její buňce hromadí v podobě malých tvrdých kuliček, vytváří polymer podobný pevnému plastickému polypropylenu. Ten se používá v mnoha oblastech - od obalů po textilie.
Hlavní výhodou bioplastů je, že jejich výroba nevyžaduje prakticky žádná fosilní paliva. Při likvidaci dochází k vyloučení pouze takového množství kysličníku uhličitého, které absorbují rostliny, jimiž se bakterie živí. Bioplasty zaujmou i z ekonomického hlediska: základní suroviny potřebné pro jejich výrobu - cukr a škrob - jsou dostupné v neomezeném množství. PHB navíc dokáže odolat teplotám až 120°C a materiál lze zpracovávat na stejných strojích, jaké slouží ke zpracovávání běžných polypropylenů. Než ale bude možné tyto plasty vyrábět masově, je nutné zjednodušit výrobní procesy, které zatím vyžadují příliš velké množství energie. Chemici rovněž pracují na optimálním složení těchto plastů.
Jejím středobodem se stala loni přijatá legislativa REACH. Ta velí firmám, které nějak používají, prodávají nebo dovážejí jakékoli chemické látky v množství větším než tuna ročně, je zaregistrovat, ještě předtím otestovat nebo výsledky testů koupit.
BUDOUCNOST BEZ JEDŮ V ČASE
Prvním krokem při přihlašování chemikálií bude tzv. předregistrace, jež začne počátkem června 2008. Během ní musí podniky nahlásit základní údaje o svých výrobcích Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA). Ta pak rozhodne, za které typy chemikálií bude vybírat poplatky. Nejkratší, 3,5letá registrační lhůta, platí pro výrobce a dovozce chemických látek nejnebezpečnějších a vyráběných v největších objemech. Až 11 let pak mají pro registraci výrobci a dovozci malých množství chemických látek. Nezávislost nového subjektu, sídlícího v Helsinkách, na lobbyistických tlacích výrobců nebezpečných chemikálií je jedním z klíčových faktorů toho, jak bude systém REACH uplatňován v praxi.
Především malé a střední firmy budou mít starosti. Registrace je přijde, podle velikosti podniku a množství chemikálií, které vyrobí, na až stovky tisíc korun ročně, budou ale moci zapisovat chemikálie společně, a tím snížit náklady a administrativní zátěž. Přesto lze očekávat, že mnohé z nich ukončí jejich výrobu nebo budou produkovat jen množství pod hranicí registrace. Firmám, které vyráběné chemické látky nezaregistrují, bude hrozit konec podnikání. Směrnice tak může vyčistit evropský trh od malých producentů, i těch českých.
REACH přináší zásadní změny nejen pro průmysl využívající chemické látky, ale také pro občany a životní prostředí. K jeho zlepšení by mělo přispět právě zpřísnění pravidel pro používaní chemikálií předtím, než jsou uvedeny na trh. REACH má za cíl shromáždit dostupné informace o zhruba 30.000 chemických látkách, které jsou na evropském trhu. Nová pravidla v rámci EU začala platit v polovině loňského roku, další termíny jsou pak postupně rozloženy do roku 2018. Odhaduje se, že naplno začne celá legislativa působit až v roce 2022. Očekává se, že v roce 2009 bude zveřejněn předběžný seznam nejnebezpečnějších chemických látek, které budou nuceny podstoupit proceduru autorizace.
ZAMĚŘTE SE NA EKOLOGICKÉ ZDROJE
Ze všeho vyplývá, že je nejjednodušší se plastům, které zatěžují životní prostředí vyhnout. Tak jako to učinila např. řada firem z IT, které se na přelomu let 2005/2006 rozhodly vyloučit z používání PVC. V obalové technice ho z větší části nahradila papírová lepenka, částečně i snadno recyklovatelná PET fólie, upotřebená např. k balení potravin a nápojů. To však neznamenám, že by nebezpečné látky přes snahu výrobců IT o jejich nahrazení neškodnými alternativami či aspoň výraznému snížení jejich podílu z moderní techniky zmizely.
Nebezpečné materiály a chemické látky obsahuje i nový iPhone firmy Apple. Nezávislá laboratoř otestovala, na základě objednávky organizace Greenpeace, 18 vnitřních i vnějších součástek produktu. Analýza potvrdila výskyt bromovaných látek v polovině vzorků, včetně antény, kde představovaly až 10 % celkové hmotnosti použitých obvodů. Plastový (PVC) potah sluchátkových kabelů obsahoval 1,5 % toxických esterů kyseliny ftalové, tedy rizikových ftalátů.
PLASTY BUDOUCNOSTI? POLYMERY VYRÁBĚNÉ BAKTERIEMI
Příkladem jsou možnosti a vlastnosti jednobuněčného organismu bakterie Paracoccus denitrificans. Tvorbou kyseliny parahydroxybenzoové (PHB), jež se v její buňce hromadí v podobě malých tvrdých kuliček, vytváří polymer podobný pevnému plastickému polypropylenu. Ten se používá v mnoha oblastech - od obalů po textilie.
Hlavní výhodou bioplastů je, že jejich výroba nevyžaduje prakticky žádná fosilní paliva. Při likvidaci dochází k vyloučení pouze takového množství kysličníku uhličitého, které absorbují rostliny, jimiž se bakterie živí. Bioplasty zaujmou i z ekonomického hlediska: základní suroviny potřebné pro jejich výrobu - cukr a škrob - jsou dostupné v neomezeném množství. PHB navíc dokáže odolat teplotám až 120°C a materiál lze zpracovávat na stejných strojích, jaké slouží ke zpracovávání běžných polypropylenů. Než ale bude možné tyto plasty vyrábět masově, je nutné zjednodušit výrobní procesy, které zatím vyžadují příliš velké množství energie. Chemici rovněž pracují na optimálním složení těchto plastů.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích