Má cenu vody ve Lhotě hlídat Praha?

Představitelé Generálního ředitelství Evropské komise pro regionální politiku (DG Regio) podmiňují získání evropských dotací pro české vodárenství v novém programovém období Evropské unie 2014-2020 zřízením nezávislé regulační instituce, na niž by územní samosprávy přesunuly své kompetence v oblasti kontroly cen vody. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vidí jako řešení převést kompetence v oblasti kontroly cen vody z municipalit na Energetický regulační úřad. Zatím však chce s Evropskou komisí, resp. s představiteli DG Regio o tomto jeho požadavku vyjednávat.

Informace o požadavku Bruselu zazněla na dvoudenní konferenci VODA FÓRUM 2012 koncem května v Praze a ihned na místě se dočkala negativních ohlasů. >>Navrhovaná forma regulace nemá v ČR ani v zahraničí obdobu. Např. Český telekomunikační úřad či Energetický regulační úřad prověřují řádově nižší počet společností. A přitom reálným výsledkem jejich působení jsou jedny z nejvyšších cen telekomunikačních služeb v Evropě a ceny energie srovnatelné s Německem,<< upozornil předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) František Barák. Spolu s dalšími účastníky konference připomněl, že zásadním problémem navrhovaného řešení je rovněž fakt, že regulační instituce by měla převzít stávající kompetence měst a obcí, a významně tak omezit jejich možnost rozhodování nejen o výši, ale i o struktuře cen vodného a stočného.

V současné době regulace vodárenství spadá do kompetence tří ministerstev - zemědělství, životního prostředí a financí. Regulace cen vody patří do kompetence Ministerstva financí, které ve svém věstníku stanovuje způsob kalkulace cen vodného a stočného a definuje oprávněné náklady i přiměřený zisk, které se do ceny vody mohou započítat. V tomto roce platí aktualizovaná verze, reflektující např. i řadu připomínek právě ze strany Evropské komise.

EU navíc ve vodohospodářském oboru zatím nemá žádný standard. Analýzy ve většině případů vycházejí z dosavadních zkušeností, třeba z Velké Británie, kde je regulace uplatňována na pouhých třech desítkách subjektů. Ve Velké Británii totiž již dříve došlo k plnému převodu vodohospodářského majetku do soukromého vlastnictví, zatímco v Česku až na výjimky tento majetek zůstává v rukou měst a obcí.

Fakta ke zvážení

V Česku nyní působí více než 5300 vlastníků vodárenské infrastruktury a 2222 jejích provozovatelů.

Nová regulační instituce by musela ve všech těchto případech rok co rok složitě prověřovat mj. i kalkulace vodného a stočného.