Carpe diem Václava Klause

V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů.

Obsah prezidentova novoročního projevu byl dost schizofrenní. Zatímco v oblasti ekonomického hodnocení minulého roku oprávněně varoval před dluhy, které tady necháváme budoucím generacím, neodpustil si opět zcela nekvalifikovaný a povrchní exkurz do problematiky ochrany životního prostředí.

Mimo jiné říká: "Šetřit - tedy se chovat racionálně a odpovědně k tomu, co nám příroda nabízí - je absolutní povinnost každého a vždy, ale neumíme si dobře představit, jaká bude technická úroveň, vyspělost a bohatství generací, které přijdou po nás. Nemůžeme vědět, kolik - kvůli nim - smíme spotřebovat dnes známých a dostupných přírodních zdrojů. A budou vůbec námi dnes eventuálně ušetřené zdroje potřebovat?" Na jiném místě pak prezident praví: "Místo zabývání se dnešními problémy tohoto typu (míněna výše daní a míra zaopatření občanů od státu - pozn. autora) se stalo jistou módou utíkat do budoucnosti a zabývat se rokem 2050, či dokonce rokem 2100". Tvrzení, že se můžeme chovat ve využívání přírodních zdrojů víceméně podle našeho uvážení a bez ohledu na budoucí generace za desítky let (protože stejně přesně nevíme, jak bude v té tobě svět vypadat a co lidé budou potřebovat), je klasický defektní koncept Václava Klause.

Opravdu přesně nevíme, kolik uranu, zlata či uhlí bude lidstvo potřebovat za padesát let. O to však primárně nejde. Nejde o spotřebu přírodních zdrojů, ale o dopady na kvalitu prostředí či životadárné přírodní procesy na nichž jsme bytostně závislí a budou na nich závislé i další generace. Pokora a opatrnost při využívání přírodního prostředí a také ochrana krajiny je proto zcela na místě.

Rovněž slova o tom, že "někteří" chtějí zastavit společenský pokrok a rozvoj ekonomiky, jsou nešťastná. Je snad důraz na šetrné zacházení s přírodními zdroji, orientace na čistší, šetrnější a kvalitativně nové technologie zastavením společenského a ekonomického vývoje? Vůbec si tím nejsem jist a odpověď nechám na každém zvlášť.

Schéma sporu je prosté a stále se opakuje. Václav Klaus sděluje, že žádné ekologické problémy nevidí a vše je fajn, a proto se můžeme dál bezstarostně chovat jako dosud. Jenže ono to není fajn, a ví to každý, kdo jenom trochu sleduje svět kolem sebe. A to platí pro Českou republiku i svět jako celek. Obávám se, že postoje našeho pana prezidenta k řešení těchto globálních a dlouhodobých (tedy nejen našich) ekologických problémů přispívají podobně neefektivně jako některé fanatické postoje ekologických fundamentalistů. Varovat na jedné straně před ekonomickými dluhy ohrožujícími budoucí generaci a na druhou stranu bagatelizovat či ignorovat riziko ekologických dluhů, které také přesouváme na budoucí generace, se mi zdá krátkozraké.

Dělat politiku je určitě každodenní operace, ale není od věci, když má nějakou dlouhodobou vizi a rámec. Váš světonázor ale nikdo nezmění. Takže carpe diem, pane prezidente.

František Pelc,
1. místopředseda Strany zelených