Michálek užitečnější než Assange

Když má Pavel Drobil vysvětlit své výroky na nahrávkách, které ho stály místo, stěžuje si: "Nevěděl jsem o nahrávání, neměl jsem pocit, že se musím nějak krýt." Trochu to připomíná aféru WikiLeaks - američtí diplomaté také nevěděli, že jejich interní komunikaci někdo zveřejní a vyjadřovali se na adresu hlav hostitelských zemí slovy nehledanými. Jenomže nakonec se nemají za co stydět. WikiLeaks odkryla jen jinou (intimnější) rovinu komunikace, která ale prokázala, že diplomaté jen dělají svou práci - hájí národní zájmy, za což si je američtí občané platí. Michálkovy nahrávky v kauze Drobil naopak odkrývají celou utajovanou vrstvu české politiky, ve které se děje něco zcela jiného, než za co politiky platíme.

Jinak řečeno: Zatímco WikiLeaks měly charakter spíše pornografický - odhalení pro odhalení, Michálkovy nahrávky mají zásadní význam. Poprvé průkazně odhalily povahu "politického" zacházení s veřejnými prostředky v Česku.

A v tom je třeba také hledat důvod naštvanosti na Michálka (Drobil, Nečas), nebo zdrženlivosti vůči aktérům kauzy (Kalousek). Nejde jen o to, že Michálek nahrávkami naboural důvěryhodnost vládního projektu, ale o to, že odkryl, "jak se to v politice dělá". To, co vyšlo najevo, už není kauza, která se dá při troše šikovnosti interpretovat jako individuální selhání. To už není Grossův byt, lokální kšefty Milana Jančíka nebo úplatkářství exsenátora Nováka. Je to zničující pohled do nitra českého politického soukolí.

Mandát ke zlodějně

Michálkův čin navíc provokuje politiky k uřeknutím, která dál poodhalují mentalitu jejich světa. Například Pavel Drobil v rozhovoru pro NH říká, že Martin Knetig (jeho poradce, který plánoval na Drobilovu politickou kariéru vytáhnout miliony z fondu životního prostředí) "neměl k takovému jednání mandát". Přeloženo: Neměl mandát ke zlodějině. Je to pozoruhodné sousloví. Nepochybně můžeme říci, že někdo "dostal mandát k jednání o koaliční smlouvě." Ale těžko řekneme: "Nedal jsem mu mandát, aby ukradl rum v samoobsluze." Drobil něco podobného mimoděk z úst vypouští. Tam, kde je jazyk politiky používán k popisu nejhorší špíny, je důvodné podezření, že špína je i nejvlastnějším politickým obsahem.

Na jiný zajímavý moment upozornil kolega Jan Macháček. Ve chvíli, kdy Drobil nabídl Michálkovi post svého náměstka (ponechme nyní stranou, zda to myslel jako odměnu za zničení nahrávek, nebo "jen tak"), řekl, že "to bude práce víc odborná a méně politická." Přičemž by to mělo být naopak. Náměstek by měl být spíš politik, šéf fondu spíš nepolitický expert. I to ukazuje, že esencí zdejší politiky je možnost být u kohoutu, kterým tečou peníze. Zákony, chod státní správy atd., to vše je jen jakýsi vehikl, který je nutné "odborně" udržovat v provozu.

Nedůvěryhodná policie

O všechny tyto poznatky jsme málem přišli. Stačilo, kdyby Michálek udělal to, co měl udělat dle Petra Nečase - tedy nepořizovat nahrávky a obrátit se rovnou na policii. Záznamy z jeho pátečního výslechu ale unikly už po pár hodinách, a tak je jasné, že se české policii nedá věřit. Pokud jde o korupci, dokáže vyšetřit ještě tak komunální případ z Brna-Žabovřesk. Když jde o nejvyšší patra politiky, ministry, financování stran, není policejní sbor důvěryhodný.

Proslulou větu ministra Drobila "Buď s tím jděte na policii, nebo to zničte," tedy můžeme chápat i tak, že nenabízí dvě protichůdné možnosti; výsledek by byl zřejmě v obou případech stejný. Pokud by Michálek na policii vyrazil, patrně by (stejně jako kdykoli předtím v minulosti) nic nevyšetřila. Pokud by pořídila odposlechy, nedaly by se podle náhubkového zákona zveřejnit. Efekt by byl stejný, jako by Michálek záznamy zničil, jak mu doporučoval Pavel Drobil.

Tedy: nikdo by nebyl potrestán, veřejnost by nedostala žádné informace. Drobil by zůstal ve funkci, vláda by se mohla dál bez uzardění označovat za protikorupční, politický provoz by nerušeně pokračoval. Liboru Michálkovi proto za jeho smysluplnější variaci na WikiLeaks patří poděkovat.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz