Němečtí Zelení a dvorní radové aneb Němečtí Zelení coby dvorní radové

Někdejší buřiči končívají jako císařští dvorní radové. Tento úsudek se nutně dral na mysl při pohledu na hlavu katolické církve, kterak v Bundestagu tiskne pravici Winfriedu Kretschmannovi. Zjevem se ten chlapík nijak neliší od zbytku politického establishmentu. Proč stojí za řeč? Na jaře se stal prvním předsedou vlády v některé ze spolkových zemí za Zelené.

Politici někdejší strany poskládané z ochránců životního prostředí a pacifistů už nesedávají v parlamentních lavicích v teniskách a osobně pletených svetrech. A jejich veterán Joschka Fischer, ještě když byl ministrem zahraničí, každé ráno běhával, ne aby předvedl svéráz, ale aby jakž takž udržel v mezích svou tělesnou váhu.

Papežské požehnání německým Zeleným nebylo jen protokolárním gestem. Protože tak, jak se zelení politici svým zjevem přiblížili obecnému vkusu, tak se naopak součástí obecného vkusu staly nápady a myšlenky, které Zelení přinesli do politiky. O ohledech k životnímu prostředí ve svém berlínském projevu ostatně mluvil i Benedikt XVI.

Německý Fischer a český Bursík

Mohou se čehosi takového dočkat i jejich čeští pobratimové? I při hodně velké shovívavosti to budou mít mnohem těžší. Před pěti lety dostali šanci tak velkou, že ji ani při vší vůli, i kdyby ji měli, nemohli unést. Protože vstoupit jednou nohou do parlamentu a druhou zároveň do vlády, znamená postavit se k okénku, kde se politickým stranám dává zdarma za vyučenou.

Mnohem zkušenější německé Zelené na jaře 1998, půl roku po vstupu do vlády, málem rozpoltil spor o zásah NATO v Kosovu, který nakonec urovnal politický talent Joschky Fischera. Takové štěstí zelení z Česka neměli, protože Martin Bursík při vší své obratnosti a talentu není Fischerův formát.

V obecném povědomí veškerý dojem překryly zablácené trosky, které za sebou zanechaly vlečky dam Zubové či Kuchtové. Účty se splácely v loňských volbách do Poslanecké sněmovny. Možná ještě tvrdší byl výsledek v Praze, kde si ODS překreslením volebních okrsků co nejvíce usnadnila práci. Kdo čeká v politice vděk, zpravidla se mýlí. Důkazy o stamilionech promrhaných v Opencard a miliardách v tunelu Blanka snášeli na magistrátu soustavně a důkladně zelení zastupitelé. Smetanu našlehanou z nespokojených pražských voličů si však odnášela TOP 09.

Kde tu hledat nějaké poučení? Třebas v tomto. Čeští zelení nejspíše nedostanou příležitost dospět do licousů dvorních radů - ledaže by se brzy ukázalo, že si tuto ozdobu mezi sebou půjčují dnes už ne dvě, ale dokonce tři hlavní strany na pražské radnici. Do té doby mohou meditovat, zda jim úspěch přinese spíše původní barevnost, či neokázalí chlapíci typu Winfrieda Kretschmanna.

Trefa v hotelu Sofitel

Dominique Strauss-Kahn chce, aby byl zrušen civilní proces vyvolaný osobní žalobou Nafissatou Diallové, která se domáhá odškodnění za sexuálně motivované napadení. DSK se odvolává na svou diplomatickou imunitu. Koleduje si tak o zařazení mezi ty, kteří po chirakovsku řečeno "propásli velkou příležitost mlčet".

Advokát pokojské z hotelu Sofitel Kenneth Thompson seřadil pěkně důvody, proč by měla být žádost bývalého ředitele MMF zamítnuta. Za prvé žalovaný není diplomat, za druhé podle své vlastní výpovědi byl v New Yorku za "osobními záležitostmi", za třetí hotel platil on sám a ne MMF.

Karbanický flek představuje Thompsonův čtvrtý punkt: ať už DSK dělal v apartmá číslo 2806 cokoli a obžaloba je samozřejmě přesvědčena, že šlo násilný útok, v každém případě jednal ze zcela osobních důvodů, které neměly nic společného s jeho ředitelskou funkcí. Tomu se říká trefa!

AUTOR: Adam Černý
AUTOR-WEB: www.ihned.cz