Bojí se ministr Kužvart tunelu nebo o tunel?

Návod, jak zprůhlednit současné hospodaření parku zahalené do šumavských mlh, předložil na středečním jednání klíčového výboru Poslanecké sněmovny lidovecký poslanec Libor Ambrozek. Základním principem jeho návrhu je oddělení hospodaření od státní správy založením tzv. obecně prospěšné společnosti, tedy zákonem zřízené instituce pod společnou kontrolou státu a obcí. Tuto společnost založí správa parku jako servisní organizaci, která pro park vykonává činnosti, jež si správa parku objedná (těžba dřeva, sázení stromků, provoz informačních středisek apod.). Majetek svěřený společnosti k plnění těchto zakázek nadále zůstává ve vlastnictví státu a není možné jej zcizit ani zprivatizovat. Ve správní radě společnosti budou kromě lidí jmenovaných správou i zástupci obcí a nezávislí odborníci jmenovaní Radou parku. Zisk obecně prospěšné společnosti připadne regionu, neboť vydělané peníze musí být investovány jen do veřejně prospěšných aktivit, definovaných zakládací listinou: podpora přírodovědeckého výzkumu, příspěvky na provoz ekologických autobusů, údržba lyžařských tras, pořádání vzdělávacích a propagačních akcí pro školy a veřejnost, podpora informačních středisek apod. Tento model je dlouhodobě a úspěšně používán v péči o chráněná území nejen v zemích západní Evropy (Nizozemí, Velká Británie), ale i ve Spojených státech. Ambrozkův návrh, na kterém půl roku pracovali právníci a odborníci ochrany přírody, tedy nevychází z neodzkoušených experimentů, ale z osvědčených ochranářských postupů. A právě tuto koncepci, která získala kladné hodnocení od expertízy Akademie věd ČR, se podařilo Ambrozkovi na středečním jednání poslanců prosadit do návrhu zákona o šumavském parku. A dovolil si věru dost, neboť hned druhého dne jej ministr ŽP Kužvart veřejně obvinil z pokusu o privatizaci a vytunelování Šumavy. Příčina konfliktu je zřejmá: ambiciózní Kužvart se nedokázal smířit s tím, že sněmovní výbor odmítnul jeho návrh a dal zelenou konkurenční Ambrozkově koncepci. Zbývá doplnit, jakou perspektivu nabízí Šumavě Kužvartovo ministerstvo: nechat hospodaření sloučené se státní správou a tu oddělit od odborného zázemí parku. Což v praxi znamená, že správa parku by stejně jako dosud kontrolovala sama sebe a v obhospodařování lesů by opět měli hlavní slovo lesníci. Ostře vedeným mediálním útokem proti Ambrozkovi a jeho příznivcům na sebe Kužvart neomylně prozradil, že mu současné anarchistické poměry na Šumavě plně vyhovují. A jako neohrožený ochránce šumavského tunelu na dříví přece nemůže připustit, aby došlo ke zřízení veřejnoprávní instituce, která současnému svévolnému a nekontrolovanému nakládání se ziskem učiní přítrž. Neváhá tedy z pozice mocného úředníka veřejně označit své odpůrce za tuneláře a obecně prospěšnou společnost definovat jako parazitickou organizaci, která bude žít z toho, co má chránit. Nepřekvapí, že horlivým zastáncem ministrových názorů je ředitel správy NP Šumava I. Žlábek. Peníze, které by obecně prospěšná společnost vydělala, není totiž možné vyplýtvat na vysprávku turisticky nepřístupných cest, údržbu a zřizování nových kalamitních svážnic v jádrové zóně parku či na výstavbu luxusních hájenek. Nezbývá než položit si otázku, co asi vede pana ministra Kužvarta k tomu, že se snaží stůj co stůj udržet naživu lesní závod, který v loňském roce označily mezinárodní ekologické organizace za odstrašující případ národního parku jen na papíře. Ivona Matějková Zdroj: Neviditelný pes