Naučná stezka představuje faunu a floru mokřadů

Želízy Nová naučná stezka u obce Želízy je i přes svoji délku pouhých tři sta metrů zajímavým obohacením pro ty návštěvníky Kokořínska, kteří se zajímají o faunu a floru mokřadních lokalit. Na vybudování stezky vydala Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko padesát tisíc korun a další peníze chystá na drobné úpravy. Mezi nimi bude například zdvojení informačních panelů, aby text i vyobrazení byly přístupné nejen dospělým, ale také malým dětem. Mokřady jsou zbytečné jen zdánlivě Pro převážnou část lidí jsou mokřady místem, kterému se raději vyhýbají. Velké množství komárů, hustá vegetace a bahno často znepříjemňují pobyt natolik, že by se většina lidí bez těchto míst obešla. Zdánlivě proto mokřady nepřinášejí žádný užitek. To je také jeden z hlavních důvodů jejich zániků na celé planetě. Mokřady člověk odvodňoval ve snaze získat co nejvíce zemědělské půdy či je zavážel odpadem. Přesto odborníci nalézají důvody, proč mokřady chránit. Nejvýznamnější jejich funkcí je schopnost zadržovat vodu v období dostatku srážek, čímž omezují případné záplavy, a naopak uvolňovat vodu v obdobích, kdy je srážek nedostatek. Fungují jako houba, která vodu nabere a postupně ji uvolňuje. V oblasti střední Evropy nabývají mokřady významu také schopností pohlcovat znečištění, a působí proto jako přírodní filtr. V údolí podél říčky Liběchovky jsou různé typy ploch, především mokřadní olšiny, ostřicové mokřady, rákosiny, degradované zbytky mokřadních luk a vlastní relativně přirozený tok Liběchovky. Od roku 1997 je lokalita Mokřady Liběchovky a Pšovky zapsaná do seznamu mokřadů podle takzvané Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů mezinárodního významu. Na celém světě je podobných lokalit kolem jednoho tisíce. Lidé mokřady nevyužívají, ale pečují o ně Po několik staletí lidé mokřady využívali způsobem, kterému se příroda přizpůsobila. Luka byla ručně kosena na krmení hospodářských zvířat, rybníky byly pravidelně čištěny a získané bahno odváženo na pole jako hnojivo, pokosený rákos se využíval při stavbě budov, vrbové proutí se využívalo v košíkářství a ostatní dříví na topení. V současnosti přestaly být mokřadní louky využívány, protože se na nich těžké traktory topí v bahně, mnoho rybníků a tůní zaniklo a jejich plochy leží ladem a jsou zarůstány náletovými dřevinami. Tento spontánní proces v zájmu zachování některých společenstev člověk opatrně usměrňuje. Správa CHKO Kořínsko proto zajišťuje pravidelné kosení luk k udržení podmínek pro uchování vzácné fauny i flóry, mezi které patří například i krásně kvetoucí orchideje, obnovuje tůně a poskytuje tak dostatečné množství míst k množení obojživelníků. S rozvahou jsou potlačovány nálety dřevin, kde by škodily přílišným zastíněním. Protože v posledních desetiletích došlo pravděpodobně v souvislosti s poklesem hladiny spodní vody k vyschnutí většiny tůní, jsou uměle vytvářeny náhradní, aby měly kde žít například ploštice a larvy vážek a šídel a posloužily pro rozmnožování obojživelníků. Někteří živočichové jinde nejsou To všechno návštěvník nové naučné stezky u Želíz pozná. Když nebude mít štěstí a trpělivost spatřit zdejší živočichy v jejich přirozeném prostředí, prohlédne si je alespoň na informačních panelech, kde jsou jejich kresby či fotografie. I tak si užije ojedinělé zachovalého koutu přírody. Mokřady Liběchovky a Pšovky jsou domovem vzácných rostlin i živočichů. Roste zde rdest alpský, hadilka obecná, leknín bělostný, ďáblík bahenní, bledule jarní, ostřice Davallova a úpolín nejvyšší a některé druhy orchidejovitých rostlin. Žijí zde mlok skvrnitý, čolek horský, rosnička zelená a několik druhů měkkýšů, pavouků a chrostíků, které se nikde jinde v Čechách nevyskytují než pouze ve zdejších mokřadech. Zdroj: Mladá fronta Dnes