Ochránci bojují s invazními druhy rostlin

Známe je, a přesto si často ani neuvědomujeme, jak jsou pro přírodu, ale i pro nás samotné nepříjemné a někdy až nebezpečné. Také na Podblanicku můžeme nalézt tři hlavní zástupce velké skupiny nepůvodních rostlin, šířících se Evropou - křídlatku, bolševník velkolepý a netykavku žláznatou. Členové ČSOP Vlašim jejich výskyt monitorují a v případě nutnosti je i odstraňují. KAREL KŘÍŽ Vlašimsko - Co jsou to vlastně invazní druhy rostlin a čím škodí? Jedná se o rostliny, které se (většinou díky člověku) dostaly z místa svého původu např. do botanických nebo okrasných zahrad a parků, kde se pěstovaly jako exotické okrasné rostliny. Postupně zplaňovaly, přizpůsobily se novým podmínkám a začaly se šířit do volné přírody. Snadno se rozmnožují, osidlují všechna příhodná stanoviště, vyznačují se vysokou konkurenční schopností a často značnou a rychlou tvorbou biomasy (své konkurenty doslova vytlačí množstvím narostlé hmoty). Vytlačují domácí, citlivější druhy květeny a mění druhové složení celých společenstev rostlin. Následně pak vytvářejí rozsáhlé porosty složené pouze z vlastního druhu. Stávají se obtížnými plevely. Houževnatá dáma z dálného východu Podle názvu - křídlatka, latinsky zvaná Reynoutria - je pro značnou část z nás zcela neznámou rostlinou. Přesto se s ní však většina lidí již někdy setkala. Roste na železničních náspech, smetištích, zanedbaných plochách a někdo ji dokonce pěstuje na zahrádce jako dekorativní rostlinu. Pouze ten, kdo se ji pokoušel někdy ze svého pozemku vytlačit, ví, o jak agresivní a z hlediska zarůstání a likvidace původních ekosystémů nebezpečnou rostlinu se jedná. Historicky pochází křídlatka z východní Asie z oblasti Japonska, Koreje a Číny. Do Evropy se dostala v 19. století. Díky svému rychlému růstu a dekorativnímu vzhledu byla používána v parcích a kolem bohatých sídel k jejich zkrášlení. Především díky značné vitalitě a schopnosti snadného množení (křídlatka se v našich podmínkách rozmnožuje oddenky a úlomky částí rostlin) se rozšířila do volné krajiny a začala z ní vytlačovat původní druhy rostlin. K šíření jí, kromě záměrného vysazování jako dekorativní rostliny, pomáhá především transport po vodních tocích nebo např. přesun zeminy i s částmi rostlin při stavebních pracích. K jejímu rozšiřování také přispívá dlouhodobá neúdržba pozemků. Křídlatka se snadno přizpůsobuje novým životním podmínkám a s velkou agresivitou brzy osidluje celou lokalitu. Český svaz ochránců přírody ve Vlašimi v loňském roce díky podpoře Ministerstva životního prostředí uskutečnil projekt na likvidaci části lokalit křídlatky v údolí Orlinského potoka u Vlašimi. Křídlatka se zde vyskytuje na mnoha menších izolovaných místech, která se neustále rozšiřují, a postupně proniká celým údolím. Všechny lokality výskytu byly zmapovány, zakresleny do mapy a byla zjištěna jejich plocha. Během roku byly zjištěné lokality dvakrát chemicky ošetřeny a uhynulé rostliny posekány a spáleny. Křídlatka je druh, který díky své obrovské rozmnožovací schopnosti a vitalitě už pravděpodobně u nás zůstane. Jediné, co na tom lze změnit, je plocha a místa, kde jí \"dovolíme\", aby nerušeně rostla. Takový stav je však možné docílit pouze dlouhodobou a systematickou likvidací na všech místech, kde je křídlatka nežádoucí, a v neposlední řadě také pravidelnou péčí o krajinu kolem nás. Nebezpečí pochází z Kavkazu Bolševník velkolepý zná pravděpodobně každý, nebo o něm již alespoň slyšel. Ten, kdo se s ním dostal do přímého kontaktu, jistě dlouho nezapomene na nepříjemné puchýře, které, obzvláště za slunečného počasí, způsobují na kůži šťávy vytékající z rostliny. Stejně jako u křídlatky, lze i dnes nalézt bolševník pěstovaný na některé ze zahrádek. Zahrádkáře neodradí ani výše zmíněná nebezpečnost, o které ani často sami nevědí do chvíle, než se dostanou s rostlinou do přímého kontaktu. Stejně jako křídlatka, i bolševník byl do Čech původně přivezen jako vysoce dekorativní rostlina, a to přibližně v polovině 18. století do Mariánských Lázní v západních Čechách (právě tato oblast je dnes nejvíce postiženou z celé republiky). Statná, až 4 m vysoká rostlina se stonkem o průměru ruky dospělého člověka a výrazným květem často více než 1 m v průměru roste především na vlhčích lokalitách v polostínu. Výborně se proto hodila pro dekorativní výsadby do parků a zahrad v okrajích porostů stromů, kde právě díky své výšce a neobvykle velkým, na naši flóru přímo nevídaným květem, výborně vynikla. Bolševník velkolepý má původní domovinu na Kavkaze. Mezi tamní flórou se jedná o zcela běžnou rostlinu, která zde nezpůsobuje žádné větší problémy, a jak už to v místech původního výskytu bývá, ostatní rostliny si s ním dovedou velmi dobře poradit. V našich podmínkách je bolševník především rostlinou stinnějších a vlhčích lokalit, nejlépe se mu daří na zanedbaných plochách s absencí kosení. Dobře se šíří údolími řek a potoků a při lesních okrajích, ale dokáže také doslova zaplavit i několika hektarové louky. Takováto místa se v Čechách vyskytují zatím především v jejich západní polovině, kde jsou napadeny tisíce hektarů, ale neznamená to, že se něco podobného nemůže stát i v dalších částech země. Díky velkému množství semen, která mají téměř stoprocentní klíčivost, a také díky vysoké odolnosti, a to i proti herbicidním postřikům, je boj s bolševníkem velmi obtížný a dlouhodobý úkol. Na Podblanicku se bolševník, na rozdíl od ostatních invazních rostlin, prozatím vyskytuje pouze na malých, vzájemně izolovaných plochách. Členové Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi výskyt bolševníku na Podblanicku monitorují a spolupracují s vlastníky pozemků na jeho likvidaci. Například před dvěma lety se díky spolupráci ČSOP a chatařů v Posázaví podařilo vyhubit bolševník na lokalitě v blízkosti Střechova, kde se postupně začínala nekontrolovaně rozšiřovat kdysi poměrně malá populace. Rovněž v blízkosti Vlašimi členové ČSOP již třetím rokem likvidují původně početnou populaci bolševníku. Přistěhovalec ze střechy světa Netýkavku žláznatou znají především rybáři a obyvatelé okolí řek. Lidé ji nejprve ucítí. Vůně (pro někoho spíše zápach), která je intenzivní především v době kvetení, upoutá každého návštěvníka okolí řeky. Teprve následně si všimnou 2 - 3 m vysokých rostlin s velkými jasně fialovými květy, které pokrývají břeh řeky a činí z něj neprostupnou džungli. Děti se pro změnu baví \"vystřelováním\" semen z tobolek, které létají i několik metrů. Právě to je hlavní strategií přežití netýkavky. Velké množství semen, která jsou schopná se sama šířit od mateřské rostliny. Původem pochází netýkavka z oblastí Himaláje. Do Evropy se dostala v roce 1839, a to nejprve do Královské zahrady v Anglii. Postupně se jako okrasná, ale také medonosná rostlina rozšířila i do zbytku Evropy. Na Podblanicku ji můžeme najít především na březích Vltavy a Sázavy a na některých jejich přítocích. Tvoří zde husté, neprostupné porosty a všude, kde roste, téměř úplně vytlačí původní vegetaci. Na rozdíl od křídlatky nebo bolševníku nejsou proti netýkavce žláznaté zatím podnikána žádná represivní opatření a neprobíhá ani plánované sledování jejího výskytu. Závěrem Invazních druhů rostlin se již s největší pravděpodobností nezbavíme. Většinou se jedná o značně odolné druhy s velkým rozmnožovacím potenciálem, schopné snášet i opakované chemické ošetření a jejich vyhubení na konkrétní lokalitě je vždy záležitostí několika let. Můžeme však jejich výskyt výrazně omezit. Základem je především péče o krajinu kolem nás (kosení, pastva a údržba i méně výnosných ploch). Důležitým předpokladem je také sledování šíření nepůvodních druhů a jejich důsledná likvidace ještě v době, kdy je populace malá a snadněji zranitelná. Na Podblanicku členové Českého svazu ochránců přírody dlouhodobě sledují a likvidují především bolševník velkolepý a křídlatku. Rádi proto v tomto ohledu přivítáme vaše postřehy a případnou pomoc. Český svaz ochránců přírody Vlašim, Podblanické ekocentrum ČSOP, regionální centrum ČSOP pro střední Čechy Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim Tel./fax: 0303/845 169, 845 965 E-mail: vlasim@csop.cz Zdroj: Benešovský deník