Samice některých zvířat si své partnery nevybírají přímo. Samci mezi sebou o své partnerky bojují. Ať už jde o neškodné předvádění či o zápas ze všech sil občas končící i smrtí, zápolení samců vždy směřuje k jedinému vrcholnému cíli - právu na otcovství.
Bojující zvířata (1)
BROUČÍ TĚŽKOODĚNCI
Samec roháče obecného je pro souboj skvěle vyzbrojen. Ve vzájemných bojích o samice totiž samci využívají svých mimořádně dlouhých kusadel. Zápolící samečci těchto největších evropských brouků zaklesnou kusadla v jake\'msi pevném chvatu a zápasí spolu, dokud se silnějšímu z nich nepodaří soupeře odtrhnout od podložky a shodit ho na zem.
Ohromný samec herkulese antilského ze Střední a Jižní Ameriky si také nosí vlastní zbraň, tentokrát v podobě nápadného dlouhého trnu, jenž mu vyčnívá ze štítu jeho 16 centimetrů dlouhého těla. Jakmile najde nepřítele, snaží se ho zachytit mezi výčnělek na štítu a na hlavě a - podobně jako roháč - ho odtrhnout od podložky. Občas svým trnem nějakého protivníka i probodne.
ZEBRY DODRŽUJÍ PRAVIDLA
Soutěží-li hřebci zeber Grantových o samici, jejich souboj se řídí soustavou přesných, složitých pravidel.
Klání na planinách jižní a východní Afriky začíná tím, že jeden z hřebců na soupeře upne pohled. Přitom rozšíří nozdry a shrne pysky, aby rivalovi předvedl svou strašlivou zbroj - silné a dost ostré zuby.
Pokud tím soupeře nezastraší, začnou oba samci kolem sebe kroužit a snaží se vzájemně pokousat na nohou. Jeden z hřebců pojednou podklesne na přední, aby si nohy chránil. Toto kolo souboje končí tím, že se obě zebry vkleče nadále pokoušejí navzájem pokousat. Pokud nikdo ze samců nezvítězí v kousání, přejdou k zápolení krky. I nyní, stejně jako ve všech fázích celého souboje, se může kterýkoli z hřebců vzdát a jednoduše odcválat pryč.
Jsou-li oba hřebci vytrvalí, klání se přiostří. Obě zvířata se znovu postaví na nohy, vyhazují a snaží se protivníka tvrdě kopnout ostrými kopyty. Když se to některému z hřebců podaří, může svému sokovi způsobit krvavý šrám na boku nebo i na hlavě. Potyčka pokračuje tak dlouho, dokud jeden hřebec neustoupí.
(Pokračování příště)
Zdroj: Neviditelný pes
Sdílet článek na sociálních sítích