PŘÍRODA: To je hlas!

BUBENÍCI HMYZÍ ŘÍŠE Cikády jsou nejhlasitější skupinou hmyzu. Když spojí síly, je zvuk, který vydávají, ohlušující. Samečkové cikád, které se hojně vyskytují v subtropech a v tropech, sedí vysoko ve větvích stromů a volají odtud potenciální partnerky. Každý sameček vydává poslušný zvuk pomocí páru blanitých plošek po obou stranách hrudi, jimiž rychle pohybuje směrem od těla a zase zpět. Při každém tomto pohybu se ozve cvrknutí. Je to jako plechová klapačka. Pod blanitými ploškami je v zadečku samečků dutina, která slouží jako ozvučná komora. Výsledný zvuk se tím zesiluje, takže je slyšet až do vzdálenosti 800 metrů. Každý ze 3000 druhů cikád cvrká jinou frekvencí, většina dvěstěkrát až šestsetkrát za sekundu. Jednotlivá cvrknutí se slijí v jediný táhlý bzukot, který často dosáhne síly až 122 decibelů. Jakmile spustí jeden sameček, jeho druhové v blízkém okolí se velmi rychle přidruží. Když se jejich cvrkot slije v jeden mohutný zvuk, mohou z toho člověku uši upadnout. OHLUŠUJÍCÍ ŘEV PLEJTVÁKA Zvuk, který vydávají plejtváci obrovští,je neuvěřitelný. Je hlasitější než těžká dělostřelecká palba zblízka či buráceni startující rakety. Plejtváci obývají všechny světové oceány a jsou největšími živočichy, jací kdy na Zemi žili. Dosahuji délky 20 až 33 metrů. V jejich ohromném těle se nachází mohutný hrtan a veliké plíce. Právě ty plejtvákům umožňují po půl minuty nebo i déle vydávat hluboký, intenzivní řev. Nízkofrekvenční impulzy dosahují intenzity až 188 decibelů. Byly proto zaznamenány na vzdálenost až 850 kilometrů, ale patrně jsou ve vodním prostředí slyšitelné ještě mnohem dál. I když to dosud není zcela jisté, řev je patrně součástí velrybích námluv. CHŘESTÝŠOVO SMRTÍCÍ VAROVÁNÍ Charakteristický zvuk, který vydává chřestýš, varuje vetřelce. Oznamuje totiž, že se blíží jeden z nejjedovatějších plazů amerického kontinentu. Jed chřestýše texaského usmrtí stokilového muže do jedné hodiny. Pokaždé když chřestýš shazuje kůži, zůstane na konci ocasu suchý zbytek rohoviny. Na chřestidle mu tak přibude další segment. Když se chřestýš ocitne v tísni nebo se cítí ohrožen, začne koncem ocasu třást, takže se jednotlivé suché kroužky chřestidla třou o sebe. Tak vzniká onen známý zlověstný chřestivý zvuk. Chřestění nese navíc informaci o fyzickém stavu chřestýše čím je rychlejší, tím je had hbitější. Zdroj: Neviditelný pes