PŘÍRODA: Poslouchá kolenem

TAJNÝ PTAČÍ SVĚT INFRAZVUKU Někteří ptáci jsou schopni rozlišit zvuky o extrémně nízké frekvenci, jež leží mimo dosah lidského sluchu. Lidé slyší pouze frekvence o kmitočtech 20-30 Hz a vyšší\', zatímco ptáci - například holubi - reagují na frekvence o kmitočtu pouhých 0,05-10 Hz. Tyto nízkofrekvenční zvuky - takzvaný infrazvuk - se nesou atmosférou na stovky kilometrů a ptákům mohou po-máhat orientovat se za tmy nebo v mracích. Tetřev velký, evropský druh tetřeva, má svůj zpěv zčásti ve frekvenci, kterou lidé dobře slyší, avšak přes svou hlasitost tento zvuk dolehne na vzdálenost pouhých 500 metrů. Toto omezení se však vyrovnává infrazvukovou složkou tetřevího zpěvu. Tu totiž zaslechnou jen potenciální sexuální partneři nebo sokové, a to na dvojnásobnou vzdálenost. KUŇKY VDECHUJÍ ZVUKY Kuňka obecná dokáže „poslouchat\" plícemi. Většina žab má střední ucho, jehož pomoci přijímá zvuky a přenáší je na senzorický orgán vnitřního ucha, které je zase propojeno s mozkem. Některé druhy žab však zvuk zaznamenávají jiným způsobem. U kuňky obecné procházejí zvukové vlny ústní dutinou a rezonuji v plicích, uložených těsně pod kůži. Potom jsou měkkými tkáněmi převáděny přímo do vnitřního ucha. Zdá se, že toto nezvyklé uspořádám přenosu zvuků možná prvním obojživelníkům umožňovalo slyšet pod vodou i na souši. CVRČKOVÉ POSLOUCHAJÍ HOLENĚMI Cvrčkové a kobylky mají na holeních předních nohou membránu, která funguje jako ušní bubínek. Podobnou membránu mají také sarančata, jejich bubínek se však u většiny jejich druhů nachází po obou bocích na spodní straně zadečku. Membrána sluchových orgánů se zvukovým podnětem rozechvívá. Stimuluje tak zároveň receptory, jež posílají zprávu o zvuku do mozku. Takto tedy mohou cvrčkové nebo saranče slyšet voláni potenciálních partnerů skrytých ve vysoké trávě. Zdroj: Neviditelný pes