PŘÍRODA: Predátoři mezi rostlinami - dokončení
SMRTÍCÍ ČELISTI MUCHOLAPKY PODIVNÉ Když hmyz usedne na její list, mucholapka
podivná okamžité reaguje. Čepele listu prudce sklapnou podél středového řapíku a
uzavřou se. Když se dvě části čepele listu sevřou, sada okrajových
přečnívajících zoubků se uzavře jako klec a zajistí, aby hmyz neunikl listu trvá
asi deset dnů, než potravu. stráví. Když tráveni skonči, list si otevře, aby
opět pracoval. Obzvlášť citlivé na dotyk jsou čerstvé, na jaře vyrašené listy
mucholapky. Rostlina má také způsob, jak se pojistit proti náhodnému sevřeni
listu. Na každé polovině listu jsou tři chloupky citlivé na dotyk, které
spouštějí reakci. Když dojde k dotyku jen na jednom či na dvou chlupech, list
zůstane otevřený. Pokud ale jsou podrážděny v krátké době po sobě (mezi 220
vteřinami) i jen dva různé chloupky, list se rychle zavře. Mucholapka podivná
pochází z východu USA, ale nyní se pěstuje po celém světě jako pokojová
rostlina. PODVODNÍ PASTI BUBLINATKY Bublinatky rostou všude na světě v rybnících
a vodních nádržích. Ve vodě vzplývají díky vzduchu uzavřeném ve stonku a při
lapání kořisti využívají podvodní pasti. Každá past tvaru měchýřku je velká asi
jako špendlíková hlavička a má víčko opatřené drobounkými chloupky. Vičko bývá
obvykle zavřené, ale když se buchanka či jiný drobný vodní živočich dotkne
chloupků, vičko se prudce otevře a podtlak vsákne kapku vody s živočichem
dovnitř měchýřku. Vičko se opět přiklopí, a tak oběť nemůže uniknout. KLUZKÉ
STĚNY ASIJSKÝCH LÁČKOVEK [\"./obrazky/lackovka.jpg\"] V lesích jihovýchodní Asie
a Madagaskaru využívají láčkovky k lapání hmyzu dobře zkonstruované pasti. Na
konci listů těchto rostlin vyrůstají dokonale vytvořené konvičky naplněné sladce
vonící tekutinou. Hmyz přilákaný vůní usedá na okraj láčky, kde navíc občas
nalezne i kapičky nektaru, který rostlina vylučuje. Jakmile však začne hmyz
láčku prozkoumávat, rychle ztratí půdu pod nohama. Jemné šupinky voskového
povlaku totiž nedovolí hmyzu, aby se pevně uchytil, a návštěvník tak sklouzne do
tekutiny. Rovné, kluzké stěny láčky mu potom znemožní únik. Hmyz se utopí a je
tekutinou v láčce rozleptán a posléze rostlinou stráven. Občas se za zdánlivě
snadnou hmyzí kořistí vydají i malé žabky, které pak většinou sdílejí její osud.
Zdroj: Neviditelný pes
SMRTÍCÍ ČELISTI MUCHOLAPKY PODIVNÉ
Když hmyz usedne na její list, mucholapka podivná okamžité reaguje. Čepele listu prudce sklapnou podél středového řapíku a uzavřou se. Když se dvě části čepele listu sevřou, sada okrajových přečnívajících zoubků se uzavře jako klec a zajistí, aby hmyz neunikl listu trvá asi deset dnů, než potravu. stráví. Když tráveni skonči, list si otevře, aby opět pracoval. Obzvlášť citlivé na dotyk jsou čerstvé, na jaře vyrašené listy mucholapky. Rostlina má také způsob, jak se pojistit proti náhodnému sevřeni listu. Na každé polovině listu jsou tři chloupky citlivé na dotyk, které spouštějí reakci. Když dojde k dotyku jen na jednom či na dvou chlupech, list zůstane otevřený. Pokud ale jsou podrážděny v krátké době po sobě (mezi 220 vteřinami) i jen dva různé chloupky, list se rychle zavře. Mucholapka podivná pochází z východu USA, ale nyní se pěstuje po celém světě jako pokojová rostlina.
PODVODNÍ PASTI BUBLINATKY
Bublinatky rostou všude na světě v rybnících a vodních nádržích. Ve vodě vzplývají díky vzduchu uzavřeném ve stonku a při lapání kořisti využívají podvodní pasti. Každá past tvaru měchýřku je velká asi jako špendlíková hlavička a má víčko opatřené drobounkými chloupky. Vičko bývá obvykle zavřené, ale když se buchanka či jiný drobný vodní živočich dotkne chloupků, vičko se prudce otevře a podtlak vsákne kapku vody s živočichem dovnitř měchýřku. Vičko se opět přiklopí, a tak oběť nemůže uniknout.
KLUZKÉ STĚNY ASIJSKÝCH LÁČKOVEK
V lesích jihovýchodní Asie a Madagaskaru využívají láčkovky k lapání hmyzu dobře zkonstruované pasti. Na konci listů těchto rostlin vyrůstají dokonale vytvořené konvičky naplněné sladce vonící tekutinou.
Hmyz přilákaný vůní usedá na okraj láčky, kde navíc občas nalezne i kapičky nektaru, který rostlina vylučuje. Jakmile však začne hmyz láčku prozkoumávat, rychle ztratí půdu pod nohama. Jemné šupinky voskového povlaku totiž nedovolí hmyzu, aby se pevně uchytil, a návštěvník tak sklouzne do tekutiny. Rovné, kluzké stěny láčky mu potom znemožní únik. Hmyz se utopí a je tekutinou v láčce rozleptán a posléze rostlinou stráven. Občas se za zdánlivě snadnou hmyzí kořistí vydají i malé žabky, které pak většinou sdílejí její osud.
Zdroj: Neviditelný pes
Sdílet článek na sociálních sítích