PŘÍRODA: Sehnat si potravu

ZOBOUNUV SMRTÍCI POLIBEK Zobák zobouna amerického jako by byl vzhůru nohama. Jeho spodní čelist je totiž delší než horní. I to pomáhá zobounovi lovit hmatem. Zoboun obývá východni část Jižní i Severní Ameriky. Na lov se vydává většinou za rozbřesku nebo soumraku, v době, kdy zpravidla nefouká vítr. Létá totiž těsně nad klidnou vodní hladinou jezera nebo zvolna tekoucí řeky s otevřeným zobákem, jehož dlouhou spodní čelisti pročesává hladinu. Voda jeho štíhlému zobáku neklade téměř žádný odpor. Když zoboun spodní čelistí narazí na rybku, zobák se mu automaticky zavře. Pták jen skloní hlavu a nůžkami svého zobáku uchopí rybu uprostřed těla. Pak s ní odletí na své oblíbené místo a polkne ji. Když zoboun při svém letu náhodou narazí na kámen či jinou tvrdou překážku schovanou pod hladinou, hlava se mu stočí a zvláštní krční svaly náraz ztlumí. VARAN CHUTNÁ VZDUCH JAZYKEM Varan z indonéského ostrova Komodo dokáže „ochutnat\" i velmi slabý pach, stačí mu jediná molekula. Tento největší ještěr na světě se většinou živí mršinami a hnijící maso cítí i na vzdálenost více než 400 metrů. Varan ale nečichá nosem - „ochutnává\" vzduch jazykem. Až třímetrový varan komodský má jako všichni varani (a většina plazů) rozeklaný jazyk, který neustále vysunuje a zasunuje; zachytí tak ze mzduchu i sebemenší pach. Když je jazyk varana zatažený, je současně přitisknutý ke zvláštním jamkám na patře v ústní dutině. Tyto jamky s citlivými buňkami se nazývají Jacobsonův orgán. Varan pachy zaznamenává a analyzuje právě díky buňkám citlivým na chemické podněty. Zdroj: Neviditelný pes