Perlička: Podivínští přírodovědci

Představa lehce potřeštěného přírodovědce je u nás spojena zřejmě především s knihami Geralda Durella, nicméně podivínství na tomto poli je poměrně časté. Ostatně, i životopisy zdánlivě ctihodných vědců a zakladatelů moderní evoluční teorie Darwina a Wallaceho nejsou rozhodně prosty bizarních momentů. Ale ani tím výčet zdaleka nekončí... Lékař a přírodovědec Frank Buckland (1826--1880) dokázal na jedné straně téměř vše živé také ochutnat. Obědval vařenou zmiji a polévku ze sloního chobotu, zkoušel piroh z nosorožce či veverky a nepohrdl ani zvířaty,která uhynula v londýnské ZOO - konkrétně je zmiňován panter a žirafa. Osvědčené speciality byly servírovány také návštěvám: aligátoři, myši na chlebu s máslem či pečení pštrosi (ten byl servírován i slavnému Richardu Owenovi, jedinému ze státních prostředků placenému biologovi té doby, učiteli královny Viktorie a známému Darwinovu odpůrci) Zklamáním byl prý především krtek, škvoři a dušené masařky. Jeho otec údajně polkl také kousek srdce balzamovaného Ludvíka XIV - v této společnosti pak samozřejmě další speciality typu dušeného klokaního masa blednou. Nicméně současně byl ke zvířatům i štědrý. V jeho bytě žily volně opice, které, ačkoliv byly agresivní a návštěvy často pokousaly, štědře napájel pivem a portským vínem. K dalším obyvatelům bytu patřily zdomácnělé krysy, promyky a osel. V kapsách nosil vlhký mech, z něhož občas vykukovali slepýši. Jeho oblíbený orel se s ním dokonce jednou zúčastnil i mše. Buckland odchoval okouna říčního a také budoval na anglických řekách \"žebříky\", které měly pomoci lososům při jejich tazích proti proudu. Při této činnosti se v ledové vodě jednou nachladil a následkem toho posléze zemřel. (Zdroj: Margaret Nicholasová: Světoví ztřeštěnci a blázni, Al Press, Frýdek Místek, 1999)