Hlas pro tento den - Strakapoud malý
Strakapoud malý není o moc větší než vrabec. Kvůli své velikosti a strakatému
zbarvení je často nazýván stráček. Jeho bubnování je oproti ostatním
strakapoudům rychlejší, ale také méně hlasité. Bubnování strakapouda malého
(autor ing. Pavel Pelz) | AUDIO www.rozhlas.cz
[http://www.rozhlas.cz/hlas/splhavci/_audio/00107484.rm]
[\"./obrazky/strakapoudmaly.jpg\"]Strakapoud malý Autor: Jiří Formánek Stráček
je obyvatelem rozsáhlých starých sadů a parků, alejí, listnatých či smíšených
lesů v nížinách až pahorkatinách. V mimohnízdním období ho můžeme často
zastihnout, jak se potuluje v blízkosti lidských sídel v parcích a zahradách.
Není nijak hojný: Podle posledního sčítání byl počet párů pro ČR odhadnut na 3 -
6 tisíc. Samec i samička mají hřbet i křídla příčně hustě černobíle pruhované a
na rozdíl od ostatních druhů jim chybí jakékoli červené zbarvení pod ocasem.
Sameček má na temeni červenou, samička žlutavě bílou skvrnu. Kromě bubnování se
strakapoud malý ozývá vysokým opakovaným kikikiki, které může trochu připomínat
zpomalený a vzdálený hlas poštolky či krutihlava. Zásnuby stráčků začínají již v
březnu a probíhají až do dubna. Tehdy můžeme pozorovat ptáky, jak přeletují
zvláštním pomalým, jakoby netopýřím letem ze stromu na strom. Často jeden z nich
na větvi strne v nehybné poloze a pozoruje svého partnera, který se k němu s
třepáním křídel přibližuje. V tomto období se nejčastěji ozývá bubnování.
Strakapoud malý hnízdí výhradně ve stromové dutině, kterou budují buď oba ptáci
nebo převážně či výhradně samička. Každý rok tesají dutinu novou, bylo
zaznamenáno jen málo případů opakovaného hnízdění v jedné dutině. Pro tyto účely
si nejčastěji vybírají ztrouchnivělé či narušené kmeny nebo větve listnatých
stromů, aby byli vůbec schopni svými jemnými zobáčky do dřeva tesat. Příprava
hnízdní dutiny jim trvá 12-16 dní a poté do ní samička snese 5-6 vajec. Vajíčka
zahřívají střídavě oba rodiče. Po 11 dnech přijdou na svět mláďata, která samice
i samec pilně krmí 20 dnů na hnízdě a ještě 10 dalších dnů přikrmují mimo
hnízdo. Mláďata můžeme slyšet, jak hlasitě žadoní o potravu, a někdy se již z
dutiny ozývají jejich pokusy o bubnování. Varování strakapouda malého (autor
ing. Pavel Pelz) | AUDIO www.rozhlas.cz
[http://www.rozhlas.cz/hlas/splhavci/_audio/00107485.rm] Rodiče hnízdo pečlivě
střeží a v případě nebezpečí se ozvou výstražným hlasem. Strakapoud malý není
nijak plachý a lidem vcelku důvěřuje, a tak máte velkou šanci ho zahlédnout
někde v parku či zahradě, jak šplhá po větvích stromů a hledá hmyz. Nebo alespoň
zaslechnete jeho volání či bubnování. Základní údaje Strakapoud malý
(Dendrocopos minor) je náš nejmenší datlovitý pták, velký asi jako vrabec.
Černo-bíle zbarvený, sameček má temeno hlavy červené, samička bělavé. Žije v
listnatých lesích (včetně větších parků), mimo dobu hnízdění se objevuje i ve
stromořadích a zahradách. Jen zřídka šplhá po kmenech, spíše se pohybuje ve
větvích, kde ze štěrbin a z chomáčů listí vybírá hmyz. Hnízdí v dutinách, které
si sám vytesává. Samička snáší v květnu 4 až 6 vajíček; na jejich zahřívání se
stejně jako na péči o mláďata podílí i sameček. Stálý druh. Zdroj: Hlas pro
tento den - zvukovy atlas nasi fauny (http://www.rozhlas.cz/hlas) (c) Český
rozhlas Online (http://www.rozhlas.cz)
Strakapoud malý není o moc větší než vrabec. Kvůli své velikosti a strakatému zbarvení je často nazýván stráček. Jeho bubnování je oproti ostatním strakapoudům rychlejší, ale také méně hlasité.
Bubnování strakapouda malého (autor ing. Pavel Pelz) | AUDIO
www.rozhlas.cz
Strakapoud malý
Autor: Jiří Formánek
Stráček je obyvatelem rozsáhlých starých sadů a parků, alejí, listnatých či smíšených lesů v nížinách až pahorkatinách. V mimohnízdním období ho můžeme často zastihnout, jak se potuluje v blízkosti lidských sídel v parcích a zahradách. Není nijak hojný: Podle posledního sčítání byl počet párů pro ČR odhadnut na 3 - 6 tisíc.
Samec i samička mají hřbet i křídla příčně hustě černobíle pruhované a na rozdíl od ostatních druhů jim chybí jakékoli červené zbarvení pod ocasem. Sameček má na temeni červenou, samička žlutavě bílou skvrnu.
Kromě bubnování se strakapoud malý ozývá vysokým opakovaným kikikiki, které může trochu připomínat zpomalený a vzdálený hlas poštolky či krutihlava.
Zásnuby stráčků začínají již v březnu a probíhají až do dubna. Tehdy můžeme pozorovat ptáky, jak přeletují zvláštním pomalým, jakoby netopýřím letem ze stromu na strom. Často jeden z nich na větvi strne v nehybné poloze a pozoruje svého partnera, který se k němu s třepáním křídel přibližuje. V tomto období se nejčastěji ozývá bubnování.
Strakapoud malý hnízdí výhradně ve stromové dutině, kterou budují buď oba ptáci nebo převážně či výhradně samička. Každý rok tesají dutinu novou, bylo zaznamenáno jen málo případů opakovaného hnízdění v jedné dutině. Pro tyto účely si nejčastěji vybírají ztrouchnivělé či narušené kmeny nebo větve listnatých stromů, aby byli vůbec schopni svými jemnými zobáčky do dřeva tesat. Příprava hnízdní dutiny jim trvá 12-16 dní a poté do ní samička snese 5-6 vajec. Vajíčka zahřívají střídavě oba rodiče. Po 11 dnech přijdou na svět mláďata, která samice i samec pilně krmí 20 dnů na hnízdě a ještě 10 dalších dnů přikrmují mimo hnízdo. Mláďata můžeme slyšet, jak hlasitě žadoní o potravu, a někdy se již z dutiny ozývají jejich pokusy o bubnování.
Varování strakapouda malého (autor ing. Pavel Pelz) | AUDIO
www.rozhlas.cz
Rodiče hnízdo pečlivě střeží a v případě nebezpečí se ozvou výstražným hlasem.
Strakapoud malý není nijak plachý a lidem vcelku důvěřuje, a tak máte velkou šanci ho zahlédnout někde v parku či zahradě, jak šplhá po větvích stromů a hledá hmyz. Nebo alespoň zaslechnete jeho volání či bubnování.
Základní údaje
Strakapoud malý (Dendrocopos minor) je náš nejmenší datlovitý pták, velký asi jako vrabec. Černo-bíle zbarvený, sameček má temeno hlavy červené, samička bělavé. Žije v listnatých lesích (včetně větších parků), mimo dobu hnízdění se objevuje i ve stromořadích a zahradách. Jen zřídka šplhá po kmenech, spíše se pohybuje ve větvích, kde ze štěrbin a z chomáčů listí vybírá hmyz. Hnízdí v dutinách, které si sám vytesává. Samička snáší v květnu 4 až 6 vajíček; na jejich zahřívání se stejně jako na péči o mláďata podílí i sameček. Stálý druh.
Zdroj: Hlas pro tento den - zvukovy atlas nasi fauny (http://www.rozhlas.cz/hlas)
(c) Český rozhlas Online (http://www.rozhlas.cz)
Sdílet článek na sociálních sítích