Ptákem roku 2003 je vrabec

Taková místa, kde vrabec není, jsou opravdu výjimkou, píše před šedesáti lety Jiří Baum v knize Ptactvo velké Prahy. Dnes už to není pravda. Celá staletí lidé vrabce masově vybíjeli, trávili, stříleli, chytali do pastí, případně vařili v hrnci. Teď to již nedělají, avšak vrabec domácí i tak mizí z měst a vsí. Proč, se přesně neví. I to je důvod, že jej letos Česká společnost ornitologická vyhlásila Ptákem roku 2003. Ve středověku byl vrabec v okolí člověka nejhojnějším ptákem. Svědčí o tom recepty ve starých kuchařkách i zprávy o hubení tohoto \"škůdce\" všemi prostředky. \"Po kočce je vrabec první překážkou, proč městské zahrady tak málo ptactva hostí,\" stěžoval si kdysi profesor Janda. Vrabci jsou prý svárliví a nesnášenliví vůči ostatním ptákům. Stavějí si škaredá a nepořádná (vrabčí) hnízda. Jsou hluční. Znečišťují pomníky, ulice. Nezpívají a nemají pěkné barvy. Podobných nařčení je ve starší literatuře habaděj. Byl nazýván dokonce krysou mezi ptáky. Škůdce... Ptákem provázejícím člověka je nejspíš od doby, kdy lidé zvládli pěstování obilí. Tedy asi před šesti až sedmi tisíci lety. \"Lidé poskytli vrabcům otevřený stůl, a ti pozvání neodmítli. Jenže člověk se nerad dělí, a proto brzy nastal konflikt,\" vysvětluje biolog Jan Andreska z katedry biologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Když vyšla hospodyně na dvůr s ošatkou zrní a zavolala na slepice, ještě si zvykla, že se slétli vrabci z půlky vsi. Když se však při sklizni přilétala \"podělit\" s rolníky mnohasethlavá hejna vrabců a nechávala za sebou spoušť v podobě rozházeného a znehodnoceného zrní či na jaře na zahradách oštípala klíčící zeleninu a pupeny ovocných stromů, bylo to na lidi moc. V 50. a 60. letech 20. století už byl vrabec domácí považován za škůdce natolik významného, že stálo za to jej systematicky hubit. Nejčastěji otráveným zrním. Snahy o masové vybíjení vrabců však pamatují i časy Marie Terezie. Zvířata byla tehdy prvně rozdělena na užitečná a škodlivá. Kam přišel vrabec, je nasnadě. Dokonce se vrabci vybírali jako část daně. Baum píše: \"Ve městě odváděli poplatníci z každého domu po šesti vrabčích hlavách, na předměstí a na venku po dvanácti, snad proto, že vrabci na venku víc škodili...\" V sedmdesátých letech 20. století bylo ještě zcela běžné mít doma vzduchovku. \"Nebylo nic divného dát ji do rukou desetiletému klukovi a poslat ho střílet do vrabců,\" vzpomíná Andreska. ...Ale užitečný \"Předmět, je-li vrabec totiž užitečný neb škodný, není sice nový, je však zajímavý proto, že posud se vede o něm spor,\" píše v roce 1890 Vladislav Šír v knize Ptactvo české . Museli se mu totiž přiznat i klady. \"Docela bez zásluh pražští vrabci také nejsou. Hubí chrousty a také jsem pozoroval, že se zjara sletovali do dubového háje v Košířích, napadeného housenkami obaleče dubového,\" líčí Baum. Hned však dodává, že hmyz loví jen krátké období na jaře, v době krmení mláďat. Po věrném, i když zlobivém průvodci člověka, se začalo poprvé stýskat exulantům již v 19. století. Nechali si posílat vrabce do nových domovin, až se rozšířil do všech světadílů. Lucie Brejšková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, autorka publikace Pták roku 2003, uvádí, že v Jižní Africe byli vysazeni kolem roku 1800, v New Yorku bylo v roce 1851 vypuštěno asi 100 vrabců, v letech 1863-70 byli přivezeni do Austrálie. A teď se začíná stýskat nám. Až, když zmizeli z některých míst, zjišťujeme, že nám chybějí. Dnes už naštěstí také tolik neřešíme, zda je ten který druh škodlivý či užitečný. Lidé už přiznávají právo na život a na ochranu všem živočichům. Proč zmizeli? Komunistické hospodaření s obilím vrabčákům náramně prospívalo. U silnic bylo o sklizních nastláno několik centimetrů pšenice. Téměř každá domácnost na vsi měla deputátní obilí a doma slepice. První ranou pro vrabce byly automobily. Z měst i venkova zmizeli koně coby tažná zvířata, s nimi i oves. (Tak zmizeli chocholouši.) V Praze zůstala jednou z oáz pro vrabce zoo. Krmí se tady zvířata pod širým nebem a jsou tu vrabci. Další zlom nastal na přelomu 70. a 80. let. \"Chodili jsme do přírody a najednou s údivem zjišťovali, že častěji než vrabce domácího vídáme úpolníka. Přitom vrabec polní byl vždy mnohem méně početný. Bylo jasné, že se něco děje,\" líčí Jan Andreska. Od té doby hledají ornitologové vysvětlení. Nabízí se jich více. Lépe se hospodaří s obilím. Zlepšila se kultura bydlení, na vsích se stavějí nové domy, ubývá slepic. Vrabci už nemají dostatek potravy kolem polí, silnic, stavení. V nových, zateplených či přestavěných domech nemohou vrabci zahnízdit chybějí jim skuliny ve zdech, hnízda po jiřičkách. Odborníci uvádějí ještě další důvody úbytku vrabců kontaminace potravy (moření osiva rtutí zahubilo v Čechách i divoké holuby), po zákazu výrovek přibylo predátorů (krahujců aj.). Kolik zbývá Metoda vyčíslování a odhadů počtu ptačích druhů je podle biologa Andresky poměrně nová. V letech 1973-77 ještě podle atlasu rozšíření ptáků \"hnízdí všude, kde je člověk celoročně usazen, je nejrozšířenějším ptačím druhem\". V letech 85-89 se uvádí odhad 3-6 milionů párů. \"Je to hrubý odhad,\" říká Andreska, \"ale pořád nejlepší, co máme. Přesné počty vrabců nikdo nezná. Zvíře zcela běžné zkrátka nikoho nenapadne počítat. \"Když někde zahnízdí královský orel, sledujeme všechna jeho hnízda, jsou totiž třeba dvě, připomíná Andreska. \"Ale kdo ví, jak je to s vrabčáky? Kdo pozná, že je jich místo šesti milionů jen milion?\" Představme si, že by začal ubývat kos. Jak dlouho by asi trvalo, než bychom si všimli? \"První rok ne, druhý určitě taky ne. Možná třetí rok ale to už může být pozdě na to, něco s tím dělat,\" upozorňuje Andreska a dodává: \"Situace dospěla nenápadně tak daleko, že když dnes při procházce Prahou uslyším čimčarání, je to radost a bohužel už i svátek.\" Zatím s námi žijí dál. Za poslední léta se však počty vrabců zcela jistě dál snížily. \"Je to možná ještě horší, než si myslíme,\" varuje Jan Andreska, \"protože v některých místech byl zcela běžným ptákem, a nyní se tam vůbec nevyskytuje.\" Ještě není ohroženým druhem, ale klidně by se mohl stát. Smutné je, že nikdo moc neví, co s tím dělat. Lucie Brejšková je nucena připustit: \"V lepším případě budeme jen diváky, kteří sice pochopí smysl děje, ale nemají možnost zasáhnout...\" Akce Pták roku 2003 má za cíl zmapovat výskyt vrabce domácího. Dotazník je na webových stránkách ČSO www.birdlife.cz Ptákem roku 2003 je vrabec Kdysi nejběžnější pěvec, vrabec domácí, mizí z českých měst i vesnic Zdroj: Mladá fronta Dnes