Jizerské hory lákají na drsnou krásu

Liberecký kraj - Nejseverněji položeným českým pohořím, které navíc vyniká nadmíru drsným klimatem, jsou Jizerské hory. Ty se rozkládají v oblasti mezi Krkonoši a Lužickými horami a navíc přesahují dokonce i za české hranice, jejich východní část spolu s nejvyšším vrcholem Wysoka Kopa zasahuje do sousedního Polska. Nejvyšším bodem české části hor je Smrk, který měří 1124 m. Již pětatřicet let jsou Jizerské hory chráněnou krajinnou oblastí s množstvím lesů, skal a rašelinišť. Historie hor Osídlení Jizerek se datuje již do pravěku. Na vyvřelině Chlum u obce Raspenava nalezli archeologové pozůstatky někdejšího hradiště - umělé valy a bronzové a železné nástroje. Významná etapa vývoje Jizerských hor ale souvisí s rozvojem sklářství. První sklářské dílny vznikly ve 14. století a přispěly k hustšímu osídlení hor, neboť se kvůli zajišťování paliva stále více posouvaly do dosud neosídlené krajiny. Ve středověku sem výskyt drahých kamenů přilákal hledače z celé Evropy. Jedním z bývalých nalezišť byl například Safírový potok, který protéká osadou Jizerka. Turisté objevili Jizerské hory teprve v 19. století. Tehdy začaly vznikat značené cesty, stavěly se rozhledny, lesní restaurace a turistické chaty. Dříve pokrývaly většinu plochy hor bukové lesy a lesy smíšené z buku, smrku a jedle. Ty se dodnes nejlépe zachovaly v severních a západních Jizerských horách. Kvůli rozvoji sklářství však došlo k postupnému vykácení původních lesů, které sloužily jako palivo pro hutě. Nahradily je smrkové porosty. Ty však neodolaly všem škodlivým vlivům. V posledních desetiletích silně poškodily hory imise z elektráren v Polsku a Německu spolu s hmyzími kalamitami. Nyní však lesy znovu ožívají a vysazují se nové stromy. Jizerské hory se vyznačují vlhkým a chladným podnebím. Kvůli tomu se v horách začala po zániku doby ledové tvořit rašeliniště. Nyní jich je v celých Jizerkách asi padesát. Jejich vrstvy měří několik desítek centimetrů i několik metrů. Daří se na nich i rostlinám, které běžně rostou až za polárním kruhem - například keříkům brusnice klikvy. Vyskytuje se zde také asi deset druhů rašeliníků. Po obvodu rašelinišť již rostou některé stromy - především borovice kleč nebo bříza karpatská. Na některá z nich vedou dřevěné můstky. Sestoupit z nich a vydat se vlastní cestou po rozhoupaném povrchu je však životu nebezpečné a mnoho návštěvníků rašelinišť doplatilo na svou neukázněnost životem. Říká se také, že rašeliniště pojme i koně. Další jizerskohorskou zajímavostí jsou slatiniště, která se nalézají zejména v okolí Horních Lučan a Bedřichova. Podobají se rašeliništím, mají však větší obsah minerálů. Vyskytují se na nich také odlišné rostliny - mnoho druhů vlhkomilných trav, mechy a rašeliníky. Nechybí zde ani vrby. Turistické zajímavosti Návštěva těch nejkrásnějších a nejatraktivnějších míst Jizerských hor je poměrně náročná. Jsou to totiž především skalnaté hřebeny Ořešníku a Poledních kamenů a kaskády Malého a Velkého Sloupského potoka spolu s roklemi Hájeného a Černého potoka nad údolím řeky Smědé. Celkové převýšení činí asi čtyři sta metrů. Tato lokalita upoutá svou nedotčenou přírodní krásou, kterou navíc zdůrazňují rozsáhlé bučiny. Nejlépe se sem turisté dostanou z Hejnic nebo z Bílého Potoka pod Smrkem. Častým cílem výletníků je i Jizerka, nejvýše položená osada severních Čech. První zmínky o ní jsou z roku 1539. V roce 1828 zde vznikla sklářská huť a Jizerka zažila největší rozkvět. Dodnes z té doby zbyla jen horská chata Pyramida, původně brusírna skla. Turistům v horách slouží několik naučných stezek. Jedna vede přírodní památkou Pod Dračím vrchem, další míří do západního porostu jizerskohorských bučin a prochází národními přírodními rezervacemi Stržový vrch a Špičák. Nejstarší naučná stezka se nachází v okolí Jizerky. Seznamuje se zajímavostmi hory Bukovce a zavádí návštěvníky do národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky. Pestré možnosti výletů se nabízejí také cyklistům. V Jizerských horách je možné projet několik okruhů. K nejhezčím patří cesty Frýdlantským výběžkem, z Jablonce nad Nisou ke Smědavské hoře a na Jizerskou louku, z Josefova Dolu údolím Jizery, z Nového Města pod Smrkem na Jizerku a konečně okruh z Tanvaldu kolem Bukovce a Protržené přehrady. Zdroj: Mladá fronta Dnes