Ještě lze zachovat divokou přírodu

K celkem 44 procentům zemské souše poměrně nezasažené člověkem patří obrovské plochy na Sibiři, v Africe, Severní a Jižní Americe a také v Antarktidě. Na některých z těchto území žije sice jen málo živočišných a rostlinných druhů, ale přesto se hodí pro zachování divoké přírody. V těchto řídce osídlených lokalitách lze totiž území s celkem nízkými náklady vykoupit a chránit. Mnohem zajímavější jsou ovšem oblasti s celkovou rozlohou 8,9 miliónu kilometrů čtverečných s vysokou pestrostí druhů. Ochrannou prioritu by měly mít právě tyto regiony, k nimž patří Nová Guinea a konžské lesy ve střední Africe. \"Překvapilo nás, jak velkou část planety jen relativně málo zasáhla činnost člověka,\" napsal Tom Brooks z organizace Conservation International, který vedl práce na studii publikované koncem srpna v periodiku americké Národní akademie věd PNAS. Autoři ji načasovali právě tak, aby se s ní mohli seznámit účastníci 5. světového kongresu přírodních parků v Jižní Africe, který včera skončil jednání o celosvětovém přístupu k ochraně divoké přírody (viz mapku). MEZITITULEK: Snadno koupitelná půda Vědci vycházeli z vlastní definice divočiny jako rozsáhlé oblasti, kde nežije průměrně více než pět obyvatel na kilometr čtverečný. Kromě toho musí obsahovat nejméně 70 procent přirozeného prostředí, které se v ní nacházelo před 500 lety. Těmto požadavkům vyhovělo 65 miliónů kilometrů čtverečných ve 24 oblastech. Zahrnují vlhké i suché tropické lesy, tropické pastviny, horké i chladné pustiny, pohoří, deštné lesy mírného pásma, tundru i ledy Arktidy. Ve vybraných oblastech žijí celkově 204 milióny lidí, což odpovídá třem procentům obyvatel planety. Pouze osmnáct procent známých rostlinných druhů a zhruba deset procent známých pozemských obratlovců se vyskytuje výhradně v těchto regionech. Přesto se divočinu v těchto oblastech s nízkým výskytem druhů vyplatí chránit. Území tam lze levně vykoupit - při ceně kolem deseti centů za hektar by to celkově dělalo asi 50 miliard dolarů. Kromě toho mají vybrané oblasti význam z hlediska celé planety. Váží na sebe oxidy dusíku a oxid uhličitý, množí se tam druhy, lákají ekoturisty. \"V konečném důsledku to jsou významné estetické, morální a duchovní hodnoty divočiny pronikající všemi kulturami a náboženstvími, které představují silnou pobídku k jejich zachování,\" píší autoři studie. Prosazují, aby se snaha o zachování divočiny nesoustřeďovala jen na \"ožehavé oblasti\" pestrosti druhů (hot-spots). Tento termín začal před třemi roky prosazovat Norman Myers z oxfordské univerzity. Předpokládá, že na pouhých 1,4 procenta zemské souše, v oněch ožehavých oblastech, žije 44 procent všech druhů rostlin a 35 procent pozemských obratlovců. MEZITITULEK: Divočina, či chudoba? Conservation International a další organizace prosazují právě ožehavé oblasti za priority pro uchování divočiny. Oponenti tvrdí, že to vede k ignoranci jiných, obtížněji uchovatelných oblastí světa. Podle novějších návrhů, jak napsal týdeník New Scientist, je třeba se kromě specifických hot-spots zaměřit na pět dalších regionů divoké přírody s nejvyšší pestrostí druhů. Jsou to Amazonie, konžské lesy ve střední Africe, Nová Guinea, lesy Miombo-Mopane v Jižní Africe a severoamerická poušť. Zahrnují 6,1 procenta suchozemské plochy planety, ale žije na nich 17 procent všech druhů rostlin a osm procent všech obratlovců. Odpůrci tohoto návrhu však míní, že navrhované snahy jsou politicky naivní. Například Peter Raven, botanik a ředitel botanické zahrady Missouri v St. Louis, řekl BBC, že nová studie divoké přírody nebere v úvahu, jak péče o zachování funguje v reálném světě: \"Mnoho diskusí se vede tak, jako by tu seděl někdo s miliardami dolarů, které se mají rozdat.\" Jedinou cestou, jak uchovat divoké přírodní prostředí, je podle něho snížit chudobu v rozvojovém světě, a státům tak umožnit ochranu svého vlastního životního prostředí. [*] Světový kongres přírodních parků Právě skončila jednání o budoucnosti světových přírodních parků, rezervací a dalších chráněných oblastí, která probíhala na 5. Světovém kongresu o přírodních pracích pořádaném Mezinárodní unií pro zachování přírody (ICUN) v jihoafrickém Durbanu. Plocha zemského povrchu považovaná v současnosti za \"chráněnou\" se podle ICUN za poslední desetiletí více než zdvojnásobila na zhruba 12 procent souší. 1: Národní parky: slouží ochraně ekosystémů a rekreaci 23,5 % 2: Řízené oblasti zdrojů: jsou vedeny k udržitelnému rozvoji 23,3 % 3: Oblasti s ochranou habitatu/určitých druhů: 16,1 % 4: Chráněné pobřežní oblasti: zaměřují se na zachování přírody a rekreaci 5,6 % 5: Výlučně přírodní rezervace: ochrana slouží převážně vědeckým účelům 5,5 % 6: Divoká příroda: ochrana nezasažených oblastí 5,4 % 7: Národní památníky: chrání jedinečné přírodní úkazy a rysy 1,5 % 8: Bez kategorizace: 19 % ZDROJ: Zdraví Věda a lidé