S kým přichází zákon?

Mladí muži vyzbrojeni loveckými puškami blokují silnice a domáhají se svých práv. Scéna jako vystřižená z některé rozvojové země či dobrodružného filmu. V Kanadě jde o pravidelnou součást letního zpravodajství z domova. Kamery na jedné straně barikády zabírají válečníky z kmenů původních obyvatel Kanady, na druhé pak podnikatele, kteří se snaží rozšířit hranice průmyslových zón. S kým přichází zákon je přitom těžké říci; neshodují se na tom ani Kanaďané, ani jejich vláda a co víc - ani samotní indiáni... Aktuální ilustrací tradičních konfliktů, v nichž za jeden konec provazu tahají příslušníci tzv. Prvních národů, se stal i boj o budoucí obraz zimních olympijských her v roce 2010. Těsně po vítězství dvojměstí Vancouver-Whistler označil kanadský pre-miér Jean Chrétien rozhodnutí olympijského výboru za svátek celé země. Odpor více než desítky kmenů, na který ostatně ve své zprávě upozornila i skupina připravující prezentaci Kanady jako kandidáta na pořádání OH, zůstal opomenutý. Naopak, při volbě Kanaďané představili několik náčelníků nakloněných projektu, kteří měli přesvědčit svět o podpoře původních obyvatel. Skutečný obraz je však složitější: Zatímco někteří náčelníci a nemnozí podnikatelé z řad indiánů podporují rozmach turistického průmyslu spojený s budováním nových středisek pro hry, tradičně smýšlející a žijící indiáni jsou zásadně proti. \"Indiáni jsou nejchudší z chudých. Rodiny dostávají podporu 165 dolarů měsíčně. Jsou to oni - a nikoli náčelníci - kdo jsou závislí na lovu,\" popisuje rozkol ve vlastních řadách bývalý náčelník několika kmenových svazů z území Skalistých hor Arthur Manuel. \"Příliv turistů bude znamenat úbytek potravy na jejich stolech a oni skončí v Hastings (střed drogami zamořené čtvrti ve Vancouveru), protože to se stane, když indiánům vezmete jejich půdu.\" Vyhrocení sporu o území, na nichž se hry mají konat, mu dává za pravdu. \"Zastavím je. Lehnu si do cesty strojům, bude-li to nutné. Ochráním naši půdu,\" prohlásila Rosalin Sam z kmene Lile\'watů. Podobně smýšlí i některé další kmeny, které si na území kolem Mount Currie, hodinu a půl jízdy od střediska Whistler, dělají nároky. Pro ně jde o tradiční oblasti, kde loví medvědy a vysokou zvěř, kam chodí na borůvky a pro léčivé byliny. To vše na půdě, o níž na základě žádné z existujících smluv \"první národy\" nepřišly. Přesto se obávají, že svou oázu klidu kvůli masívnímu přílivu turistů ztratí. I proto už odpůrci výstavby oslovili prostřednictvím tisku svět, aby bojkotoval olympijské hry, protože porušují práva původních obyvatel. MEZITITULEK: Nejednotnost a vyčkávací taktika V této oblasti přitom nejde o nic nového. Už před třemi lety se v referendu přes 85 procent zdejších obyvatel postavilo proti rozšiřování středisek zimních sportů; plánované zvýšení kapacity Sun Peaks ze čtyř na čtyřiadvacet tisíc lůžek dokonce vyvolalo střety organizovaných protestantů z řad indiánské mládeže s policií. Došlo na barikády, zatýkání a údajně i k boření obydlí původních obyvatel. Nicméně někteří náčelníci tvrdošíjně stojí za zisky, které z prodeje suvenýrů a pronájmu ubytovacích prostor vybraným indiánům poplynou. Zastánci olympiády tak nestojí proti \"prvním národům\" jako celku, pouze proti některým z nich. Nejednotnost v klíčových chvílích připravuje původní Kanaďany o výhodnou pozici při vyjednávání, často také o sympatie veřejnosti. I s náklonností okolí se přitom dá pracovat. Požadavky, podle mnohých absurdní, na vrácení pozemků, na nichž leží finanční střed Toronta - v řádové hodnotě stovek miliónů dolarů - či pravidelné boje v Albertě o území bohatá na ropu ale podporu výrazně snižují. Vládě tak často prochází vyčkávací taktika: Ožehavé otázky nezřídka řeší přecházením a mlčením. Například v Albertě panuje od roku 1999 legislativní vakuum, v jehož rámci olejářské společno-sti platí určitým indiánským skupinám za to, že smějí provádět průzkum v jejich okolí. Ale na půdě, jež podle paragrafů patří státu či provincii a indiáni na ní mají pouze právo lovit. Přesto dochází k blokádám nalezišť potenciálně bohatých na ropu, místy vzduchem létají nadávky či kameny. Vše podle odhalení televize CBC většinou spraví úplatek, v některých případech se pak kmeny zasazují o to, aby na průzkumné práce měly výhradní právo ony. \"Nechápu to. Oni jsou indiáni, já jsem indián. Oni neměli práci, teď ji nemám já. Kdo je tedy vítěz?\" ptal se v reportáži CBC jeden z mužů, kteří kvůli nátlaku radikální skupiny indiánů přišli o možnost výdělku. Podobně se pak ptají i další obyčejní příslušníci \"prvních národů\", z nichž mnozí stále hlasitěji kritizují propast, která se tvoří mezi nimi a náčelníky. MEZITITULEK: Původní obyvatelé, První národy, Původní Kanaďané V současnosti žije na území druhé největší země světa zhruba půldruhého miliónu potomků pamětníků dob před příchodem Evropanů. Ti tvoří necelá čtyři procenta \"javorové populace\". Zároveň představují nejproblematičtější část relativně multikulturní společnosti, která je na svoji toleranci vůči rasám i náboženství patřičně hrdá; drtivá většina původních obyvatel - zhruba 70 procent - sídlí v rezervacích, jejichž životní rytmus je pravidelně narušován násilím, přemírou alkoholu a v poslední době i nárůstem drogové závislosti. Ale ani ti, kteří se uchýlili do měst, většinou štěstí nenalezli. V ulicích Toronta tvoří po běloších druhou nejpočetnější skupinu bezdomovců a žebráků. Mezi klientelou záchytných center pro závislé jsou původní obyvatelé zastoupeni v násobcích čtyř procent, jež v rámci celkové populace představují. Bludný kruh zřejmě nerozetne ani nejmladší generace: Potomci prvních obyvatel na území Kanady jsou stále v porovnání se zástupci ostatních skupin mnohem náchylnější předčasně ukončit studium a vzdát se tak jízdenky k lepším zítřkům představujícím pravidelný příjem. MEZITITULEK: Boj dobrých proti špatným Náčelníci více jak šesti stovek kmenů žijících na území Kanady viní z problémů svých lidí povětšinou federální kabinet a jednotlivé provinční vlády. Volení zástupci lidu naopak obezřetně poukazují na nemožnost konstruktivní spolupráce s představiteli původních obyvatel. Samotní Kanaďané pak v běžném rozhovoru projeví sympatie vůči nárokům svých nepřímých předků - jejich skutečný názor skrytý za masku povinné tolerance je však mnohdy o několik stupínků méně přívětivý. Důvodem jsou mnohdy velmi oportunistické kroky některých kmenů - a zejména jejich náčelníků - kteří se na základě v minulosti spáchaných křivd snaží vydobýt zvýhodnění na úkor existujícího práva a mnohdy i na úkor většiny zainteresovaných indiánů. To se pak obrací proti původním národům jako celku: \"Je to vždy o boji nás proti nim, o boji dobrých proti špatným, a to vytváří stereotypy. Nechci říkat, že jde o rasismus, ale určitě jde minimálně o ignorantství,\" popsala nedávno zážitky z vlastního dětství indiánka Cheryl Lynn Riversová, nyní výchovná poradkyně na letních táborech pro děti původních obyvatel. Pokusy sjednotit vystupování jednotlivých kmenů na území Kanady se objevují od počátku 80. let minulého století. Tehdy se náčelníci rozhodli najít společnou řeč (nic jednoduchého při více jak 80 jazycích, jimiž jednotlivé skupiny mluví) a využít ji k politickým tlakům, které by vyřešily vlekoucí se teritoriální nároky i spory o práva na podíly z aktivit těžařských firem. Založili Shromáždění prvních národů (Assembly of First Nations - AFN), které se stalo zastřešující organizací a mluvčím pro drtivou většinu skupin patřících mezi původní Kanaďany. Od té doby nicméně tato dobrá myšlenka koroduje a kritika AFN zaznívá z obou stran. Stále častěji je slyšet ironický komentář, že vše, o co se AFN zasloužilo, je zažití nového pojmenování někdejších vlastníků země; původní obyvatelé jsou nyní \"první národy\" či \"původní Kanaďané\". MEZITITULEK: Mírová voda ze Six Nations V létě volily hlavy kmenů staronového šéfa AFN. Po tříletém účinkování Matthewa Coon-Comeho, jehož radikální postupy se podle mnohých staly překážkou pro efektivní spolupráci s federálním kabinetem, se do čela shromáždění vrátil Phil Fontaine. Stylem jednání diplomat, který je známý svou úzkou vazbou na většinově vládnoucí liberály. \"Myslím, že pro nás otevře nejedny dveře,\" přivítal za mnohé tuto změnu Andy Carvill, náčelník z Yukonu. Zda se jeho přání vyplní, je však ve hvězdách a ty prozatím vyjednávání v indiánských otázkách příliš nepřály. \"Veškeré zisky \"prvních národů\" v Kanadě stojí na protestech a soudních žalobách,\" připomíná Bert Alexander, představitel kmene z provincie Newfoundland, který se domáhá pro své lidi u soudu statutu původních obyvatel a s tím i výhod z toho plynoucích. Každé léto indiáni berou spravedlnost do vlastních rukou - už dlouho naštěstí vzduchem létají jen nadávky. Přesto je ozvěna krize z městečka Oka, kde odboj Mohawků musela krotit armáda, stále patrná. Střílení v ulicích tehdy zapříčinilo plánované rozšíření golfového hřiště na tradiční pohřebiště kmene. Mohawští válečníci nakonec zvítězili. Za jiný druh vítězství považují \"první národy\" a také mnozí ostatní obyvatelé Kanady nedávný koncert Rolling Stones v Torontu. Na půl miliónu žíznivých hrdel totiž neosvěžila během půldenní akce Coca-Cola, Pepsi ani žádný z dalších nápojových gigantů, které o největší koncert léta na severoamerickém kontinentu projevily eminentní zájem. Ale přírodní voda ze siouxské rezervace Six Nations nedaleko metropole Ontaria. Jak se mnozí shodli, právě podobné obrazy jako jsou pověstné obří pysky Micka Jaggera přisáté na lahvi indiánské vody metaforicky vyjadřují klidné soužití odlišných kultur. ZDROJ: Víkend