Je iluzorní myslet si, že stačí vypustit zajíce

Za posledních pět set let zmizelo z planety 762 živočišných a rostlinných druhů, dalším více než dvanácti tisícům druhů hrozí vyhynutí. Uvádí to zpráva, kterou minulý týden zveřejnil Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů.
\"U nás je situace podobně neradostná jako na celém světě,\" říká zoolog Pavel Marhoul ze státní Agentury ochrany přírody a krajiny. I když se ochrana přírody po roce 1989 zlepšila, v intenzívně obdělávané krajině jsou životní podmínky zvířat pořád špatné. Navíc plánované dálnice ještě více zmenší životní prostor řady zvířat.

hn: Proč je důležité, aby živočišných a rostlinných druhů bylo v přírodě co nejvíce? Nevystačíme si s menším počtem?
Jednak to jsou morální důvody. Ochrana prostředí, ve kterém žijeme. Jsou tu ale i důvody materiální nebo sebezáchovné. Nikdy nemůžeme vědět, kdy se nám některý druh bude hodit například na léčení vážných nemocí, i když to se týká hlavně druhů z tropických a subtropických oblastí. Doposud ani detailně neznáme, jak ekologické systémy fungují, jaké jsou vazby mezi jednotlivými druhy. Může se tedy stát, že odstraněním nějakého druhu se může zhroutit celé společenstvo. Výzkumy potvrzují, že čím je ekologický systém bohatší, tím je odolnější proti různým vlivům.

hn: Pokračuje u nás vymírání živočišných druhů po listopadu 1989? Zpomalilo se?
Po listopadu se značně investovalo do zlepšení kvality životního prostředí, hlavně do čistoty vody a ovzduší. Objevujeme nové druhy, které se na naše území vracejí. Lepší se situace u druhů, které jsou vázány na lesní prostředí.. Za posledních pět deset let například výrazně přibývá netopýrů.
Velmi špatné je to ale s druhy, které jsou závislé na zemědělské krajině. Tam za posledních padesát let nastal velmi dramatický úbytek. Kde ještě v šedesátých letech žilo sto koroptví polních, je jich teď pět. Vymírají i celé druhy a tento trend stále pokračuje.

hn: Jak je to možné? Vždyť se používá méně chemických hnojiv, obnovují se remízky, přirozené prostředí pro živočichy.
Změny z minulých desetiletí mají určitou setrvačnost, stále tu přetrvávají vlivy z osmdesátých let a vlastně už z padesátých let. Tehdy krajina vypadala opravdu diametrálně odlišně od té současné. Malá políčka proložená mezemi a křovinami nahradily velké lány, které po roce 1989 nezmizely. To se nedá změnit za deset, patnáct let. Existují sice programy na obnovu remízků, ale vzhledem k rozsahu historických změn je to stále nedostatečné. A co se týče pesticidů a hnojiv: jejich používání pokleslo jenom dočasně. Po revoluci na drahá hnojiva neměli zemědělci peníze, ale v současnosti už to neplatí. Používání hnojiv a pesticidů se opět výrazně zvyšuje.

hn: Po listopadu 1989 se otevřely hranice, zvýšila se doprava, do země se dostávají nové druhy. Mohou původní české živočichy a rostliny zcela vytlačit?
Počet nepůvodních zavlečených druhů je poměrně vysoký a každým rokem se zvyšuje. S rozvojem dopravy se proti tomu nedá nic dělat. Druhou cestou je záměrné vysazení člověkem. Každopádně v našich podmínkách působí nepůvodní druhy ohromné škody. Přirozeným způsobem se k nám dostali například raci z jihovýchodní Asie, kteří se napřed \"dopravili\" do Německa a odtud se dostali po Labi až k nám. Ohrožují zejména našeho raka říčního, který je velice citlivý vůči račímu moru. Nové druhy jsou proti němu imunní, dokonce jsou přenašeči.
Úmyslně vypuštěn do volné přírody byl norek americký, který se chová kvůli kožešinám. Z klecí ho vypustily některé skupiny na ochranu zvířat. Norek americký je velice přizpůsobivý a rychle se rozšiřuje zejména v jihozápadních Čechách a na Vysočině. Obáváme se, že může vyhubit některé ohrožené druhy, jako je užovka podplamatá.

hn: Je proti tomu nějaká obrana?
Nepůvodních druhů se k nám dostává velké množství, fatální vliv má jen několik z nich. Některé jsou tady po staletí, například bažant polní, který je původem z Asie. Stal se přirozenou součástí naší přírody. Druhy, jako je norek americký, působí tak negativně, že bychom se mu měli maximálně bránit. Ovšem způsoby, jakými toho dosáhnout, jsou velice omezené a nákladné. V podstatě by bylo žádoucí vypracovat nějaký plán na jeho vyhubení, který by ovšem musel být vypracován ve spolupráci s okolními státy.

hn: Jak ovlivňuje existenci živočichů obrovská stavební činnost po listopadu 1989, například budování dálnic?
Dá se říct, že v současné době je to jeden z nejdůležitějších faktorů, který ohrožuje minimálně některé skupiny živočichů. Když je populace rozdělena dálnicí nebo železnicí, poměrně rychle se skupiny zmenšují, až úplně vyhynou. Vzhledem k tomu, že se v České republice počítá se stavbou téměř tisíce kilometrů nových dálnic a železnic, je tento faktor dost významný. Příkladem může být los evropský, jehož dvě populace žijí v jižních Čechách. Jsou však závislé na \"dotování\" zvířat z Polska. Pokud by dálnice neměly různé přechody, s velikou pravděpodobností by los vyhynul.

hn: Myslivci po loňských povodních masívně vypouštěli do přírody zajíce. Není to řešení, jak do zemědělské krajiny některé druhy vrátit?
Nejde jenom o zajíce, do přírody se vysazují i jiné druhy. Myslím, že to není správná cesta. Je iluzorní si myslet, že stačí přivézt zajíce, vypustit je a oni budou šťastní. Základem musí být v první řadě přítomnost vhodného biotopu, kde může určitý druh uspokojit všechny své potřeby - od potravy až po rozmnožování. To, že je zajíců ve srovnání s obdobím před několika desítkami let jenom zlomek, vypovídá o tom, v jakém stavu současná zemědělská krajina je. Vhodné biotopy prostě chybějí. Kdyby tady našli místo pro uspokojení svých potřeb, zajíci se sami rozmnoží.

hn: Vymírání a vznik druhů je přirozený proces, do něhož však významně zasáhl člověk, který zánik druhů výrazně urychlil. Platí to i v Česku?
Některé druhy jednoznačně zmizely negativním vlivem člověka. Příkladem mohou být ryby, které táhly z moře vytřít se do našich řek. Výstavbou jezů, přehrad byla tato migrační cesta uzavřena. Mezi vyhynulými druhy jsou i ty, u nichž nemůžeme jednoznačně říct, co vedlo k jejich zániku. Myslím, že je možné konstatovat, že na osudu většiny druhů se nějakým způsobem podílel člověk.

hn: Myslíte, že v budoucnu bude druhů spíše přibývat, nebo ubývat?
Vždycky budou některé druhy ubývat a nějaké přibývat. Ten, kdo má rád lesní druhy, může být optimistou. Kdo má rád druhy zemědělské krajiny, doufejme, že i on může být mírným optimistou. Vstupujeme do Evropské unie a ta má dotační programy, jejichž cílem je zlepšovat zemědělskou krajinu. Já jsem velmi mírným optimistou.

: Pavel Marhoul
Třicetiletý Pavel Marhoul vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor zoologie. Už civilní službu strávil ve státní Agentuře ochrany přírody a krajiny, kam po vojně nastoupil a pracuje tam pátým rokem.V současnosti je zástupcem vedoucího úseku ochrany přírody a krajiny. Říká o sobě, že je vnitřním cítěním ornitolog. Na přírodovědecké fakultě se v rámci postgraduálního studia věnuje výzkumu koroptve polní.

ZDROJ: HN