Pátek, 29. března 2024

Místa, kde ležel biblický ráj, mají být opět rájem

Místa, kde ležel biblický ráj, mají být opět rájem

Saddám Husajn si to s odbojnými Araby z močálů jihovýchodního Iráku vypořádal po svém: oblast vysušil a vypálil. Ekologickou katastrofu lze srovnat s vysycháním Aralského jezera nebo s likvidací pralesů Amazonie. K týmu odborníků, který mokřiny postupně obnovuje, patří i Češi.

Kde se měl bezpečně ukrýt odpůrce iráckého diktátorského režimu zběhlý z armády? V nekonečných močálech tvořených řekami Eufrat a Tigris. Tam se za ním doslova zavřelo rákosí. Na umělých ostrovech žili přes pět tisíciletí nezávislí lidé Ma\'adan nazývaní také Arabové z močálů. Minulý čas je na místě.
Vodní plochy, které se rozprostíraly na takřka dvaceti tisících kilometrech čtverečních a tvořily nejrozsáhlejší bažiny na Blízkém východě, označoval Program životního prostředí OSN za \"středisko biodiverzity celosvětového významu\". Ostatně právě tam, na soutoku Eufratu a Tigridu, měla ležet zahrada biblického ráje. Ten se stal novodobým peklem.
K totálnímu zničení unikátního ekosystému mokřadů měl Saddámův režim dva pádné důvody. Jednak porobit tamní neposlušné obyvatele, jednak si otevřít cestu ke snazší těžbě na nově nalézaných ložiscích.
Dílo zkázy začalo počátkem 90. let stavbou soustavy 32 přehrad, která do močálů nepouštěla vodu, a jejich odvodňováním. Po desetiletém ničení zůstalo z močálů jen torzo.

Rakety vypalovaly rákosí
Vysušení močálů znamená ekologickou katastrofu světového významu. Rozsáhlé vodní plochy představovaly obrovskou přírodní čističku vody v principu srovnatelnou s kořenovými čističkami. Rákosí, jako odumřelá biologická hmota, na sebe vázalo množství nečistot. Voda v močálech nebyla přitom slaná a poskytovala hojnost ryb.
O tento hlavní zdroj obživy přišli obyvatelé tak, že vojáci do zbytků močálů vypouštěli ropu a jedovaté látky. Zkázu pak dokonala raketová cvičení vrtulníkových jednotek, které vypalovaly suché rákosí. Zcela se tak rozpadla tradiční soběstačná ekonomika obyvatel. Z oblasti utíkaly statisíce strádajících a hladovějících lidí včetně zhruba 95 tisíc těch, kteří našli útočiště v uprchlických táborech sousedního Íránu.
\"Po vysušení marší (z anglického marsh = močál) nastal v celé oblasti Basry obrovský deficit vody. Řeky, původně promývané vodami z močálů, se začaly ucpávat odpadem, zahnívaly zavlažovací kanály a vypukaly epidemie,\" řekl Jaroslav Reif, český expert, který v Basře pracuje na iráckém Ministerstvu vodních zdrojů spadajícím pod Koaliční provizorní vládu (CPA) jižního Iráku.
Likvidace marší těžce postihla biodiverzitu, pestrost živočišných druhů. \"Obdobné mokřadní systémy na hranicích mezi Afghánistánem, Pákistánem a Íránem mají kolem 120 až 150 druhů ptactva. To všechno v marších zaniklo,\" připomíná Jaroslav Reif.
Vysušení rozsáhlých vodních ploch se také zásadně podepsalo na klimatu. Z Basry, kdysi typické vysokou vlhkostí vzduchu, se stalo město s vnitrozemským klimatem, tedy suchým a horkým vzduchem. Změna se nevyhla ani sousedním zemím, Íránu a Kuvajtu, kde se začaly ztenčovat zásoby pitné vody.

Sporné bourání hrází
Poválečná obnova podstatné části močálů vysušených a zničených až z devadesáti procent představuje hlavní úkol pro nově vzniklé jihoirácké Ministerstvo životního prostředí. Americká organizace USAID bude do obnovy válkou zničeného Iráku investovat po dobu deseti let desetimilióny dolarů ročně. V rámci mnohonárodního projektu počítá také s obnovou zhruba 80 procent všech vodních ploch močálů (viz rámeček).
Ještě jedno riziko ohrožuje obnovu močálů - paradoxně sami jejich někdejší obyvatelé. Nadšení tak dlouho odpíranou svobodou nechtějí čekat na cizí pomoc a sami primitivními nástroji bourají hráze, vypínají čerpadla a znovu zaplavují močály. Mohou tak uškodit sami sobě.
Tak například voda z některých proražených přehrad na Eufratu zaplavuje močál Hammar. Nemá však odtok, takže stoupá její slanost. Oproti sladké vodě je už více než desetinásobně slanější. Může tak bránit obnově rostlinstva, hlavně rákosu, který v tamním ekosystému převládá.
Nejenže poskytuje útočiště rybám i ptákům, ale Arabové z močálů jej používají ke tkaní, jako stavební materiál i jako píci pro vodní buvoly. Rákos sice do určité míry snáší polosladkou (brakickou) vodu, ale nadměrnou slaností trpí.
Odstrašujícím příkladem může být močál zvaný Al-Sanuf. Slanost vody tam dosahuje poloviny salinity v moři. S výjimkou drobných, vysoce odolných rostlin tam není žádná vegetace.
Spontánní snaha obyvatel vrátit vodu podle šéfa Programu životního prostředí OSN pro obnovu močálů Hassana Partowa vede k daleko pomalejšímu návratu k původnímu vyváženému stavu. Upozorňuje také na to, že mnohé hráze Saddámův režim podminoval a v zaplavovaných oblastech zamořených těžkými kovy, jako jsou olovo či rtuť, může voda způsobit vážné zdravotní problémy lidem i volně žijícím zvířatům.
V některých oblastech byť i nekoordinovaný návrat vody činí takřka zázraky. V severozápadní části centrálního močálu Qumah místní po válce přesvědčili obsluhu stanic v regionu Al-Awdah, že má přestat s odčerpáváním vody. Ta znovu zalila desítky kilometrů čtverečních. Vodohospodář Hassan Janabi pracující na obnově močálů podle týdeníku New Scientist nestačil žasnout: \"Nová vegetace byla tak krásná a vyrostla tak rychle, že jsem nevěřil svým očím.\"
Snad v tom Iráčané mohou mít naději, že se ráj jednou vrátí tam, kde - alespoň podle bible - už jednou byl.

Arabové z marší bydlí na rákosových ostrovech
V močálech jihovýchodního Iráku žijí - či spíše po svržení saddámovské diktatury začínají znovu žít - svým tradičním způsobem lidé Ma adan nebo také Arabové z marší. Jejich zaznamenaná historie sahá 5000 let zpět do dob Sumerů, kteří popsali domy z rákosí (mudhif), stejně jako dlouhé kánoe (mashuf). Arabové z močálů dokonale splynuli s přírodním prostředím - z rákosů si stavějí své ostrovy a na nich domy podobné katedrálám (viz foto), zabývají se rybolovem a chovem vodních buvolů. Před devastujícími zásahy režimu, které probíhaly od počátku 90. let minulého století do nedávné minulosti, byly močály světově významným střediskem pestrosti druhů. Soustřeďovaly se tam desítky druhů ptáků, savců i ryb, z nichž některé žily právě jen tam.

Stamiliónový plán na postupnou rekonstrukci mezopotamských močálů
Americká organizace pro obnovu Iráku USAID (www.usaid.gov/iraq/) ve spolupráci s Koaliční provizorní vládou (CPA) jižního Iráku počítá s obnovou močálů na jihovýchodě země ve čtyřech etapách rozložených do let 2003 až 2007. V první takřka ukončené fázi proběhla analýza vod a půd. Ve druhé se počítá s pomocí drobným zemědělcům v oblasti močálů a ve třetí s rozvojem drobného průmyslu, tedy s pomocí výrobcům. Čtvrtá fáze představuje pilotní projekt rekonstrukce části močálů. Do programu USAID by se mohly zapojit i podniky z České republiky, jak HN řekl český odborník Jaroslav Reif, který v Basře pracuje na jihoiráckém Ministerstvu vodních zdrojů: \"Rozpočet sice ještě není hotov, ale lze očekávat, že do oblasti močálů se během předpokládané celkem desetileté pomoci USAID dostanou stamilióny dolarů.\"

AUTOR: Bořivoj Nový
ZDROJ: Věda a lidé

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů