Na úbytku motýlů se podílelo používání chemických přípravků
České Švýcarsko - Na území Českého Švýcarska bylo již prokázáno více než 1000
druhů motýlů. Druhové spektrum motýlů je nápadné tím, že v sobě zahrnuje komplex
druhů teplomilných a druhů podhorských či horských. Za to může především
různorodost zdejšího klimatu, které je přímo závislé na proměnném reliéfu zdejší
oblasti.
Teplomilné druhy motýlů navštěvují především pískovcové skály s jižní expozicí
či čedičové vrchy, chladnomilné druhy motýlů můžeme naopak zastihnout v
chladných údolích skalních měst či podél vodních toků. K těmto druhům patří
například hrotnokřídlec kapradinový, drobníček Stigmella myrtillella či
chrostíkovník Micropterix osthelderi.
Mimochodem, posledně jmenovaný druh motýla nemá sosák jako ostatní druhy, ale
vyvinutá a plně funkční, byť drobná kusadla! Živí se požíráním pylových zrn.
V reliktních borech na rašelinných enklávách žije řada tyrfobiontních druhů,
tedy druhů, které jsou svým vývojem vázány na rostlinu rojovník bahenní. K těmto
druhům patří zejména drobníček Stigmella lediella či pouzdrovníček Coloephora
ledi.
Mnohé uvedené druhy jsou velmi významné z hlediska studia historického vývoje
rašelinných biotopů v oblasti celého Českosaského Švýcarska. Všechni patří k
velmi malým až miniaturním motýlkům šedavé či jinak nevýrazné barvy a bohužel
většinou nemají ani české jméno. Nikterak to však nesnižuje jejich vysokou
biologickou hodnotu.
Z dalších významných druhů je možné jmenovat hnědáska chrastavcového, žijícího
na vlhkých a bahnitých loukách, nehojného otakárka fenyklového, v Čechách velmi
vzácného soumračníka černohnědého, ostruháčka jilmového, žijícího jednotlivě v
teplých listnatých lesích, či nehojného okáče třeslicového.
Zajímavý je výskyt běláska ovocného. Poslední výskyt tohoto druhu v Čechách a na
Moravě byl zaznamenán v roce 1983, z území Českého Švýcarska však pochází
několik nálezů ze současnosti.
Bohužel mnoho krásných a významných motýlích druhů z naší přírody mizí a mnohé
jsou již dnes opravdovou vzácností. K těmto druhům patří především perleťovec
stříbropásek, který dříve býval hojným druhem a v současné době ve zdejší
oblasti téměř vymizel, v celé České republice nehojný okáč třeslicový, či velmi
vzácný soumračník černohnědý. Ohroženy jsou také další četné druhy našich okáčů,
zejména okáč ječmínkový, okáč prosíčkový, či okáč poháňkový, jakož i mnohé další
druhy denních motýlů, zejména z čeledi modráskovitých, jako např. modrásek
krušinový. Stále vzácnější jsou také některé druhy našich babočkovitých motýlů,
např. hnědásek jitrocelový.
Na úbytku mnohých druhů motýlů se v dřívějších dobách podílelo především
nadměrné používání chemických přípravků v zemědělství. Dnes je již situace v
tomto směru mnohem příznivější. Některým motýlům však bude trvat ještě velmi
dlouhou dobu, než se jejich populace přiblíží k dřívějším stavům.
autor je pracovníkem Oddělení výzkumu a ochrany přírody Národního parku České
Švýcarsko
České Švýcarsko - Na území Českého Švýcarska bylo již prokázáno více než 1000 druhů motýlů. Druhové spektrum motýlů je nápadné tím, že v sobě zahrnuje komplex druhů teplomilných a druhů podhorských či horských. Za to může především různorodost zdejšího klimatu, které je přímo závislé na proměnném reliéfu zdejší oblasti.
Teplomilné druhy motýlů navštěvují především pískovcové skály s jižní expozicí či čedičové vrchy, chladnomilné druhy motýlů můžeme naopak zastihnout v chladných údolích skalních měst či podél vodních toků. K těmto druhům patří například hrotnokřídlec kapradinový, drobníček Stigmella myrtillella či chrostíkovník Micropterix osthelderi.
Mimochodem, posledně jmenovaný druh motýla nemá sosák jako ostatní druhy, ale vyvinutá a plně funkční, byť drobná kusadla! Živí se požíráním pylových zrn.
V reliktních borech na rašelinných enklávách žije řada tyrfobiontních druhů, tedy druhů, které jsou svým vývojem vázány na rostlinu rojovník bahenní. K těmto druhům patří zejména drobníček Stigmella lediella či pouzdrovníček Coloephora ledi.
Mnohé uvedené druhy jsou velmi významné z hlediska studia historického vývoje rašelinných biotopů v oblasti celého Českosaského Švýcarska. Všechni patří k velmi malým až miniaturním motýlkům šedavé či jinak nevýrazné barvy a bohužel většinou nemají ani české jméno. Nikterak to však nesnižuje jejich vysokou biologickou hodnotu.
Z dalších významných druhů je možné jmenovat hnědáska chrastavcového, žijícího na vlhkých a bahnitých loukách, nehojného otakárka fenyklového, v Čechách velmi vzácného soumračníka černohnědého, ostruháčka jilmového, žijícího jednotlivě v teplých listnatých lesích, či nehojného okáče třeslicového.
Zajímavý je výskyt běláska ovocného. Poslední výskyt tohoto druhu v Čechách a na Moravě byl zaznamenán v roce 1983, z území Českého Švýcarska však pochází několik nálezů ze současnosti.
Bohužel mnoho krásných a významných motýlích druhů z naší přírody mizí a mnohé jsou již dnes opravdovou vzácností. K těmto druhům patří především perleťovec stříbropásek, který dříve býval hojným druhem a v současné době ve zdejší oblasti téměř vymizel, v celé České republice nehojný okáč třeslicový, či velmi vzácný soumračník černohnědý. Ohroženy jsou také další četné druhy našich okáčů, zejména okáč ječmínkový, okáč prosíčkový, či okáč poháňkový, jakož i mnohé další druhy denních motýlů, zejména z čeledi modráskovitých, jako např. modrásek krušinový. Stále vzácnější jsou také některé druhy našich babočkovitých motýlů, např. hnědásek jitrocelový.
Na úbytku mnohých druhů motýlů se v dřívějších dobách podílelo především nadměrné používání chemických přípravků v zemědělství. Dnes je již situace v tomto směru mnohem příznivější. Některým motýlům však bude trvat ještě velmi dlouhou dobu, než se jejich populace přiblíží k dřívějším stavům.
autor je pracovníkem Oddělení výzkumu a ochrany přírody Národního parku České Švýcarsko
Teplomilné druhy motýlů navštěvují především pískovcové skály s jižní expozicí či čedičové vrchy, chladnomilné druhy motýlů můžeme naopak zastihnout v chladných údolích skalních měst či podél vodních toků. K těmto druhům patří například hrotnokřídlec kapradinový, drobníček Stigmella myrtillella či chrostíkovník Micropterix osthelderi.
Mimochodem, posledně jmenovaný druh motýla nemá sosák jako ostatní druhy, ale vyvinutá a plně funkční, byť drobná kusadla! Živí se požíráním pylových zrn.
V reliktních borech na rašelinných enklávách žije řada tyrfobiontních druhů, tedy druhů, které jsou svým vývojem vázány na rostlinu rojovník bahenní. K těmto druhům patří zejména drobníček Stigmella lediella či pouzdrovníček Coloephora ledi.
Mnohé uvedené druhy jsou velmi významné z hlediska studia historického vývoje rašelinných biotopů v oblasti celého Českosaského Švýcarska. Všechni patří k velmi malým až miniaturním motýlkům šedavé či jinak nevýrazné barvy a bohužel většinou nemají ani české jméno. Nikterak to však nesnižuje jejich vysokou biologickou hodnotu.
Z dalších významných druhů je možné jmenovat hnědáska chrastavcového, žijícího na vlhkých a bahnitých loukách, nehojného otakárka fenyklového, v Čechách velmi vzácného soumračníka černohnědého, ostruháčka jilmového, žijícího jednotlivě v teplých listnatých lesích, či nehojného okáče třeslicového.
Zajímavý je výskyt běláska ovocného. Poslední výskyt tohoto druhu v Čechách a na Moravě byl zaznamenán v roce 1983, z území Českého Švýcarska však pochází několik nálezů ze současnosti.
Bohužel mnoho krásných a významných motýlích druhů z naší přírody mizí a mnohé jsou již dnes opravdovou vzácností. K těmto druhům patří především perleťovec stříbropásek, který dříve býval hojným druhem a v současné době ve zdejší oblasti téměř vymizel, v celé České republice nehojný okáč třeslicový, či velmi vzácný soumračník černohnědý. Ohroženy jsou také další četné druhy našich okáčů, zejména okáč ječmínkový, okáč prosíčkový, či okáč poháňkový, jakož i mnohé další druhy denních motýlů, zejména z čeledi modráskovitých, jako např. modrásek krušinový. Stále vzácnější jsou také některé druhy našich babočkovitých motýlů, např. hnědásek jitrocelový.
Na úbytku mnohých druhů motýlů se v dřívějších dobách podílelo především nadměrné používání chemických přípravků v zemědělství. Dnes je již situace v tomto směru mnohem příznivější. Některým motýlům však bude trvat ještě velmi dlouhou dobu, než se jejich populace přiblíží k dřívějším stavům.
autor je pracovníkem Oddělení výzkumu a ochrany přírody Národního parku České Švýcarsko
Zdroj:Děčínský deník
Sdílet článek na sociálních sítích