Ekoturisté přinášejí peníze, ale stresují zvěř

Lední medvědi, tučňáci, delfíni, psi dingo a dokonce i ptáci v deštných pralesích propadají stresu, ubývají na váze a leckdy hynou. Tak vypadá odvrácená strana ekoturistiky, relativně nového odvětví cestovního ruchu, které zahrnuje výpravy do nenarušených přírodních oblastí.
Ekoturistika se podle definice Světové turistické organizace podílí dosud jen dvěma až čtyřmi procenty na výdajích spjatých s cestováním do zahraničí. Závratně ovšem roste a v blízké budoucnosti lze ročně počítat se stamilióny ekoturistů pronikajících do nejzapadlejších koutů planety.
Hrozící nápor toho, co se postupně stalo průmyslem ekoturistiky, velmi zneklidňuje biology. Plachá zvěř náporem zvědavých turistů trpí. Zvyšuje se její tep, stoupá hladina stresových hormonů v krvi a mění se i sociální chování. Hrozí nedozírné dlouhodobé následky.

Když znervózní delfíni
Ekoturistice přitom nelze upírat přínosy. Chudé země, které oplývají pestrostí rostlinných a živočišných druhů, získávají z turistiky podstatnou část příjmů. \"Ekoturistiku podporujeme četnými projekty proto, aby si venkované mohli obstarat obživu jinak než přílišným využíváním lesů, rybolovných oblastí nebo močálů,\" řekl týdeníku New Scientist Geoffrey Howard z východoafrické pobočky Mezinárodní unie pro zachování přírody IUCN v Nairobi.
Má to však háček. Mnoho ekoturistických projektů nikdo neposuzuje ani ne-schvaluje z odborného hlediska a principem ohleduplnosti k přírodě se řídí v povšechné rovině. \"Nemoci přenesené na volně žijící zvěř, z počátku nepříliš zjevné změny jejího zdravotního stavu způsobené každodenním vyrušováním a zvýšená úroveň stresu, to jsou změny, kterých si příležitostný návštěvník nepovšimne. Způsobuje to ovšem sníženou schopnost zvěře přežívat a množit se,\" vysvětluje Philip Seddon z novozélandské Univerzity v Otagu.
Vědci z Univerzity v Aucklandu studovali delfíny u severovýchodního pobřeží Nového Zélandu. Zjistili, že jakmile se objevily lodě s turisty, mořští savci silně zneklidněli. Pokud se v jejich blízkosti pohybovalo jedno plavidlo, zůstávali v dané lokalitě 68 procent času oproti obvyklým zvyklostem. Pokud se objevila více než dvě plavidla, zůstávali jen půl procenta obvyklého času.

Tučňákům se nechce na břeh
\"Změny v chování zvířat vyvolané přítomností lidí mohou mít vážný vliv na celou populaci,\" míní kanadský odborník na mořské savce Gordon Hastie z Univerzity v Britské Kolumbii. Jeho tým zjistil, že když se k delfínům ve skotské oblasti Moray Firth přibližují lodě, zvířata zůstávají na hladině mnohem déle než obvykle. Snižuje se tím jejich noční aktivita a zkracuje doba, kterou věnují vlastnímu společenskému životu a shánění potravy.
Obdobně reagují zvířata na souši. Ekoturisté v kanadské Manitobě vyjíždějí ve speciálních vozidlech na pozorování ledních medvědů. Jakmile se k šelmám přiblíží, samci až sedminásobně zvýší svou ostražitost. Tepová frekvence a metabolismus polárních zvířat se zrychluje v době, kdy by měla uchovávat svou energii. Přílišná aktivita snižuje jejich tukové zásoby a celkovou odolnost. \"U zvířat, která se pomalu rozmnožují, trvá dlouhé roky, než se podaří zjistit změny. Na nápravu škod pak už může být pozdě,\" míní Rochelle Constantinová z Univerzity v Aucklandu.
Obdobné změny chování lze pozorovat u tučňáků na novozélandském poloostrově Otago. Mláďata narozená v oblastech pravidelně navštěvovaných turisty tam váží průměrně o 0,76 kilogramu, tedy o deset procent méně než novorozenci z jiných lokalit. Důvod?
\"Tučňáci otálejí s návratem z moře, pokud na pobřeží vidí postavy. Když se lidé hodně přiblíží, tučňáci se vracejí do moře a čekají, než se břeh vyčistí,\" říká Seddon. Během takových zdržení stráví ptáci část potravy, kterou by jinak vyživovali mláďata. Nižší porodní váha novorozenců znamená menší naději na přežití. Časté návštěvy turistů by mohly úplně rozvrátit celou kolonii.

Ekoturista v tryskovém letadle
Na jedné straně tedy neplatí zažitý předpoklad, že ekoturistika je jednoznačně vítaná a ekologicky přijatelná činnost. Záleží však na přístupu. Na Galapágách podléhá ekoturistika přísné kontrole a vydělává dost prostředků na to, aby z nich bylo možné chránit vzácné druhy, například leguána mořského. Výzkumy ukázaly, že lidé plazy nijak nezneklidňují.
Pravý opak platí o amazonském hoazinovi, chocholatém ptáku velikosti bažanta s barevným peřím. Studie Antje Müllnerové z Frankfurtské zoologické společnosti ukázala, že v ekvádorském národním parku Cuybeno, hojně navštěvovaném turisty, mají ptáčata dvojnásobně vyšší hladinu stresového hormonu než mláďata v klidných lokalitách. Ekoturisté tak zjevně snižují naději hoazinů na přežití.
Kromě toho se vtírá jedna téměř filozofická otázka: Lze považovat za ekoturistu toho, kdo obletěl polovinu planety v proudovém letadle poháněném fosilním palivem a produkujícím skleníkové plyny, ať už je jeho dovolená co do podoby nebo náplně jakákoli?

Autor je redaktorem Českého rozhlasu 2 - Praha

Paradoxy ekoturistiky
Zdánlivě čistá podoba rozvoje, tedy průmyslové odvětví bez továren, zplodin a čerpání neobnovitelných zdrojů, zasahuje do krajiny - ať už její zástavbou nebo nadměrným zatížením křehkých ekologických a ekonomických systémů.
Většina zisků končí v rukou vlastníků hotelů, cestovních kanceláří a leteckých společností. Z místních lidí, kteří bývali relativně soběstační a dokázali žít z půdy, se stávají zaměstnanci v globální ekonomice.
Ekoturisté pronikají všude a často ve velkém množství. Pak i ti, kdo z turistiky nemají jakýkoli zisk, musí nést její negativní následky.