Bylinkáři útočí
Když před dvěma měsíci odešel do penze osobní lékař britské královny, zvolila si
Alžběta II. za jeho nástupce proslulého stoupence přírodní léčby Timothyho
Evanse.
Je to symbolická událost, která stojí za pozornost už proto, že dobře ilustruje
obecnější trend. Obliba tradičních medicínských postupů totiž v posledním
desetiletí setrvale stoupá a obchod s bylinnými přípravky v Severní Americe a
Evropě roste každý rok až o deset procent.Výrobci přírodních léčiv a
biokosmetiky mohou slavit. Výsledky průzkumů přitom ukazují, že za zájem o své
výrobky vděčí především přesvědčovací kampani, která je představila nejen jako
účinné, ale zároveň i šetrné k životnímu prostředí. Realita je ovšem dost
odlišná. Jak totiž nedávno upozornila studie Alana Hamiltona a jeho kolegů ze
Světového fondu na ochranu přírody, dvě třetiny bylin, na nichž tento průmysl
závisí, získává nemilosrdným drancováním volné přírody, a vzkvétající obchod s
bylinnými léčivy tak vážně ohrožuje řadu rostlin. Na pokraji vyhubení se podle
Hamiltonových výzkumů ocitla až pětina léčivek.
Když před dvěma měsíci odešel do penze osobní lékař britské královny, zvolila si Alžběta II. za jeho nástupce proslulého stoupence přírodní léčby Timothyho Evanse.
Je to symbolická událost, která stojí za pozornost už proto, že dobře ilustruje obecnější trend. Obliba tradičních medicínských postupů totiž v posledním desetiletí setrvale stoupá a obchod s bylinnými přípravky v Severní Americe a Evropě roste každý rok až o deset procent.Výrobci přírodních léčiv a biokosmetiky mohou slavit. Výsledky průzkumů přitom ukazují, že za zájem o své výrobky vděčí především přesvědčovací kampani, která je představila nejen jako účinné, ale zároveň i šetrné k životnímu prostředí. Realita je ovšem dost odlišná. Jak totiž nedávno upozornila studie Alana Hamiltona a jeho kolegů ze Světového fondu na ochranu přírody, dvě třetiny bylin, na nichž tento průmysl závisí, získává nemilosrdným drancováním volné přírody, a vzkvétající obchod s bylinnými léčivy tak vážně ohrožuje řadu rostlin. Na pokraji vyhubení se podle Hamiltonových výzkumů ocitla až pětina léčivek.
Najdi a seber
Jejich osud může v našich zeměpisných šířkách názorně dokumentovat příběh vachty trojlisté, kterou lidé používali proti žaludečním obtížím už od 17. století. Dlouhou dobu neměli potíže ji v případě potřeby najít, patřila totiž k nejhojněji rozšířeným rostlinám. V polovině minulého století se nad ní ale začalo smrákat. Dařilo se jí totiž především na bažinatých loukách, mokřadech a slatinách, což nejsou místa, kterým by kolektivizace a plány meliorátorů přály. Po jejich nástupu tak bylo stále těžší vachtu v přírodě najít. Těch, kteří ji hledali, však rozhodně neubylo. Ve velkém ji totiž začal využívat farmaceutický průmysl a oblíbili si ji i výrobci hořkých žaludečních likérů. Před dvaceti roky se tak dostala až do Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky. Ani to ji však před všudypřítomnými sběrači nezachránilo. V roce 2001 si v něm díky jejich péči \"polepšila\" o další dvě příčky a posunula se tak až do kategorie kriticky ohrožených druhů.
Podobných příkladů by se dal najít bezpočet. A nejen v Evropě. Až šedesát procent potřebných bylin totiž dovážejí farmaceutické firmy z Asie a Afriky. Podle již zmiňované studie tak kupříkladu v severní Indii v posledních deseti letech poklesl výskyt tisu himálajského, používaného při výrobě léků proti rakovině, o rovných devadesát procent.
O mnoho lépe na tom není ani slivoň africká. Dříve, než si výrobci přírodních léčiv oblíbili kůru z jejích stromů, která pomáhá při onemocnění prostaty, získávali ji v její domovině - tedy v Africe a na Madagaskaru - místní obyvatelé trvale udržitelným způsobem. Tlak a potřeby velkých firem ale vedly k tomu, že mezi roky 1997 a 2000 byly hromadně pokáceny a oloupány celé lesy těchto stromů a jejich populace se zhroutila.
Ohrožena takovými postupy přitom není jen druhová rozmanitost a byliny samotné, ale i životy milionů lidí. Pokud by totiž došlo k vymýcení některých důležitých léčivek, budou patřit mezi první postižené ti, kdo nemají přístup k lékaři a v případě nemoci jsou závislí pouze na nich. V některých rozvojových státech to přitom podle citované studie může být až 80 % populace, jak dokládá i situace v africkém Malawi, kde připadá na 50 000 obyvatel jediný lékař.
Odkud jsou ty rostliny
Nabízí se otázka, proč firmy za takových okolností raději nepěstují léčivé byliny na vlastních speciálních zahradách. Studie sice ukazují, že v některých případech to není možné, neboť část vzácné tropické flóry prostě není schopna v umělých podmínkách vyrůst (příkladem může být vysoce ceněný strom Baillonella toxisperma, jehož semena nemohou vzklíčit, aniž by napřed prošla střevy slona), hlavní důvod ale podle Hamiltona a jeho spolupracovníků leží jinde - v touze po rychlém a bezproblémovém zisku. Řada léčivých rostlin má totiž nízké výnosy, není je možné pěstovat v ekonomicky výhodných monokulturách nebo se dají sklízet až mnoho let po vysazení. A do takových investic se výrobcům \"k přírodě šetrné\" biokosmetiky a léčiv prostě nechce. Jak navíc přiznává i ředitel české firmy Dr. Müller Pharma Vladimír Müller, nemusel by se jim takový postup vyplatit hned dvakrát. Průzkumy totiž jasně ukazují, že reklamou zmasírovaní spotřebitelé odmítají akceptovat pěstované byliny a dávají přednost těm \"opravdu přírodním\". \"Kdo si chce vybudovat dobrou image, neobejde se tak bez ujištění zákazníků, že jeho rostliny pocházejí ze sběru ve volné přírodě.\"
Adéla Daňhová
Autorka studuje žurnalistiku na FSV UK.
Je to symbolická událost, která stojí za pozornost už proto, že dobře ilustruje obecnější trend. Obliba tradičních medicínských postupů totiž v posledním desetiletí setrvale stoupá a obchod s bylinnými přípravky v Severní Americe a Evropě roste každý rok až o deset procent.Výrobci přírodních léčiv a biokosmetiky mohou slavit. Výsledky průzkumů přitom ukazují, že za zájem o své výrobky vděčí především přesvědčovací kampani, která je představila nejen jako účinné, ale zároveň i šetrné k životnímu prostředí. Realita je ovšem dost odlišná. Jak totiž nedávno upozornila studie Alana Hamiltona a jeho kolegů ze Světového fondu na ochranu přírody, dvě třetiny bylin, na nichž tento průmysl závisí, získává nemilosrdným drancováním volné přírody, a vzkvétající obchod s bylinnými léčivy tak vážně ohrožuje řadu rostlin. Na pokraji vyhubení se podle Hamiltonových výzkumů ocitla až pětina léčivek.
Najdi a seber
Jejich osud může v našich zeměpisných šířkách názorně dokumentovat příběh vachty trojlisté, kterou lidé používali proti žaludečním obtížím už od 17. století. Dlouhou dobu neměli potíže ji v případě potřeby najít, patřila totiž k nejhojněji rozšířeným rostlinám. V polovině minulého století se nad ní ale začalo smrákat. Dařilo se jí totiž především na bažinatých loukách, mokřadech a slatinách, což nejsou místa, kterým by kolektivizace a plány meliorátorů přály. Po jejich nástupu tak bylo stále těžší vachtu v přírodě najít. Těch, kteří ji hledali, však rozhodně neubylo. Ve velkém ji totiž začal využívat farmaceutický průmysl a oblíbili si ji i výrobci hořkých žaludečních likérů. Před dvaceti roky se tak dostala až do Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky. Ani to ji však před všudypřítomnými sběrači nezachránilo. V roce 2001 si v něm díky jejich péči \"polepšila\" o další dvě příčky a posunula se tak až do kategorie kriticky ohrožených druhů.
Podobných příkladů by se dal najít bezpočet. A nejen v Evropě. Až šedesát procent potřebných bylin totiž dovážejí farmaceutické firmy z Asie a Afriky. Podle již zmiňované studie tak kupříkladu v severní Indii v posledních deseti letech poklesl výskyt tisu himálajského, používaného při výrobě léků proti rakovině, o rovných devadesát procent.
O mnoho lépe na tom není ani slivoň africká. Dříve, než si výrobci přírodních léčiv oblíbili kůru z jejích stromů, která pomáhá při onemocnění prostaty, získávali ji v její domovině - tedy v Africe a na Madagaskaru - místní obyvatelé trvale udržitelným způsobem. Tlak a potřeby velkých firem ale vedly k tomu, že mezi roky 1997 a 2000 byly hromadně pokáceny a oloupány celé lesy těchto stromů a jejich populace se zhroutila.
Ohrožena takovými postupy přitom není jen druhová rozmanitost a byliny samotné, ale i životy milionů lidí. Pokud by totiž došlo k vymýcení některých důležitých léčivek, budou patřit mezi první postižené ti, kdo nemají přístup k lékaři a v případě nemoci jsou závislí pouze na nich. V některých rozvojových státech to přitom podle citované studie může být až 80 % populace, jak dokládá i situace v africkém Malawi, kde připadá na 50 000 obyvatel jediný lékař.
Odkud jsou ty rostliny
Nabízí se otázka, proč firmy za takových okolností raději nepěstují léčivé byliny na vlastních speciálních zahradách. Studie sice ukazují, že v některých případech to není možné, neboť část vzácné tropické flóry prostě není schopna v umělých podmínkách vyrůst (příkladem může být vysoce ceněný strom Baillonella toxisperma, jehož semena nemohou vzklíčit, aniž by napřed prošla střevy slona), hlavní důvod ale podle Hamiltona a jeho spolupracovníků leží jinde - v touze po rychlém a bezproblémovém zisku. Řada léčivých rostlin má totiž nízké výnosy, není je možné pěstovat v ekonomicky výhodných monokulturách nebo se dají sklízet až mnoho let po vysazení. A do takových investic se výrobcům \"k přírodě šetrné\" biokosmetiky a léčiv prostě nechce. Jak navíc přiznává i ředitel české firmy Dr. Müller Pharma Vladimír Müller, nemusel by se jim takový postup vyplatit hned dvakrát. Průzkumy totiž jasně ukazují, že reklamou zmasírovaní spotřebitelé odmítají akceptovat pěstované byliny a dávají přednost těm \"opravdu přírodním\". \"Kdo si chce vybudovat dobrou image, neobejde se tak bez ujištění zákazníků, že jeho rostliny pocházejí ze sběru ve volné přírodě.\"
Adéla Daňhová
Autorka studuje žurnalistiku na FSV UK.
Zdroj:Respekt
Sdílet článek na sociálních sítích