Naši huculští koně měli skončit na jatkách

Ochránci přírody museli za minulého režimu překonávat řadu nepříjemných překážek. Ani dnes však není jejich situace jednoduchá.
V rozhlasovém pořadu Meteor o tom hovoří zakladatel Nezávislého sdružení přátel přírody Dr. Otakar Leiský.

Šest zhruba dvanáctiletých chlapců se 3. března 1957 vydalo na \"průzkum\" do pražského Prokopského údolí. Na takzvané Planině seznámení se věnovali hrám inspirovaným knihami Jaroslava Foglara. Potkal jsem je během vycházky s pěti a půlletým synem. Právě jeho prostřednictvím jsem se s chlapci postupně spřátelil.
Vytvořili jsme skupinu a ta se potom pravidelně setkávala vždy v sobotu odpoledne. Počet dětí, které mezi nás přicházely, neustále narůstal. Postupně se tak rodila velká mládežnická organizace, jež vlastně nikam nepatřila. Jednou se dokonce paní učitelka přišla zeptat, jak vlastně její žáci tráví volný čas. Naštěstí však měla pro podobné mimoškolní aktivity pochopení.
Jako symbol pro naše Nezávislé sdružení ochránců přírody jsme vybrali tis. Patří totiž k nejvzácnějším stromům, se kterými se v České republice můžeme ve volné přírodě setkat. Je také mimořádně houževnatý a \"dožívá\" se až 700 let. Do znaku jsme si dali snítku tisu s dvěma plody a slavné heslo \"Poznej a chraň\". To později převzala řada organizací po celém světě.
Počet nově příchozích se však neustále zvyšoval. Zhruba po roce se ukázalo, že se již nemůžeme dále \"ukrývat\" a vystupovat pouze neoficiálně. 5. září 1958 jsme proto při Společnosti Národního muzea vytvořili tzv. Sbor ochrany přírody. U jeho vzniku stálo opět šest lidí, ovšem tentokrát dospělých.
Po zahájení spolupráce s Národním muzeem se naše organizace nerozrůstala pouze početně. Rozšiřovalo se i spektrum aktivit, kterým jsme se věnovali. Nadále jsme pracovali s mládeží, podíleli jsme se však i na výzkumu a pořádali různé přednášky. Do našich řad vstoupila například také velká část vyučujících z Přírodovědecké fakulty UK.
Největším úspěchem Nezávislého sdružení ochránců přírody neboli Tisu bylo vytvoření Chráněné krajinné oblasti Šumava. K jejímu vyhlášení došlo 27. prosince 1963. Území čítající 1630 kilometrů čtverečních bylo největší chráněnou oblastí v celé tehdejší republice, tehdy i včetně Slovenska.

Výsadba stromů a vstup \"spřátelených\" armád

Zástupci předlistopadové moci však neměli Tis v oblibě hned z několika důvodů. Podle jejich názoru narušoval jednotu pionýrské organizace. Zejména mladí lidé si totiž Tis velmi oblíbili. Patrně i proto, že v něm nacházeli některé setonovské prvky a určitou podobnost se skautingem.
V 1968 jsme zase například zorganizovali výsadbu stromů po celé republice. Akce, která proběhla jen několik dní po vstupu \"spřátelených\" armád, se však nakonec změnila v politickou manifestaci.
Tis také nesouhlasil s mnoha nešetrnými zásahy do přírody. Jeho kritické připomínky přibrzdily například stavbu přehrady na Berounce, v oblasti Křivoklátska. Budování přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně v Jeseníkách Tis však už zastavit nedokázal. A právě kritika této stavby se mu patrně stala osudnou. Posloužila jako jedna ze záminek k likvidaci této organizace. Svou činnost jsme museli ukončit na Silvestra roku 1979.
Tehdy jsme však měli skoro padesát huculských koní. Nikdo netušil, co se s nimi stane, Někteří uvědomělí soudruzi chtěli zvířata poslat rovnou na jatka. Huculy se nám naštěstí po roce a půl podařilo zachránit. Vytvořili jsme tělovýchovnou jednotu Aster a koně se stali základem jezdeckého turistického oddílu.
V minulosti Tis prošel mnoha útrapami. Ani dnes však není v jednoduché situaci, podobně jako většina dobrovolných organizací. A to ekonomicky i morálně. Hodnotový žebříček řady lidí se totiž v průběhu let změnil. Můžeme tedy jen doufat, že bude tato organizace stejně vytrvalá jako strom, který má ve znaku, a úspěšně přečká všechna další příkoří.