Jak jsem napsal v článku Půjdeš se narodit?
[\"http://wp.wpublisher.cz/malenoviny/index.php?ID=1552\"], s Katolickým
esperantským táborem jsme navštívili Javoříčské jeskyně. Byly natolik krásné, že
o nich nelze napsat jen to, že jsme v nich byli, ale zaslouží si, abych se o
nich rozepsal podrobněji.
Jak jsem napsal v článku Půjdeš se narodit?, s Katolickým esperantským táborem jsme navštívili Javoříčské jeskyně. Byly natolik krásné, že o nich nelze napsat jen to, že jsme v nich byli, ale zaslouží si, abych se o nich rozepsal podrobněji.
Javoříčské jeskyně objevil místní revírník Vilém Švec v roce 1938. Zpřístupněna jsou dvě patra jeskyní: horní a střední. Nejdříve jsme uviděli Suťový dóm, který patří k největším v Javoříčských jeskyních. Je naprosto neuvěřitelné, že krápníky (ze stropu stalaktity, ze země stalagmity a spojené stalagnáty) dokážou vytvořit tak roztodivné tvary jako třeba kopec šlehačky, medvěda či parník. Nejzajímavější krápníky nesou jméno Marné naděje. Jsou to stalaktit a stagmit, jejichž vrcholy jsou od sebe pouhé 4 mm a správně by se tedy měly brzy spojit. Problém je však ten, že voda, která je vytvořila, už teče jinudy a krápníky se tak zřejmě nikdy nespojí. Ze Suťového dómu vede nejhlubší propast Javoříčských jeskyní Lví jáma, která je hluboká kolem 60 m. Vyšli jsme ze Suťového dómu a procházeli jsme chodbou k dalšímu dómu. Cestou jsme potkali další zajímavé krápníky: kornout zmrzliny, Madonu s děťátkem či dvě opičky. A došli jsme do největšího dómu jeskyní. Jmenuje se Dóm Titantů a na délku měří 62 m, na šířku 17 m a na výšku rovněž 17 m. Také tam krápníky vytvářejí zajímavé tvary, jako například smuteční vrbu, patrový dort, čínskou pagodu, sv. Václava a sv. Cyrila a Metoděje. Naprosto okouzlující byl zasněžený strom a chybět samozřejmě nemohl ani král jeskyně. A šli jsme do Pohádkové jeskyně. Tam nás paní průvodkyně zvlášť upozornila na strop s ornamenty. Vypadaly skoro jako vrstevnice na mapě a mohli jsme na nich nechat oči. Nadešel konec našeho okruhu. Ještě jsme uviděli perlu jeskyně - krásnou červenou prosvícenou záclonku. Její červené zbarvení zapříčiňuje obsah železa. Čtyřicet minut strávených v podzemí uběhlo velmi rychle a já jen litoval, že jsme neměli tolik času, abychom prošli delší, šedesátiminutovou trasu. Ale i tak se Javoříčské jeskyně pro mě staly nezapomenutelným zážitkem a upřímě všem jejich návštěvu doporučuji. Jen si nezapomeňte do batůžků přibalit teplé oblečení, protože teplota v jeskyních je po celý rok stejná: 7°C.