Navržený rozsah ochrany ptactva je neúnosný - méně by bylo více
Poněkud chvatně a ukvapeně byl připraven soubor návrhů nařízení vlády na
vyhlášení zatím 41 (!) ptačích oblastí na území naší republiky. Zcela přirozeně
se muselo při rychlém projednávání nového režimu hospodaření narazit na ostrý
nesouhlas obcí, průmyslových podniků i majitelů pozemků.
Velkým, a možno říci zásadním nedostatkem je to, že ani prvních šest ptačích
oblastí předkládaných na jednání vlády ministerstvem životního prostředí
nezahrnulo podmínku vyplývající ze zákona o ochraně přírody, že budou
rovnoměrným způsobem posuzovány vedle ekologického hlediska, tj. ochrany ptáků,
i zájmy ekonomické, hospodářské, rekreační a jiné.
Tato podmínka, která je pro rozhodování vlády zásadní, nebyla plně akceptována.
Především z uvedeného důvodu byl materiál přeložen na příští zasedání.
Předkladatel se určitě nevyhne jednání s cílem zajistit finanční prostředky na
vyrovnání újmy s obcemi, podnikateli a vlastníky pozemků.
Za nedomyšlenou považuji i tu skutečnost, že zatímco v Evropě se vymezuje
maximálně 5 až 10 procent území, tak my, obdobně jako u většiny zákonů
implementujících směrnice EU do našeho práva, se snažíme uvažovat mnohem
přísněji. Nikde se však nepočítá s tím, že určitá omezení v mnoha územích musí
někdo zaplatit, přičemž státní rozpočet to určitě nebude.
Podle předložených a projednávaných návrhů zahrnuje zatím uvedený počet ptačích
oblastí kolem 9 procent nových území státu. V součtu s již chráněnými oblastmi
pak je to kolem 20 procent území ČR. V materiálech se objevují pouze minimální
kompenzace při ztíženém podnikání, zemědělské výrobě. Těžařské firmy se zase
obávají, že může dojít k likvidaci zákonné těžby, což by se neobešlo bez
dalekosáhlých sociálních důsledků. To vyvolává nesouhlas průmyslových a
hornických svazů i značného množství podniků.
O způsobu hospodaření je však možno s vlastníky pozemků uzavřít smlouvu. Podle
mého názoru je dohodu zapotřebí uzavřít ještě před rozhodováním vlády. Jako
ekolog musím připustit, že ochrana stěhovavého ptactva, kde do vymezených území
se započítávají i plochy zajišťující potřebné potravní řetězce, je značně
problematická a pro stát ve velkém rozsahu neúnosná. Za reálné bych považoval
vyhlášení jedné třetiny chráněných oblastí, s převahou ploch pro vodní ptactvo.
Připomínám, že na podzim se připravuje vyhlášení dalších oblastí v projektu
Natura 2000, který je rozšířen i na ochranu rostlin a dalších živočichů. Bude o
to závažnější, že pro budoucí úpravy, které lze předpokládat, se bude muset
žádat souhlas Evropské unie. Už proto by měl být záměr mnohem uvážlivější tak,
aby bylo dosaženo opravdové vyrovnanosti mezi ochranou přírody a potřebami
národního hospodářství.
Ministerstvo průmyslu rozhodně nemá výhrady k ochraně přírody, ale musí být
zohledněny i ekonomické a sociální zájmy státu. Doporučujeme proto celý
megaprojekt znovu uvážit a uvedené nedostatky z něj odstranit.
Poněkud chvatně a ukvapeně byl připraven soubor návrhů nařízení vlády na vyhlášení zatím 41 (!) ptačích oblastí na území naší republiky. Zcela přirozeně se muselo při rychlém projednávání nového režimu hospodaření narazit na ostrý nesouhlas obcí, průmyslových podniků i majitelů pozemků.
Velkým, a možno říci zásadním nedostatkem je to, že ani prvních šest ptačích oblastí předkládaných na jednání vlády ministerstvem životního prostředí nezahrnulo podmínku vyplývající ze zákona o ochraně přírody, že budou rovnoměrným způsobem posuzovány vedle ekologického hlediska, tj. ochrany ptáků, i zájmy ekonomické, hospodářské, rekreační a jiné.
Tato podmínka, která je pro rozhodování vlády zásadní, nebyla plně akceptována. Především z uvedeného důvodu byl materiál přeložen na příští zasedání. Předkladatel se určitě nevyhne jednání s cílem zajistit finanční prostředky na vyrovnání újmy s obcemi, podnikateli a vlastníky pozemků.
Za nedomyšlenou považuji i tu skutečnost, že zatímco v Evropě se vymezuje maximálně 5 až 10 procent území, tak my, obdobně jako u většiny zákonů implementujících směrnice EU do našeho práva, se snažíme uvažovat mnohem přísněji. Nikde se však nepočítá s tím, že určitá omezení v mnoha územích musí někdo zaplatit, přičemž státní rozpočet to určitě nebude.
Podle předložených a projednávaných návrhů zahrnuje zatím uvedený počet ptačích oblastí kolem 9 procent nových území státu. V součtu s již chráněnými oblastmi pak je to kolem 20 procent území ČR. V materiálech se objevují pouze minimální kompenzace při ztíženém podnikání, zemědělské výrobě. Těžařské firmy se zase obávají, že může dojít k likvidaci zákonné těžby, což by se neobešlo bez dalekosáhlých sociálních důsledků. To vyvolává nesouhlas průmyslových a hornických svazů i značného množství podniků.
O způsobu hospodaření je však možno s vlastníky pozemků uzavřít smlouvu. Podle mého názoru je dohodu zapotřebí uzavřít ještě před rozhodováním vlády. Jako ekolog musím připustit, že ochrana stěhovavého ptactva, kde do vymezených území se započítávají i plochy zajišťující potřebné potravní řetězce, je značně problematická a pro stát ve velkém rozsahu neúnosná. Za reálné bych považoval vyhlášení jedné třetiny chráněných oblastí, s převahou ploch pro vodní ptactvo.
Připomínám, že na podzim se připravuje vyhlášení dalších oblastí v projektu Natura 2000, který je rozšířen i na ochranu rostlin a dalších živočichů. Bude o to závažnější, že pro budoucí úpravy, které lze předpokládat, se bude muset žádat souhlas Evropské unie. Už proto by měl být záměr mnohem uvážlivější tak, aby bylo dosaženo opravdové vyrovnanosti mezi ochranou přírody a potřebami národního hospodářství.
Ministerstvo průmyslu rozhodně nemá výhrady k ochraně přírody, ale musí být zohledněny i ekonomické a sociální zájmy státu. Doporučujeme proto celý megaprojekt znovu uvážit a uvedené nedostatky z něj odstranit.
(Autor je ekologický poradce ministerstva průmyslu a obchodu)
Autor: Jiří Hanzlíček
Velkým, a možno říci zásadním nedostatkem je to, že ani prvních šest ptačích oblastí předkládaných na jednání vlády ministerstvem životního prostředí nezahrnulo podmínku vyplývající ze zákona o ochraně přírody, že budou rovnoměrným způsobem posuzovány vedle ekologického hlediska, tj. ochrany ptáků, i zájmy ekonomické, hospodářské, rekreační a jiné.
Tato podmínka, která je pro rozhodování vlády zásadní, nebyla plně akceptována. Především z uvedeného důvodu byl materiál přeložen na příští zasedání. Předkladatel se určitě nevyhne jednání s cílem zajistit finanční prostředky na vyrovnání újmy s obcemi, podnikateli a vlastníky pozemků.
Za nedomyšlenou považuji i tu skutečnost, že zatímco v Evropě se vymezuje maximálně 5 až 10 procent území, tak my, obdobně jako u většiny zákonů implementujících směrnice EU do našeho práva, se snažíme uvažovat mnohem přísněji. Nikde se však nepočítá s tím, že určitá omezení v mnoha územích musí někdo zaplatit, přičemž státní rozpočet to určitě nebude.
Podle předložených a projednávaných návrhů zahrnuje zatím uvedený počet ptačích oblastí kolem 9 procent nových území státu. V součtu s již chráněnými oblastmi pak je to kolem 20 procent území ČR. V materiálech se objevují pouze minimální kompenzace při ztíženém podnikání, zemědělské výrobě. Těžařské firmy se zase obávají, že může dojít k likvidaci zákonné těžby, což by se neobešlo bez dalekosáhlých sociálních důsledků. To vyvolává nesouhlas průmyslových a hornických svazů i značného množství podniků.
O způsobu hospodaření je však možno s vlastníky pozemků uzavřít smlouvu. Podle mého názoru je dohodu zapotřebí uzavřít ještě před rozhodováním vlády. Jako ekolog musím připustit, že ochrana stěhovavého ptactva, kde do vymezených území se započítávají i plochy zajišťující potřebné potravní řetězce, je značně problematická a pro stát ve velkém rozsahu neúnosná. Za reálné bych považoval vyhlášení jedné třetiny chráněných oblastí, s převahou ploch pro vodní ptactvo.
Připomínám, že na podzim se připravuje vyhlášení dalších oblastí v projektu Natura 2000, který je rozšířen i na ochranu rostlin a dalších živočichů. Bude o to závažnější, že pro budoucí úpravy, které lze předpokládat, se bude muset žádat souhlas Evropské unie. Už proto by měl být záměr mnohem uvážlivější tak, aby bylo dosaženo opravdové vyrovnanosti mezi ochranou přírody a potřebami národního hospodářství.
Ministerstvo průmyslu rozhodně nemá výhrady k ochraně přírody, ale musí být zohledněny i ekonomické a sociální zájmy státu. Doporučujeme proto celý megaprojekt znovu uvážit a uvedené nedostatky z něj odstranit.
(Autor je ekologický poradce ministerstva průmyslu a obchodu)
Autor: Jiří Hanzlíček
Zdroj:Právo
Sdílet článek na sociálních sítích