CHKO Třeboňsko
V dnešním putování za chráněnými krajinnými oblastmi České republiky zavítáme do
jižních Čech, do oblasti s nejmenším výškovým rozdílem a kraje proslulého
rybníkářstvím a nádhernou krajinou, do CHKO Třeboňsko.
V dnešním putování za chráněnými krajinnými oblastmi České republiky zavítáme do jižních Čech, do oblasti s nejmenším výškovým rozdílem a kraje proslulého rybníkářstvím a nádhernou krajinou, do CHKO Třeboňsko.
CHKO Třeboňsko se nachází v jihovýchodní části jižních Čech při hranici s Rakouskem, v okresech Jindřichův Hradec, České Budějovice a Tábor. Oblast byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR dne 15. 11. 1979, biosférickou rezervací byla vyhlášena o dva roky dříve. Rozloha činí 700 km a zahrnuje 31 maloplošných zvláště chráněných území s celkovou rozlohou 4048 ha. Nejvyšší místo je ve Veselí nad Lužnicí s nadmořskou výškou 550 m n. m. a nejnižší 410 m n. m. CHKO Třeboňsko je rovinatá a vodami bohatá pánevní oblast budovaná sedimentárními horninami. Oblast je bohatá zejména na mokřadní vegetaci a vodní ptactvo. Hlavními ekosystémy jsou rybníky (např. Svět, Hejtman, Rožmberk, Velký a Malý Tisý), různé typy mokřadů (mokřady v okolí rybníků, aluviální mokřady, slatiniště, přechodová rašeliniště, mokré louky), lesy (borovice, smrk, buk, dub, olšiny, vrbiny), luční ekosystémy, agroekosystémy.
Mezi nejvýznamnější toky patří Lužnice, Nežárka, Dračice, Zlatá stoka, Nová řeka, Koštěnický potok. Na území CHKO Třeboňsko se nachází dvě území, která byla zařazena na seznam mokřadů mezinárodního významu chráněných Ramsarskou konvencí. Jako první byly po připojení naší republiky ke konvenci v roce 1990 do seznamu zaneseny Třeboňské rybníky a následně v roce 1993 i Třeboňská rašeliniště mající do té doby dočasně statut kandidáta. Ramsarské území Třeboňské rybníky má rozlohu 10 165 ha, z toho vlastní rybníky zaujímají 5289 ha a představují 70 % plochy rybníků na Třeboňsku. Do mokřadů mezinárodního významu je zahrnuto celkem 159 rybníků s rozlohou od jednoho do 490 ha a biotopy na ně bezprostředně navazující. Jedná se o mokřady v převážné většině vzniklé lidskou činností - rybníky, mokré louky, olšiny, vrbiny, rákosiny, ostřicové louky, rašeliniště ve výtopách rybníků. Území splňuje kritérium Ramsarské konvence svým významem pro vodní ptáky nejen jako hnízdiště, ale především jako tahová zastávka. Ramsarské území Třeboňská rašeliniště má rozlohu 1100 ha a tvoří je území navzájem nesouvisejících přechodových rašelinišť porostlých převážně lesem. Centrum tří lokalit tvoří přirozené, místy až pralesovité porosty borovice blatky s bohatým podrostem rojovníku bahenního. Důvodem zařazení území na seznam Ramsarské konvence byla skutečnost, že se jedná o unikátní ostrovní ekosystémy s výskytem mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Z ohrožené flóry Čech roste na území CHKO téměř 400 druhů, z nichž 104 patří mezi chráněné (34 druhů mezi kriticky ohrožené, 34 silně ohrožené a 35 ohrožené). Bohatstvím třeboňské krajiny jsou rozsáhlé jehličnaté a listnaté lesy, v nichž rostou místní provenience středoevropských stromů a keřů. Jednou z nejvýznamějších je lokální varieta borovice lesní (Pinus sylvestris) se štíhlým, rovným a jen na vrcholu větveným kmenem s vydatnou produkcí nesmolnatého dřeva. Dalším vzácným stromem je borovice blatka (Pinus rotundata). Blatka spolu s borovicí lesní a jejich vtroušeným křížencem tvoří na Třeboňsku rozsahem zcela unikátní rašelinné lesy, v nichž je i největší česká populace rojovníku bahenního (Ledum palustre) tvořící desítky hektarů souvislých porostů. Je pochopitelné, že obrovské diverzitě biotopů Třeboňska odpovídá i bohaté druhové složení fauny. Tato diverzita se projevuje především v zastoupení společenstev bezobratlých živočichů, kteří jsou v daleko větší míře vázáni na určité mikroklima, vegetační a půdní podmínky než obratlovci.
Základ "zoologického bohatství" obratlovců Třeboňska tvoří ptáci. Byl zde zaznamenán výskyt 277 druhů ptáků, z nichž 182 druhů hnízdí nebo hnízdilo, z toho 79 patří mezi chráněné. Pro další desítky druhů je Třeboňsko pravidelnou migrační zastávkou či zimovištěm. I když zde žijí díky rozsáhlým lesům a rašeliništím druhy lesní nebo druhy považované spíše za horské, nejtypičtějšími pro tuto oblast jsou vodní ptáci či ptáci nějakým způsobem vázaní na mokřady. Obrovská koncentrace rybníků, stok a močálů dělá z Třeboňska jednu z nejvýznamnějších lokalit pro vodní ptáky ve střední Evropě. Na Třeboňsku byl prokázán výskyt přibližně padesáti druhů savců. Za významné druhy je možno považovat pouze celoevropsky ohroženou vydru říční (Lutra lutra) a losa (Alces alces).
CHKO Třeboňsko se nachází v jihovýchodní části jižních Čech při hranici s Rakouskem, v okresech Jindřichův Hradec, České Budějovice a Tábor. Oblast byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR dne 15. 11. 1979, biosférickou rezervací byla vyhlášena o dva roky dříve. Rozloha činí 700 km a zahrnuje 31 maloplošných zvláště chráněných území s celkovou rozlohou 4048 ha. Nejvyšší místo je ve Veselí nad Lužnicí s nadmořskou výškou 550 m n. m. a nejnižší 410 m n. m. CHKO Třeboňsko je rovinatá a vodami bohatá pánevní oblast budovaná sedimentárními horninami. Oblast je bohatá zejména na mokřadní vegetaci a vodní ptactvo. Hlavními ekosystémy jsou rybníky (např. Svět, Hejtman, Rožmberk, Velký a Malý Tisý), různé typy mokřadů (mokřady v okolí rybníků, aluviální mokřady, slatiniště, přechodová rašeliniště, mokré louky), lesy (borovice, smrk, buk, dub, olšiny, vrbiny), luční ekosystémy, agroekosystémy.
Mezi nejvýznamnější toky patří Lužnice, Nežárka, Dračice, Zlatá stoka, Nová řeka, Koštěnický potok. Na území CHKO Třeboňsko se nachází dvě území, která byla zařazena na seznam mokřadů mezinárodního významu chráněných Ramsarskou konvencí. Jako první byly po připojení naší republiky ke konvenci v roce 1990 do seznamu zaneseny Třeboňské rybníky a následně v roce 1993 i Třeboňská rašeliniště mající do té doby dočasně statut kandidáta. Ramsarské území Třeboňské rybníky má rozlohu 10 165 ha, z toho vlastní rybníky zaujímají 5289 ha a představují 70 % plochy rybníků na Třeboňsku. Do mokřadů mezinárodního významu je zahrnuto celkem 159 rybníků s rozlohou od jednoho do 490 ha a biotopy na ně bezprostředně navazující. Jedná se o mokřady v převážné většině vzniklé lidskou činností - rybníky, mokré louky, olšiny, vrbiny, rákosiny, ostřicové louky, rašeliniště ve výtopách rybníků. Území splňuje kritérium Ramsarské konvence svým významem pro vodní ptáky nejen jako hnízdiště, ale především jako tahová zastávka. Ramsarské území Třeboňská rašeliniště má rozlohu 1100 ha a tvoří je území navzájem nesouvisejících přechodových rašelinišť porostlých převážně lesem. Centrum tří lokalit tvoří přirozené, místy až pralesovité porosty borovice blatky s bohatým podrostem rojovníku bahenního. Důvodem zařazení území na seznam Ramsarské konvence byla skutečnost, že se jedná o unikátní ostrovní ekosystémy s výskytem mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Z ohrožené flóry Čech roste na území CHKO téměř 400 druhů, z nichž 104 patří mezi chráněné (34 druhů mezi kriticky ohrožené, 34 silně ohrožené a 35 ohrožené). Bohatstvím třeboňské krajiny jsou rozsáhlé jehličnaté a listnaté lesy, v nichž rostou místní provenience středoevropských stromů a keřů. Jednou z nejvýznamějších je lokální varieta borovice lesní (Pinus sylvestris) se štíhlým, rovným a jen na vrcholu větveným kmenem s vydatnou produkcí nesmolnatého dřeva. Dalším vzácným stromem je borovice blatka (Pinus rotundata). Blatka spolu s borovicí lesní a jejich vtroušeným křížencem tvoří na Třeboňsku rozsahem zcela unikátní rašelinné lesy, v nichž je i největší česká populace rojovníku bahenního (Ledum palustre) tvořící desítky hektarů souvislých porostů. Je pochopitelné, že obrovské diverzitě biotopů Třeboňska odpovídá i bohaté druhové složení fauny. Tato diverzita se projevuje především v zastoupení společenstev bezobratlých živočichů, kteří jsou v daleko větší míře vázáni na určité mikroklima, vegetační a půdní podmínky než obratlovci.
Základ "zoologického bohatství" obratlovců Třeboňska tvoří ptáci. Byl zde zaznamenán výskyt 277 druhů ptáků, z nichž 182 druhů hnízdí nebo hnízdilo, z toho 79 patří mezi chráněné. Pro další desítky druhů je Třeboňsko pravidelnou migrační zastávkou či zimovištěm. I když zde žijí díky rozsáhlým lesům a rašeliništím druhy lesní nebo druhy považované spíše za horské, nejtypičtějšími pro tuto oblast jsou vodní ptáci či ptáci nějakým způsobem vázaní na mokřady. Obrovská koncentrace rybníků, stok a močálů dělá z Třeboňska jednu z nejvýznamnějších lokalit pro vodní ptáky ve střední Evropě. Na Třeboňsku byl prokázán výskyt přibližně padesáti druhů savců. Za významné druhy je možno považovat pouze celoevropsky ohroženou vydru říční (Lutra lutra) a losa (Alces alces).
Zdroj:Haló noviny
Sdílet článek na sociálních sítích
