Tažení proti sarančatům velí vědec z Říma

Kdykoli zazvoní Clivu Elliottovi telefon, je dost pravděpodobné, že se někdo chce ptát na sarančata. Hlavní zmocněnec Organizace pro zemědělství a výživu (FAO), specialista na tento druh hmyzu, je nyní doslova mediální celebritou. Krize, která kvůli sarančatům postihla Afriku, je totiž stále horší.
Mauritánie se ocitla na pokraji hladomoru, podobně postižené jsou Mali, Senegal a Niger. Elliott z Říma komentuje situaci pro renomované deníky a televizní stanice.
"Dopoledne jsme měli poradu skupiny pro sarančata. Teď jdu na pracovní oběd, kde se bude zase mluvit o sarančatech," popisoval včera vytížený Elliott. Hmyz z řádu rovnokřídlých je jeho životní láskou, i když právě devastuje Afriku. "Vždycky mě zajímala příroda. A sarančata jsou opravdu fascinující tvorové," říká se zaujetím.
Letošní invaze v Africe je nejhorší za posledních dvacet let. OSN nyní posílá do oblasti čtyři letadla s pesticidy, šest už jich v Africe operuje. Zamořeny jsou odhadem čtyři milióny hektarů půdy, na které budou potřeba statisíce litrů chemického postřiku.

Na hmyz s pálkou
Chudí Afričané volí i jiné metody. Snaží se sarančata vykouřit, hejna lapají do obrovských sítí, pouštějí na ně plamenomety anebo je zkouší ze vzduchu odsát. Děti hmyz ubíjejí baseballovými pálkami, dospělí hloubí příkopy.
Na vesnicích hmyz ničí úrodu, ve městech zase způsobuje dopravní nehody. "Člověk to musí zažít. Pokaždé si vzpomenu, jak jsem stál poprvé v sarančím hejnu v Eritreji. Byla všude kolem, narážela do mě a slyšel jsem, jak bijí křídly," zasnil se Elliott.
Než se přemístil do Říma, zkoumal sarančata čtrnáct let přímo na nejchudším kontinentu. Původně se chtěl věnovat ptačím parazitům, ale OSN prý zvítězila.
Pro Afričany má zážitek s invazí sarančat jiné pozitivum - dobře se najedí. Na tržištích se objevují kilogramy lapeného hmyzu.
"Vezměte několik desítek dospělých sarančat, nejlépe samiček. Rozpárejte jim břicho a dovnitř vložte arašídu. Poté sarančata lehce grilujte na pánvičce, přidejte trochu oleje a soli," uvádí se v jednom z receptů publikovaných na internetové stránce FAO.
Jako potravina jsou sarančata poměrně výživná. Asi 60 procent těla tvoří bílkoviny, menší část tuky a anorganické látky. Když ale útok odezní, zůstává jen hladomor, tak jako v Mauritánii. Tam zmizela už téměř polovina úrody.
"Proti vůli Alláha se nedá nic dělat," řekla agentuře IRIN Mauritánka Aichetou, která pracuje v ženském zemědělském družstvu poblíž metropole Nuakšottu. "Musíme se jen modlit, aby sarančata odletěla co nejdřív."

Vědci nejsou neomylní
Elliottova skupina pro sarančata varuje, že příští rok může ještě větší invaze postihnout severoafrické státy, Libyi, Alžírsko a Maroko.
Přesnou předpověď jsou ale vědci schopni spočítat jen na šest týdnů, a ani to ne se stoprocentní jistotou. V létě třeba mylně přepokládali, že sarančata dorazí do súdánského Dárfúru, místu nejhorší humanitární katastrofy na světě. Hmyz se mu ale nakonec vyhnul.
"Kdy nájezd skončí, je velmi obtížné předpovědět," vysvětluje Elliott. "Záleží na tom, jak účinně se proti nim bude bojovat, ale také třeba na počasí v zimě a na jaře."
Běžně používané satelity nejsou schopny sarančata zachytit, a tak se musí FAO spoléhat na místní zdroje. Vysoce citlivé přístroje vyvinuté armádou by to dokázaly, ale podle vědců by nebylo v jejich silách každý den vyhodnocovat stovky pořízených obrázků.
Spíše než technické vymoženosti nyní africké země zajímá okamžitá pomoc ze zahraničí.
Organizace pro zemědělství a výživu uspořádala letos na jaře dárcovskou konferenci v Římě, kde žádala pro Afriku sto miliónů dolarů. Z vlastních zdrojů dala FAO do října šest miliónů, ostatní dárci pak slíbili bezmála oněch zbylých šedesát. Zatím ale dárci v čele s Kanadou, USA a Japonskem poslali jen dvacet miliónů.