Pátek, 29. března 2024

Ryby nejsou to, co bývaly

Ryby nejsou to, co bývaly
Richard Law o škodlivé rybolovné politice, která mění genofond.

Před tisíci lety jedli norští osadníci v mém rodném městě Yorku tresky, které vážily až osm kilogramů. Víme to díky archeologům a jejich zaujetí pro středověká odpadiště. Dnes však budete mít štěstí, když najdete tresku s hmotností alespoň přes dva kilogramy. Co jsme to rybí populaci provedli, že došlo k takovým změnám? A záleží na tom?

Politika rybolovů je formována tak, aby malým rybám umožnila vyrůst. Má to ten nejlepší důvod - když se vyloví příliš malé ryby, zajistí se jen nevelký výnos. Navíc by ryby neměly příležitost k reprodukci, což by ohrožovalo celkový stav ryb. Například zveřejněným záměrem společné rybolovné politiky EU je "chránit zdroje ryb tím, že se bude regulovat množství ryb vylovených z moře, že se mladým rybám umožní reprodukce a že se zajistí, aby byla opatření dodržována".

Jak už to však vypadá, zásoby ryb jsme důkladně lovili tak dlouho, až dnes zůstalo jen několik velkých, starých jedinců. Dobře to uvidíme na příkladu tresky obecné. Předpokládejme, že na začátku máme deset tisíc ročních jedinců. Bude-li působit jen přirozená úmrtnost, věku osmi let se dožije asi tisíc těchto jedinců. Míra úmrtnosti v důsledku rozumného rybolovu sníží počet přeživších ryb na asi sto kusů. Avšak míra úmrtnosti ryb v důsledku rybářské činnosti, již jsme vyvíjeli v posledních dvaceti letech, snížila počet přeživších ryb na zhruba tři.

Mortalita má kumulativní účinky, takže kvůli tomu, jak řídíme oblasti rybolovu, jen málo jedinců se dožije patřičné velikosti a stáří. Bez zásahů zvenčí se přitom treska dožívá aspoň třiceti let. Dokladem ohromné účinnosti, s níž využíváme živé mořské zdroje, je skutečnost, že jakmile se ryba jako treska dostane do rybolovné oblasti, zahyne dnes s mnohem větší pravděpodobností v rukou rybářů než z jakéhokoli jiného důvodu.

Absence velkých, starých jedinců tresky a dalších ryb je znepokojivá jak z pohledu krátkodobé ekologické kvality zdraví rybí populace, tak z pohledu jejího dlouhodobého genetického zdraví. Krátkodobý problém se týká produkce jiker, jež je u mnoha ryb úměrná tělesné velikosti ryby: velcí jedinci přispívají budoucím generacím mnohem víc než jedinci malí. Platí dokonce, že první pokusy o kladení jiker mohou být poměrně neúspěšné, a proto je zřejmě obzvlášť mylná politika rybolovu, která převážně spoléhá jen na prvojikrnáče (a takové politice se teď blížíme).

Dnešní politika je pochybná také proto, že je známo, jak se úspěšnost tření ryb rok od roku mění. Špatný rok, kdy je nevhodné brát z lovem oslabené populace rekruty, znamená ztrátu jak nového ročníku, tak většiny jikrnáčů, neboť ti jsou chyceni dřív, než mohou znovu klást jikry. Naproti tomu populace s nižší úmrtností větších jedinců si přinejmenším udržuje dostatečné rezervy větších jedinců, kteří v dalším roce plní funkci jikrnáčů.

Dlouhodobá obava tkví v tom, že rybaření je cíleně selektivní; rybáři se snaží lovit ty nejvýnosnější druhy a v rámci druhů ty nejvýnosnější velikosti. Tak jako u všech forem života, rybí populace se geneticky mění, uplatňuje-li se řízená selekce. Účinkem rozsáhlého lovu je zvýhodnění genů, které zapříčiňují pomalý růst, ale brzkou dospělost.

Opravdu máme z mnoha oblastí rybolovu důkazy o časnějším dospívání; ke změnám dochází tak rychle, že je lze pozorovat během několika desetiletí. Tak například na počátku dvacátého století byste v Severním moři nenalezli dospělou tresku s délkou pod 50 centimetrů, zatímco v 80. letech už dospělé tresky měřily pouhých 15 centimetrů. V moři je tedy běžnou věcí pohlavní styk nezletilých. Péčí o velké, staré ryby bychom selekci ve prospěch raného dospívání zvrátili. Zároveň bychom skrze nejvíce lovené velikostní třídy selektivně zvýhodnili rychlejší růst.

Genetických změn, které způsobujeme u rybích populací, si skoro nikdo nevšímá. Přesto na nás princip předběžné opatrnosti klade jistou zodpovědnost za to, abychom živé bohatství mořské říše předali ve stavu, který budoucím generacím umožní, aby ji využívaly v takové míře, v jaké je využíváme my.

Způsob správy rybolovných oblastí je třeba od základu nově promyslet, abychom překonali ekologické a evoluční problémy, jež současná praxe vyvolává. Pokud by bylo možné na současném postoji změnit jednu jedinou věc, pak by mělo jít o to, abychom si uvědomili, že u ryb jako treska velikost znamená krásu. Přebudovat náš přístup k řízení oblastí rybolovu prostřednictvím opatření, která zvýší šance na přežití velkých, starých jedinců, by v krátkodobé perspektivě bylo dobré pro zdraví našich rybích populací a zároveň bychom si tím vysloužili vděk svých potomků.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů