Pavilon Indonéská džungle
Návrh pavilonu Indonéská džungle v pražské zoo vzešel z architektonické soutěže
uspořádané počátkem roku 1999. Úkolem návrhu bylo skloubit několik protichůdných
požadavků:
Návrh pavilonu Indonéská džungle v pražské zoo vzešel z architektonické soutěže uspořádané počátkem roku 1999. Úkolem návrhu bylo skloubit několik protichůdných požadavků:
-vytvořit maximální vnitřní objem a plochu pro expoziční účely při minimálním působení pavilonu z dálkových pohledů,
-v relativně omezeném prostoru pavilonu vytvořit bohatou a různorodou scenérii navozující pocit průchodu mnohem rozlehlejším územím,
-do jediného celku zahrnout diametrálně odlišné biotopy - močálovitou scenérii, spodního pralesního patra, vyšší patro pro pobyt primátů, klimaticky sušší polohu pro varana komodského a prostor pro noční expozici (nokturno).
Vítězný návrh zpracovaný v atelieru AND vychází z předpokladu maximálního potlačení vlastní architektury stavby, která je částečně zapuštěna pod úroveň okolního terénu, zvýšeného ještě dosypaným valem. Viditelná je tak pouze prosklená kopule tvořící vrchol umělého pahorku. K této základní hmotě jsou připojeny tvarově autonomní objekty hospodářského zázemí (budova hranolového tvaru s rovnou vegetační střechou) a venkovní voliéra zakrytá stanovou síťovou konstrukcí. Celek je zasazen do stávající vzrostlé zeleně.
Návštěvnická trasa
Vnitřní expozice je koncipována jako uzavřený rozlehlý scénický prostor, založený na ústředním tématu deštného pralesa obývaného množstvím zvířat - opic, ptáků, plazů... Z prostorových a scénografických důvodů je expozice rozdělena do dvou úrovní. To umožňuje podsunout prostory nokturna pod horní část expozice "vyššího patra" a tím efektivněji využít půdorysnou plochu pavilonu. Návštěvník je veden z kruhové vstupní haly ve spodní úrovni, určené pro prezentaci indonéské kultury a doplněné rozměrným akváriem, do sníženého prostoru s průhledem do autonomní expozice varanů komodských, kteří patří k nejvýznamnějším živým exponátům pražské zoo.
Ze sníženého prostoru pokračuje cesta do nižší úrovně expozičního skleníku, pojaté jako bažinatá proláklina deštného pralesa, kde se návštěvník doslova prodírá hustou spletí kořenů a porostů. Po obou stranách jsou situovány "opičí ostrovy", oddělené pouze vodní hladinou. Celkovou scenérii doplňují další prvky včetně vodopádu spadajícího z horní úrovně. Následující noční expozice je koncipována jako protáhlá jeskyně s řadou nik vyhrazených pro jednotlivá zvířata, zatímco kaloni budou volně poletovat v celém prostoru. Horní úroveň je vyhrazena orangutanům a gibonům, umístěným na samostatných ostrovech.
Celá návštěvnická trasa plná zákrutů a překážek vytváří dojem rozmanitosti a neposkytuje možnost vnímat skutečný rozměr haly. Důsledně je dodržena zásada, aby z žádného místa trasy nevznikl vizuální kontakt s návštěvníky v jiných expozicích pavilonu. Vše je doplněno řadou efektů - autentické klima s vysokou relativní vlhkostí, mlžení, zvukové efekty, tekoucí voda apod. Návštěvník je zcela vtažen do středu expozice, vnímá ji všemi smysly, aniž by si uvědomoval umělé překážky, které ho od vystavovaných zvířat oddělují.
Profesionální přístup a spolupráce
V ateliéru AND Praha, s.r.o., se zabýváme návrhy a projekty nejrůznějších staveb, řešíme krajinářské a urbanistické úlohy. Přesto se všichni shodujeme v tom, že navrhování staveb pro pražskou zoo s sebou přináší zcela specifické podněty a požadavky.
Od roku 1998 jsme pro zoo vytvořili již celou řadu větších i menších projektů, jejichž zpracování mnohdy vyžadovalo rozšíření odborných znalostí nebo absolvování nezbytných studijních cest. Jednalo se především o vypracování celkového generelu rozvoje a postupně pak o expozice nejrůznějších zvířat, rozměrné ptačí voliéry, vodní expozice až po řešení nové rozsáhlé severní části zoo s Africkým pavilonem a safari výběhem pro žirafy, antilopy, pštrosy a další druhy.
Přesto i ve srovnání s těmito úkoly se návrh a následný projekt pavilonu Indonéská džungle jeví jako jednoznačné vyvrcholení naší dosavadní činnosti. V žádné předchozí ani současné práci pro zoo nebylo nutné řešit tolik protichůdných zoologických, botanických, provozních, expozičních ani krajinářských požadavků jako v tomto návrhu. V žádném dosud projektovaném zadání nebylo nutno domýšlet tak rozsáhlé souvislosti a prakticky utvářet vnitřní smysl navrhovaného celku. Žádná předchozí práce nekladla na všechny zúčastněné (architekty, specialisty, stavbaře i technology) tak vysoké profesní nároky a nevyžadovala tak soustředěný výkon.
Originální řešení
Zastřešení, ocelové a železobetonové konstrukce, klimatizace a další technika prostředí, atypické systémy vytápění, silnoproudá i slaboproudá zařízení i centrální regulační systémy jsou ve svém celku zcela originální, navržené pouze pro specifické potřeby tohoto pavilonu. Při zpracování projektu nebylo výjimkou, že pro dané řešení neexistovaly jednoznačné normou stanovené parametry - ať už se jednalo o požadavky na kvalitu prostředí, tepelný režim, bezpečnou vzdálenost mezi výběhem a prostorem pro návštěvníky, volbu materiálů apod. V takových případech bylo nezbytné opustit osvědčené postupy a hledat nová řešení i za cenu nezbytných experimentů.
Jako nejkomplikovanější se ukázala problematika tepelného a světelného prostupu střešní prosklenou konstrukcí, kde bylo nezbytné přizvat ke spolupráci specializované pracoviště ČVUT a v závěru i zpracovatele tepelně technické normy a najít kompromisní řešení mezi skleníkem na jedné straně a plně izolovanou budovou na straně druhé.
V situaci, kdy jako v tomto případě není k dispozici konkrétní typologie stavby, nabývá na významu úzká spolupráce odborníků zadavatele s architekty a projektanty. Jedině díky této dlouhodobé kvalitní spolupráci mohl být počáteční návrh dopracován do potřebné podrobnosti a mohly být definovány všechny potřebné parametry stavby.
Komplexní přístup
Další pozitivní zkušeností spojenou s naší prací na návrhu pavilonu Indonéská džungle je výborná souhra jednotlivých odborných týmů a jejich plné nasazení ve prospěch společného díla. Od samého počátku byl náš návrh řešen komplexně, tzn. že zahrnoval jak exteriér, tak interiér pavilonu, včetně detailního rozvrhu ploch a umístění jednotlivých artefaktů. Díky invenčnímu přístupu realizátorů přírodních artefaktů a zahradníků, za součinnosti našich architektů a odborníků zoo však realizace interiéru přerostla v plnohodnotné umělecké dílo s řadou originálních nápadů a detailů.
S odstupem je možné konstatovat, že jak generální dodavatel Skanska, tak jednotliví subdodavatelé přistupovali k realizaci jako k prestižnímu úkolu a odvedli nadprůměrnou práci. Zkušenosti z autorského dozoru na stavbě potvrzují, že jeden z nejkvalitnějších výkonů předvedla na stavbě Mechanika Prostějov, která v nelehkých podmínkách zimního období dokázala realizovat mimořádně náročnou atypickou prosklenou kupoli skleníkové haly. Při přípravě a realizaci této konstrukce došlo k téměř ideální spolupráci všech specialistů - projektantů, architektů i odborníků dodavatele. Z této souhry vzešla celá řada technických i materiálových zlepšení, takže realizovaná konstrukce dosáhla lepších parametrů, než předpokládal původní projekt. Uznání zaslouží bezesporu i dodavatelé technického zařízení, vzduchotechniky a speciálních technologií, kteří se ve spolupráci s našimi projektanty museli vyrovnat se zcela neobvyklými požadavky tropického klimatu, náročnými vodními prvky a akvárii i všetečností budoucích obyvatel opičích ostrovů.
Úloha architektonického díla
Při řešení úkolů pro pražskou zoo jsme byli často konfrontováni i s kritickými názory, ke kterým bylo nezbytné zaujmout konkrétní postoj. Jednou z nejdiskutovanějších je otázka poslání architektury v podmínkách zoologických zahrad. Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že expoziční požadavky odsouvají architekty na vedlejší kolej, kde snad mohou působit nejvýše v roli dekoratérů. Domnívám se, že nejenom naše realizované stavby, ale samozřejmě celá řada staveb u nás i v zahraničí dokazují, že tomu tak není. Důležité ovšem je pochopit úlohu architektonického díla v konkrétních podmínkách a najít optimální prostředky pro vyjádření záměru. Tato obecná zásada může v některých případech skutečně vyústit až v potlačení vlastní struktury stavby a omezit její působení ve prospěch celkového účinku expozice. To ale v žádném případě neznamená nutnou rezignaci na kvalitu architektonického návrhu, která je závislá pouze na schopnostech architekta a jistě i osvícenosti a možnostech investora.
V souladu s ekologickou výchovou a novým chápáním vztahu člověka k živé přírodě procházejí zoologické zahrady v současné době bouřlivým vývojem. Dnes je zcela nemyslitelné vystavovat zvířata ve stísněných klecích. Jednoznačným trendem je předvedení zvířat bez rušivých bariér na pozadí více či méně autentické scenérie. Je zřejmé, že toto pojetí vyžaduje zcela regulérní scénografickou tvorbu se všemi doprovodnými znaky, zahrnujícími také nezbytné doplňující prvky včetně maket i stylových objektů. Samozřejmostí je využívání iluzivních řešení, která umožňují odstranit viditelné bariéry a nahradit je neviditelnými příkopy nebo vodními překážkami nebo vytvořit dojem většího prostoru apod. I když jsem si vědom, že v této oblasti je realizován již větší počet méně zdařilých expozic, jsem jednoznačně přesvědčen, že odsuzování této tvorby bez ohledu na skutečnou kvalitu scény vychází především z nepochopení uvedených principů, které mají v daném prostředí plné opodstatnění.
Pokud bych měl v závěru zhodnotit uplynulých pět let věnovaných této výjimečné stavbě, neváhám prohlásit, že nás práce na návrhu i projektu obohatila jak po odborné profesní stránce, tak z hlediska poznání zcela nových oblastí tvorby i nových aspektů týmové práce.
AUTOR: Ing. arch. VRATISLAV DANDA
Stavba: Pavilon Indonéská džungle, Zoologická zahrada v Praze, U Trojského zámku 120/3, Praha 7 -Troja
Investor stavby: OMI MHMP
Autoři projektu: AND Praha, s.r.o. (Ing. arch. V. Danda, Ing. arch. J. Kosnar, Ing. arch. P. Ullmann, Ing. arch. M. Hůla)
Generální zhotovitel: Skanska, a.s. (stavbyvedoucí M. Žák)
Stavebně technický dozor: Výstavba inženýrských staveb, a.s. (Ing. P. Sumerauer)
Odborní konzultanti: RNDr. P. Brandl, RNDr. K. Pithart, Z. Šíša, J. Kotek, P. Velenský, RNDr. R. Anděrová, RNDr. I. Vilhumová, Ing. L. Pavlata
Autoři interiéru: STAOPRA (M. Gabriel, L. Rittstein, B. Šlapetová)
Realizace sadových úprav: Ing. K. Krejčiříková, Ing. P. Krejčiřík
Odpovědný zástupce zoo: Ing. L. Průdková
Doba realizace: II/2002 -XI/2004
Celkové náklady na výstavbu: 185 mil. Kč
Rozměry objektu -plocha skleníku: 1950 m2
-objem skleníku: 16 500 m3
-vytvořit maximální vnitřní objem a plochu pro expoziční účely při minimálním působení pavilonu z dálkových pohledů,
-v relativně omezeném prostoru pavilonu vytvořit bohatou a různorodou scenérii navozující pocit průchodu mnohem rozlehlejším územím,
-do jediného celku zahrnout diametrálně odlišné biotopy - močálovitou scenérii, spodního pralesního patra, vyšší patro pro pobyt primátů, klimaticky sušší polohu pro varana komodského a prostor pro noční expozici (nokturno).
Vítězný návrh zpracovaný v atelieru AND vychází z předpokladu maximálního potlačení vlastní architektury stavby, která je částečně zapuštěna pod úroveň okolního terénu, zvýšeného ještě dosypaným valem. Viditelná je tak pouze prosklená kopule tvořící vrchol umělého pahorku. K této základní hmotě jsou připojeny tvarově autonomní objekty hospodářského zázemí (budova hranolového tvaru s rovnou vegetační střechou) a venkovní voliéra zakrytá stanovou síťovou konstrukcí. Celek je zasazen do stávající vzrostlé zeleně.
Návštěvnická trasa
Vnitřní expozice je koncipována jako uzavřený rozlehlý scénický prostor, založený na ústředním tématu deštného pralesa obývaného množstvím zvířat - opic, ptáků, plazů... Z prostorových a scénografických důvodů je expozice rozdělena do dvou úrovní. To umožňuje podsunout prostory nokturna pod horní část expozice "vyššího patra" a tím efektivněji využít půdorysnou plochu pavilonu. Návštěvník je veden z kruhové vstupní haly ve spodní úrovni, určené pro prezentaci indonéské kultury a doplněné rozměrným akváriem, do sníženého prostoru s průhledem do autonomní expozice varanů komodských, kteří patří k nejvýznamnějším živým exponátům pražské zoo.
Ze sníženého prostoru pokračuje cesta do nižší úrovně expozičního skleníku, pojaté jako bažinatá proláklina deštného pralesa, kde se návštěvník doslova prodírá hustou spletí kořenů a porostů. Po obou stranách jsou situovány "opičí ostrovy", oddělené pouze vodní hladinou. Celkovou scenérii doplňují další prvky včetně vodopádu spadajícího z horní úrovně. Následující noční expozice je koncipována jako protáhlá jeskyně s řadou nik vyhrazených pro jednotlivá zvířata, zatímco kaloni budou volně poletovat v celém prostoru. Horní úroveň je vyhrazena orangutanům a gibonům, umístěným na samostatných ostrovech.
Celá návštěvnická trasa plná zákrutů a překážek vytváří dojem rozmanitosti a neposkytuje možnost vnímat skutečný rozměr haly. Důsledně je dodržena zásada, aby z žádného místa trasy nevznikl vizuální kontakt s návštěvníky v jiných expozicích pavilonu. Vše je doplněno řadou efektů - autentické klima s vysokou relativní vlhkostí, mlžení, zvukové efekty, tekoucí voda apod. Návštěvník je zcela vtažen do středu expozice, vnímá ji všemi smysly, aniž by si uvědomoval umělé překážky, které ho od vystavovaných zvířat oddělují.
Profesionální přístup a spolupráce
V ateliéru AND Praha, s.r.o., se zabýváme návrhy a projekty nejrůznějších staveb, řešíme krajinářské a urbanistické úlohy. Přesto se všichni shodujeme v tom, že navrhování staveb pro pražskou zoo s sebou přináší zcela specifické podněty a požadavky.
Od roku 1998 jsme pro zoo vytvořili již celou řadu větších i menších projektů, jejichž zpracování mnohdy vyžadovalo rozšíření odborných znalostí nebo absolvování nezbytných studijních cest. Jednalo se především o vypracování celkového generelu rozvoje a postupně pak o expozice nejrůznějších zvířat, rozměrné ptačí voliéry, vodní expozice až po řešení nové rozsáhlé severní části zoo s Africkým pavilonem a safari výběhem pro žirafy, antilopy, pštrosy a další druhy.
Přesto i ve srovnání s těmito úkoly se návrh a následný projekt pavilonu Indonéská džungle jeví jako jednoznačné vyvrcholení naší dosavadní činnosti. V žádné předchozí ani současné práci pro zoo nebylo nutné řešit tolik protichůdných zoologických, botanických, provozních, expozičních ani krajinářských požadavků jako v tomto návrhu. V žádném dosud projektovaném zadání nebylo nutno domýšlet tak rozsáhlé souvislosti a prakticky utvářet vnitřní smysl navrhovaného celku. Žádná předchozí práce nekladla na všechny zúčastněné (architekty, specialisty, stavbaře i technology) tak vysoké profesní nároky a nevyžadovala tak soustředěný výkon.
Originální řešení
Zastřešení, ocelové a železobetonové konstrukce, klimatizace a další technika prostředí, atypické systémy vytápění, silnoproudá i slaboproudá zařízení i centrální regulační systémy jsou ve svém celku zcela originální, navržené pouze pro specifické potřeby tohoto pavilonu. Při zpracování projektu nebylo výjimkou, že pro dané řešení neexistovaly jednoznačné normou stanovené parametry - ať už se jednalo o požadavky na kvalitu prostředí, tepelný režim, bezpečnou vzdálenost mezi výběhem a prostorem pro návštěvníky, volbu materiálů apod. V takových případech bylo nezbytné opustit osvědčené postupy a hledat nová řešení i za cenu nezbytných experimentů.
Jako nejkomplikovanější se ukázala problematika tepelného a světelného prostupu střešní prosklenou konstrukcí, kde bylo nezbytné přizvat ke spolupráci specializované pracoviště ČVUT a v závěru i zpracovatele tepelně technické normy a najít kompromisní řešení mezi skleníkem na jedné straně a plně izolovanou budovou na straně druhé.
V situaci, kdy jako v tomto případě není k dispozici konkrétní typologie stavby, nabývá na významu úzká spolupráce odborníků zadavatele s architekty a projektanty. Jedině díky této dlouhodobé kvalitní spolupráci mohl být počáteční návrh dopracován do potřebné podrobnosti a mohly být definovány všechny potřebné parametry stavby.
Komplexní přístup
Další pozitivní zkušeností spojenou s naší prací na návrhu pavilonu Indonéská džungle je výborná souhra jednotlivých odborných týmů a jejich plné nasazení ve prospěch společného díla. Od samého počátku byl náš návrh řešen komplexně, tzn. že zahrnoval jak exteriér, tak interiér pavilonu, včetně detailního rozvrhu ploch a umístění jednotlivých artefaktů. Díky invenčnímu přístupu realizátorů přírodních artefaktů a zahradníků, za součinnosti našich architektů a odborníků zoo však realizace interiéru přerostla v plnohodnotné umělecké dílo s řadou originálních nápadů a detailů.
S odstupem je možné konstatovat, že jak generální dodavatel Skanska, tak jednotliví subdodavatelé přistupovali k realizaci jako k prestižnímu úkolu a odvedli nadprůměrnou práci. Zkušenosti z autorského dozoru na stavbě potvrzují, že jeden z nejkvalitnějších výkonů předvedla na stavbě Mechanika Prostějov, která v nelehkých podmínkách zimního období dokázala realizovat mimořádně náročnou atypickou prosklenou kupoli skleníkové haly. Při přípravě a realizaci této konstrukce došlo k téměř ideální spolupráci všech specialistů - projektantů, architektů i odborníků dodavatele. Z této souhry vzešla celá řada technických i materiálových zlepšení, takže realizovaná konstrukce dosáhla lepších parametrů, než předpokládal původní projekt. Uznání zaslouží bezesporu i dodavatelé technického zařízení, vzduchotechniky a speciálních technologií, kteří se ve spolupráci s našimi projektanty museli vyrovnat se zcela neobvyklými požadavky tropického klimatu, náročnými vodními prvky a akvárii i všetečností budoucích obyvatel opičích ostrovů.
Úloha architektonického díla
Při řešení úkolů pro pražskou zoo jsme byli často konfrontováni i s kritickými názory, ke kterým bylo nezbytné zaujmout konkrétní postoj. Jednou z nejdiskutovanějších je otázka poslání architektury v podmínkách zoologických zahrad. Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že expoziční požadavky odsouvají architekty na vedlejší kolej, kde snad mohou působit nejvýše v roli dekoratérů. Domnívám se, že nejenom naše realizované stavby, ale samozřejmě celá řada staveb u nás i v zahraničí dokazují, že tomu tak není. Důležité ovšem je pochopit úlohu architektonického díla v konkrétních podmínkách a najít optimální prostředky pro vyjádření záměru. Tato obecná zásada může v některých případech skutečně vyústit až v potlačení vlastní struktury stavby a omezit její působení ve prospěch celkového účinku expozice. To ale v žádném případě neznamená nutnou rezignaci na kvalitu architektonického návrhu, která je závislá pouze na schopnostech architekta a jistě i osvícenosti a možnostech investora.
V souladu s ekologickou výchovou a novým chápáním vztahu člověka k živé přírodě procházejí zoologické zahrady v současné době bouřlivým vývojem. Dnes je zcela nemyslitelné vystavovat zvířata ve stísněných klecích. Jednoznačným trendem je předvedení zvířat bez rušivých bariér na pozadí více či méně autentické scenérie. Je zřejmé, že toto pojetí vyžaduje zcela regulérní scénografickou tvorbu se všemi doprovodnými znaky, zahrnujícími také nezbytné doplňující prvky včetně maket i stylových objektů. Samozřejmostí je využívání iluzivních řešení, která umožňují odstranit viditelné bariéry a nahradit je neviditelnými příkopy nebo vodními překážkami nebo vytvořit dojem většího prostoru apod. I když jsem si vědom, že v této oblasti je realizován již větší počet méně zdařilých expozic, jsem jednoznačně přesvědčen, že odsuzování této tvorby bez ohledu na skutečnou kvalitu scény vychází především z nepochopení uvedených principů, které mají v daném prostředí plné opodstatnění.
Pokud bych měl v závěru zhodnotit uplynulých pět let věnovaných této výjimečné stavbě, neváhám prohlásit, že nás práce na návrhu i projektu obohatila jak po odborné profesní stránce, tak z hlediska poznání zcela nových oblastí tvorby i nových aspektů týmové práce.
AUTOR: Ing. arch. VRATISLAV DANDA
Stavba: Pavilon Indonéská džungle, Zoologická zahrada v Praze, U Trojského zámku 120/3, Praha 7 -Troja
Investor stavby: OMI MHMP
Autoři projektu: AND Praha, s.r.o. (Ing. arch. V. Danda, Ing. arch. J. Kosnar, Ing. arch. P. Ullmann, Ing. arch. M. Hůla)
Generální zhotovitel: Skanska, a.s. (stavbyvedoucí M. Žák)
Stavebně technický dozor: Výstavba inženýrských staveb, a.s. (Ing. P. Sumerauer)
Odborní konzultanti: RNDr. P. Brandl, RNDr. K. Pithart, Z. Šíša, J. Kotek, P. Velenský, RNDr. R. Anděrová, RNDr. I. Vilhumová, Ing. L. Pavlata
Autoři interiéru: STAOPRA (M. Gabriel, L. Rittstein, B. Šlapetová)
Realizace sadových úprav: Ing. K. Krejčiříková, Ing. P. Krejčiřík
Odpovědný zástupce zoo: Ing. L. Průdková
Doba realizace: II/2002 -XI/2004
Celkové náklady na výstavbu: 185 mil. Kč
Rozměry objektu -plocha skleníku: 1950 m2
-objem skleníku: 16 500 m3
Zdroj:STAVITEL
Sdílet článek na sociálních sítích
