Krajina veselá, dálnicí "vylepšená"
Legendární zakladatel národních přírodních parků v Americe a ochránce divoké
přírody John Muir napsal v jedné ze svých knih: "Na světě musí existovat místa,
která naplňují lidského ducha. Potrava a voda - to není všechno."
Němečtí a někteří čeští umělci doby romantismu objevili takové silné místo v
Českém středohoří s jeho kuželovými sopečnými horami, v nichž německý básník
Heinrich von Kleist spatřoval "kolosální pyramidy". Německý historik umění
Karl-Ludwig Hoch ukázal, že ze severu přicházející němečtí romantici objevovali
jedinečný půvab této krajiny jako krajiny jižní a veselé, krajiny povznášející
lidského ducha a dávající člověku radost ze života. K prvním z nich patřili
básníci Ludwig Tieck a Novalis, Theodor Körner, Heinrich von Kleist a Johann
Wolfgang Goethe, architekt Karl Friedrich Schinkel, z malířů pak Caspar David
Fridrich, Carl Gustav Carus, Adrian Ludwig Richter, Johan Christian Dahl. Z
našich umělců připomeňme básníka Karla Hynka Máchu a grafika Karla Antonína
Balzera.
Nejvýraznější umělecké svědectví o Českém středohoří podal bezesporu Caspar
David Friedrich. Jeho slavné obrazy Česká krajina a Česká krajina s Milešovkou z
roku 1808, dokládají, jak silně ho krajina Českého středohoří oslovila. Ještě
jako starý muž napsal roku 1835 v dopise svému synovci: "Krajina kolem Teplic je
krásná... a povznáší srdce."
Oba zmíněné obrazy C. D. Friedricha patří k jeho vrcholným dílům a zároveň k
nejlepším a nejtypičtějším projevům romantického malířství. Vzhledem ke světové
proslulosti tvůrce jsou beze všech pochyb i světově nejznámějšími obrazy české
krajiny vůbec, což si my Češi bohužel neuvědomujeme. V obraze Česká krajina s
Milešovkou ztvárnil Friedrich ústřední motiv panoramatu Českého středohoří,
totiž ty spolu navzájem jakoby provázané dominanty hor Milešovky a Kletečné.
Toto pozoruhodné horské panorama představuje v kontextu všech českých krajin
jejich svého druhu "Hradčany", které se při cestě od německých sousedů z Drážďan
jeví zároveň jako vstupní monumentální brána do Čech.
Zdá se skoro nepochopitelné, že právě toto neobyčejné panorama pro nás tolik
kulturně cenné krajiny má být znešvařeno plánovanou dálnicí D8, která má
procházet těsně kolem hory Kletečné s téměř osmisetmetrovou, zdaleka viditelnou
dálniční estakádou.
Tato nová dopravní spojka k našim severním německým sousedům tak bude devalvovat
to nejcennější, co u nás sousedé, ale nejen oni, nejvíce obdivovali a
pravděpodobně dosud stále obdivují - nádhernou krajinu Českého středohoří.
Takový zásah nelze nevnímat než jako ztrátu citu pro genia loci, ztrátu citu pro
krajinu a její kulturní paměť. Zjevně jsme zapomněli příběhy této krajiny číst a
přestali ji v důsledku toho vnímat a rozumět jí.
Bohužel se nepodařilo prosadit celkovou změnu trasy dálnice D8 tak, aby se
Českému středohoří úplně vyhnula, což by bylo nejlepším řešením. Za této situace
se to, s čím nedávno přišlo ekologické sdružení Děti Země, jeví jako jediná
rozumná varianta. Totiž nahradit mezi obcemi Dobkovičky, Prackovice nad Labem a
Radejčín zmíněnou obrovskou estakádu a dva krátké povrchové tunely zahloubeným
více než tři kilometry dlouhým tunelem, který by prošel pod horou Kubačka.
Tento tunel by umožnil, aby dálnice v tomto pohledově exponovaném místě
nezničila evropsky unikátní ráz Českého středohoří. Ostatně, jak jsem to již
částečně připomněl, České středohoří získalo status evropsky cenné krajiny již
na konci 18. a na počátku 19. století. Obdivovali ji také proslulý cestovatel
Alexander von Humboldt, Fryderyk Chopin a další. Ve 20. století pak specifické
kráse této krajiny asi nejvíce porozuměl český malíř Emil Filla.
Domnívám se, že dnes před námi stojí úkol naučit se vnímat, co je naše skutečné
bohatství. Příklad budování dálnice D8 Českým středohořím názorně ukazuje, že
to, v čem spatřujeme hospodářskou prosperitu (budování dálnic, supermarketů,
apod.), může způsobit nenávratnou ztrátu našich nejcennějších hodnot, totiž
krajiny. Aniž si to jsme schopni vůbec uvědomit. Přijdeme-li o krajinu,
přicházíme bez nadsázky o všechno. Anebo dnes objevujeme nové krajiny
supermarketů a k nim vedoucích dálnic? Je právě toto pro nás nová vize "rajské
krajiny Čech"? Zastupitelé Ústeckého kraje mají o trase tunelu definitivně
rozhodnout již zítra. Autor je historikem umění
Legendární zakladatel národních přírodních parků v Americe a ochránce divoké přírody John Muir napsal v jedné ze svých knih: "Na světě musí existovat místa, která naplňují lidského ducha. Potrava a voda - to není všechno."
Němečtí a někteří čeští umělci doby romantismu objevili takové silné místo v Českém středohoří s jeho kuželovými sopečnými horami, v nichž německý básník Heinrich von Kleist spatřoval "kolosální pyramidy". Německý historik umění Karl-Ludwig Hoch ukázal, že ze severu přicházející němečtí romantici objevovali jedinečný půvab této krajiny jako krajiny jižní a veselé, krajiny povznášející lidského ducha a dávající člověku radost ze života. K prvním z nich patřili básníci Ludwig Tieck a Novalis, Theodor Körner, Heinrich von Kleist a Johann Wolfgang Goethe, architekt Karl Friedrich Schinkel, z malířů pak Caspar David Fridrich, Carl Gustav Carus, Adrian Ludwig Richter, Johan Christian Dahl. Z našich umělců připomeňme básníka Karla Hynka Máchu a grafika Karla Antonína Balzera.
Nejvýraznější umělecké svědectví o Českém středohoří podal bezesporu Caspar David Friedrich. Jeho slavné obrazy Česká krajina a Česká krajina s Milešovkou z roku 1808, dokládají, jak silně ho krajina Českého středohoří oslovila. Ještě jako starý muž napsal roku 1835 v dopise svému synovci: "Krajina kolem Teplic je krásná... a povznáší srdce."
Oba zmíněné obrazy C. D. Friedricha patří k jeho vrcholným dílům a zároveň k nejlepším a nejtypičtějším projevům romantického malířství. Vzhledem ke světové proslulosti tvůrce jsou beze všech pochyb i světově nejznámějšími obrazy české krajiny vůbec, což si my Češi bohužel neuvědomujeme. V obraze Česká krajina s Milešovkou ztvárnil Friedrich ústřední motiv panoramatu Českého středohoří, totiž ty spolu navzájem jakoby provázané dominanty hor Milešovky a Kletečné. Toto pozoruhodné horské panorama představuje v kontextu všech českých krajin jejich svého druhu "Hradčany", které se při cestě od německých sousedů z Drážďan jeví zároveň jako vstupní monumentální brána do Čech.
Zdá se skoro nepochopitelné, že právě toto neobyčejné panorama pro nás tolik kulturně cenné krajiny má být znešvařeno plánovanou dálnicí D8, která má procházet těsně kolem hory Kletečné s téměř osmisetmetrovou, zdaleka viditelnou dálniční estakádou.
Tato nová dopravní spojka k našim severním německým sousedům tak bude devalvovat to nejcennější, co u nás sousedé, ale nejen oni, nejvíce obdivovali a pravděpodobně dosud stále obdivují - nádhernou krajinu Českého středohoří.
Takový zásah nelze nevnímat než jako ztrátu citu pro genia loci, ztrátu citu pro krajinu a její kulturní paměť. Zjevně jsme zapomněli příběhy této krajiny číst a přestali ji v důsledku toho vnímat a rozumět jí.
Bohužel se nepodařilo prosadit celkovou změnu trasy dálnice D8 tak, aby se Českému středohoří úplně vyhnula, což by bylo nejlepším řešením. Za této situace se to, s čím nedávno přišlo ekologické sdružení Děti Země, jeví jako jediná rozumná varianta. Totiž nahradit mezi obcemi Dobkovičky, Prackovice nad Labem a Radejčín zmíněnou obrovskou estakádu a dva krátké povrchové tunely zahloubeným více než tři kilometry dlouhým tunelem, který by prošel pod horou Kubačka.
Tento tunel by umožnil, aby dálnice v tomto pohledově exponovaném místě nezničila evropsky unikátní ráz Českého středohoří. Ostatně, jak jsem to již částečně připomněl, České středohoří získalo status evropsky cenné krajiny již na konci 18. a na počátku 19. století. Obdivovali ji také proslulý cestovatel Alexander von Humboldt, Fryderyk Chopin a další. Ve 20. století pak specifické kráse této krajiny asi nejvíce porozuměl český malíř Emil Filla.
Domnívám se, že dnes před námi stojí úkol naučit se vnímat, co je naše skutečné bohatství. Příklad budování dálnice D8 Českým středohořím názorně ukazuje, že to, v čem spatřujeme hospodářskou prosperitu (budování dálnic, supermarketů, apod.), může způsobit nenávratnou ztrátu našich nejcennějších hodnot, totiž krajiny. Aniž si to jsme schopni vůbec uvědomit. Přijdeme-li o krajinu, přicházíme bez nadsázky o všechno. Anebo dnes objevujeme nové krajiny supermarketů a k nim vedoucích dálnic? Je právě toto pro nás nová vize "rajské krajiny Čech"? Zastupitelé Ústeckého kraje mají o trase tunelu definitivně rozhodnout již zítra. Autor je historikem umění
Němečtí a někteří čeští umělci doby romantismu objevili takové silné místo v Českém středohoří s jeho kuželovými sopečnými horami, v nichž německý básník Heinrich von Kleist spatřoval "kolosální pyramidy". Německý historik umění Karl-Ludwig Hoch ukázal, že ze severu přicházející němečtí romantici objevovali jedinečný půvab této krajiny jako krajiny jižní a veselé, krajiny povznášející lidského ducha a dávající člověku radost ze života. K prvním z nich patřili básníci Ludwig Tieck a Novalis, Theodor Körner, Heinrich von Kleist a Johann Wolfgang Goethe, architekt Karl Friedrich Schinkel, z malířů pak Caspar David Fridrich, Carl Gustav Carus, Adrian Ludwig Richter, Johan Christian Dahl. Z našich umělců připomeňme básníka Karla Hynka Máchu a grafika Karla Antonína Balzera.
Nejvýraznější umělecké svědectví o Českém středohoří podal bezesporu Caspar David Friedrich. Jeho slavné obrazy Česká krajina a Česká krajina s Milešovkou z roku 1808, dokládají, jak silně ho krajina Českého středohoří oslovila. Ještě jako starý muž napsal roku 1835 v dopise svému synovci: "Krajina kolem Teplic je krásná... a povznáší srdce."
Oba zmíněné obrazy C. D. Friedricha patří k jeho vrcholným dílům a zároveň k nejlepším a nejtypičtějším projevům romantického malířství. Vzhledem ke světové proslulosti tvůrce jsou beze všech pochyb i světově nejznámějšími obrazy české krajiny vůbec, což si my Češi bohužel neuvědomujeme. V obraze Česká krajina s Milešovkou ztvárnil Friedrich ústřední motiv panoramatu Českého středohoří, totiž ty spolu navzájem jakoby provázané dominanty hor Milešovky a Kletečné. Toto pozoruhodné horské panorama představuje v kontextu všech českých krajin jejich svého druhu "Hradčany", které se při cestě od německých sousedů z Drážďan jeví zároveň jako vstupní monumentální brána do Čech.
Zdá se skoro nepochopitelné, že právě toto neobyčejné panorama pro nás tolik kulturně cenné krajiny má být znešvařeno plánovanou dálnicí D8, která má procházet těsně kolem hory Kletečné s téměř osmisetmetrovou, zdaleka viditelnou dálniční estakádou.
Tato nová dopravní spojka k našim severním německým sousedům tak bude devalvovat to nejcennější, co u nás sousedé, ale nejen oni, nejvíce obdivovali a pravděpodobně dosud stále obdivují - nádhernou krajinu Českého středohoří.
Takový zásah nelze nevnímat než jako ztrátu citu pro genia loci, ztrátu citu pro krajinu a její kulturní paměť. Zjevně jsme zapomněli příběhy této krajiny číst a přestali ji v důsledku toho vnímat a rozumět jí.
Bohužel se nepodařilo prosadit celkovou změnu trasy dálnice D8 tak, aby se Českému středohoří úplně vyhnula, což by bylo nejlepším řešením. Za této situace se to, s čím nedávno přišlo ekologické sdružení Děti Země, jeví jako jediná rozumná varianta. Totiž nahradit mezi obcemi Dobkovičky, Prackovice nad Labem a Radejčín zmíněnou obrovskou estakádu a dva krátké povrchové tunely zahloubeným více než tři kilometry dlouhým tunelem, který by prošel pod horou Kubačka.
Tento tunel by umožnil, aby dálnice v tomto pohledově exponovaném místě nezničila evropsky unikátní ráz Českého středohoří. Ostatně, jak jsem to již částečně připomněl, České středohoří získalo status evropsky cenné krajiny již na konci 18. a na počátku 19. století. Obdivovali ji také proslulý cestovatel Alexander von Humboldt, Fryderyk Chopin a další. Ve 20. století pak specifické kráse této krajiny asi nejvíce porozuměl český malíř Emil Filla.
Domnívám se, že dnes před námi stojí úkol naučit se vnímat, co je naše skutečné bohatství. Příklad budování dálnice D8 Českým středohořím názorně ukazuje, že to, v čem spatřujeme hospodářskou prosperitu (budování dálnic, supermarketů, apod.), může způsobit nenávratnou ztrátu našich nejcennějších hodnot, totiž krajiny. Aniž si to jsme schopni vůbec uvědomit. Přijdeme-li o krajinu, přicházíme bez nadsázky o všechno. Anebo dnes objevujeme nové krajiny supermarketů a k nim vedoucích dálnic? Je právě toto pro nás nová vize "rajské krajiny Čech"? Zastupitelé Ústeckého kraje mají o trase tunelu definitivně rozhodnout již zítra. Autor je historikem umění
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích