Supermarket vyhrává nad ještěrkou

Dosavadní náměstek ministra životního prostředí Ladislav Miko brzy vymění českou židli za evropskou. Od května povede evropské ředitelství ochrany přírodních zdrojů. Miko zvítězil ve výběrovém řízení, do něhož se přihlásilo devadesát tři uchazečů a které trvalo bezmála rok.
"Už jsem toho zažil hodně, ale tak těžké cvičení ještě ne," konstatoval po svém vítězství Miko.

HN: Co bylo ve výběrovém řízení nejnáročnější?
To nejsložitější, myslím, bylo posouzení individuálních schopností a manažerských dovedností zájemců. Šlo o dvanáctihodinové zkoušení včetně simulací konkrétních situací na pracovišti, řešení personálních problémů, finančních otázek, součástí byly i logické testy či testy inteligence. U logických testů a testů inteligence bylo avizováno, že budou v mateřském jazyce. Nevím, jestli to byl záměr, ale na místě jsme se dozvěděli, že testy budou v angličtině.

HN: Co vás na té funkci láká?
Když jsem si přečetl požadavky na nabízené místo, přišlo mi, že se téměř dokonale shodují s mou kvalifikací půdního zoologa a biologa. Ochranu lesa, půdy a další oblasti považuji v mezinárodním kontextu za nesmírně významné, měl jsem pocit, že by bylo dobré se pokusit toto dění ovlivnit.

HN: Co budete mít kromě ochrany lesa a půdy ještě na starosti?
Budou to samé komplikované věci. Například evropskou síť chráněných oblastí Natura 2000. V této oblasti je nejvíce soudních řízení, která vede Evropský soudní dvůr. Pravděpodobně bude hodně záležet na tom, aby člověk, který se tomu bude věnovat, měl schopnost ve velice konfliktních oblastech najít schůdná řešení. Myslím, že i to byl důvod, proč se výběrové řízení dělalo tak komplikovaně.

HN: Jak budete postupovat třeba v případě, že Česko nebude mít na seznamu všechna území Natura?
V momentě, kdy se zemi doporučí, aby něco vysvětlila, doplnila, a ona tak neučiní, dává se varování. Až pak se zahajuje procedura vymáhání evropského práva. Je to relativně dlouhý proces, soudní vymáhání je až poslední krok. Komise se snaží dát zemím příležitost, aby dostály svým závazkům.

HN: Budete ve své funkci nadržovat Čechům? Bude to vůbec možné?
Na to musím jako správný evropský úředník odpovědět, že v žádném případě.

Když je chráněno všechno, nechrání se vlastně nic

HN: Jaké jsou vaše ambice, máte plán, co byste chtěl v nové funkci dokázat?
Podrobný plán nemám. V zásadě mi ale jde o to, aby se během mého pětiletého funkčního období dostala Natura na srovnatelnou úroveň ve všech zemích. Dneska je v Evropě v různých fázích rozpracování. Vzhledem k tomu, že má Evropská komise za svůj cíl zastavit do roku 2010 vymírání dalších rostlinných a živočišných druhů, je jednoznačné, že za pět let je nutné Naturu dostat do téměř úplného stavu. Natura je hlavní nástroj k udržení biodiverzity. Druhou věc, kterou vnímám jako výzvu, je otázka rámcové strategie ochrany půdy jako přírodního zdroje. To totiž zatím neexistuje.

HN: Jen v Česku by Naturou měly vzniknout tisíce kilometrů nových chráněných území. Nestane se Česko a Evropa jednou velkou rezervací?
Nemyslím si, že zvětšování chráněného území donekonečna je správný trend. Když je chráněno všechno, není chráněno nic. Člověk své aktivity vykonávat musí. Na druhou stranu jsme ještě nikdy nezkusili komplexně posoudit celé území republiky a říci, kde jsou cenná území, až díky Natuře. Umožňuje zároveň diferencovaný přístup k ochraně. Zaměřuje se na konkrétní předmět ochrany a říká: Ten musí zůstat zachován ve stejném stavu nebo v lepším. To nevylučuje celou řadu činností. Myslím, že bude chvilku trvat, než si u nás i v jiných zemích zvykneme, že ochrana nejsou jen příkazy a zákazy, ale také spolupráce s těmi, kdo v oblasti pracují, žijí. My vlastně jen říkáme, pojďme si zjistit, co rostlině nebo živočichovi může vadit, na to se zaměřme a ostatní ať klidně běží dál.

HN: Natura má pomoci tomu, aby v Evropě přestaly vymírat rostlinné a živočišné druhy. Je vůbec reálné tento trend zastavit?
Myslím, že se to může podařit, jen když půjde všechno skvěle. Neříkám, že to není nereálné, bude to ale nesmírně obtížné. Chtěl bych přispět k tomu, aby se to povedlo, ale v zásadě jde o nesmírně dlouhodobý proces.

HN: Kolik živočišných a rostlinných druhů v Evropě ročně vymírá?
To nikdo přesně neví. Ze své zkušenosti půdního zoologa můžu říct, že v Česku jsem stále schopen objevovat druhy, které ještě nikdo nepoznal. To znamená, že ani nevíme, kolik druhů zlikvidujeme. Na druhou stranu známe druhy, kterým hrozí vyhynutí. Třeba některé druhy motýlů, kteří se stáhli z obrovských území v západní a střední Evropě a přežívají v malých ostrůvkovitých populacích ve východní části střední Evropy.

Nizozemci jezdí do cizích lesů, své si už zničili

HN: Jaké jsou další nástroje, jak zastavit vymírání druhů?
Evropská síť Natura je systém, který se snažil využít všechny možné nástroje na legislativní úrovni. Další úroveň je chování lidí. Ono to zní jako klišé, ale otázka ekologické osvěty a vzdělávání je zcela zásadní. Když se kohokoli zeptáte, jestli stojí za to chránit motýla, neznám nikoho, kdo by řekl, že ne. Přesto při konkrétním rozhodování například mezi supermarketem a ještěrkou dá většina přednost supermarketu. Tím nechci říct, že supermarkety nepotřebujeme. Podstatné je, že lidé hodnotí přírodu izolovaně od ostatního. Říkají si: Ano, ještěrka je dobrá věc, chceme ji mít, ale supermarket je úplně jiná kategorie. Jde o to, kdy lidé začnou chápat, že to není jiná kategorie, že je to něco, co má svou hodnotu v součtu jednotlivých drobných cen.

HN: Jak tomuto uvědomění chcete pomoci z pozice vysokého evropského úředníka?
V podstatě jiná cesta než výchovou mladé generace nevede. Myslím, že můžu přispět tím, že lidem budeme ukazovat hodnotu zachovalého a pěkného. Podívejte se do Nizozemska a dojde vám to. Tam si nemohou říct, že tam vytvoří Alpský prales. Musí jezdit do Alp a závidět Rakušanům jejich lesy. Anebo jezdit do Čech a závidět nám naše nížinné lesy, které kdysi v Nizozemsku také měli a už je nemají. Vždyť Nizozemci jezdí na dovolenou především do přírodních oblastí. Bohužel míra uvědomění stoupá s mírou zničeného vlastního životního prostředí. Je otázka, jestli se podaří, aby si to lidé uvědomili alespoň o trochu dříve, než si přírodu zničí úplně.