Domorodci tvoří v Austrálii armádu, jež chrání přírodu

Slyším je, ještě než vyjdou z lesa - prozradilo je jemné praskání spadaného uschlého listí.

Šestičlenná hlídka se tiše vynoří z buše. Nesou pušky a obrovské bágly. Tváře namazané maskovacím krémem a doslova se topí v potu. Jsou ale v překvapivě povznesené náladě.

"Do téhle jednotky jsem se přihlásil, protože jsem se chtěl naučit, jak se pohybovat v terénu a jak velet," říká mi svobodník Shaun Evans a usmívá se navzdory únavě.

"A taky jsem rád v buši," dodává.

Evans je vojákem takzvané Norforce, záložní jednotky, která má v severní Austrálii zasahovat proti pytlákům, nelegálním rybářům, pašerákům zbraní a potenciálně i proti teroristům.

Dvě třetiny domorodců

Neobvyklé na pluku Norforce je to, že asi dvě třetiny jeho šesti set příslušníků tvoří původní obyvatelé Austrálie.

To je v ostrém kontrastu s regulérní armádou, v níž slouží jen velmi málo mužů z této etnické skupiny.

Znalost buše a schopnost domorodých obyvatel najít v přírodě potravu se ničemu nevyrovná   Jack Olchowik, důstojník

Na rozdíl od "víkendových válečníků" z jiných záložních jednotek, vojáci Norforce mohou sloužit až 150 dní v roce - a mnozí tento limit využívají.

V landroverech, letadlech a nafukovacích člunech hlídkují na obrovském území pouště, křovin a pobřeží.

Celá jejich oblast se táhne více než 2000 kilometrů, od západní Austrálie po stát Queensland a zasahuje hluboko do rudé pouště kolem města Alice Springs v nitru kontinentu.

Vojáci z řad původního obyvatelstva jsou vysoce ceněni díky svým stopařským schopnostem, umění pohybovat se nepozorovaně a také díky svému instinktu.

"Lepší pár očí tady na severu nenajdete. Znalost buše a schopnost domorodých obyvatel najít v přírodě potravu se ničemu nevyrovná," pochvaluje si kapitán Jack Olchowik, bílý důstojník pověřený výcvikem jednotky.

Vzájemné vzdělávání

Desátník Tommy Munyarryun patří po patnácti letech služby k veteránům jednotky Norforce a je respektovaným stařešinou kmene Wanguri.

Šklebí se, když vypočítává, čím vším dokáže zpestřit běžnou vojenskou stravu: můžou to být malí klokani - wallabiové, dále želvy, housenky nebo divoké ústřice. Také "dugong", neboli mořská ochechule, je delikatesa.

"Bílí kolegové nás učí armádnímu umění a my jim ukazujeme, co se v buši dá jíst, když jsme na hlídce," řekl mi Tommy.

Počátky Norforce se datují do druhé světové války, kdy se porůznu posbíraná skupina zelenáčů, hledačů zlata a dobrodruhů spojila s domorodými stopaři do takzvané Severoaustralské pozorovatelské jednotky.

Vyjížděli do buše na koních a velbloudech nebo se plavili v kánoích vydlabaných ze dřeva a byli na pozoru před očekávanou japonskou invazí.

Jednotku po válce zase rozpustili, ale tradici malých, soběstačných oddílů, které nepozorovaně hlídaly svěřené území, oživila v roce 1981 právě Norforce.

Proti pašerákům

Nejčerstvější úspěch zaznamenala letos v únoru, kdy narazila na devět indonéských rybářů a jejich loď na odlehlé pláži Severního teritoria.

Tradice jednotky Norforce byla obnovena v roce 1981

Bylo to jedno z desítek plavidel, jež Australané zadrželi v posledních měsících. Jejich posádky patrně nelegálně lovily žraloky, kvůli hřbetním ploutvím, které se za vysoké ceny nabízejí v asijských restauracích.

Nejtěžšími soupeři příslušníků Norforce jsou ale úmorná vedra a nebezpečná příroda - od velkých krokodýlů a hrozivých divočáků po psy dingo a jedovaté hady.

"Krokodýli můžou narůst až do šesti metrů - to je víc, než kolik měří naše nafukovací čluny. Ale nejhorší jsou dingové a divočáci, musíme je v noci zahánět ostrou střelbou," sdělil mi jeden voják.

Přes tahle úskalí ale Norforce nemá nouzi o zájemce. Stařešinové kmenů původních obyvatel Austrálie si uvědomují, jak prospěšná je taková vojenská služba pro mladíky, kteří by se jinak potýkali s nezaměstnaností, alkoholismem a závislostí na sociálních dávkách.

Kulturní odlišnosti

Území, na němž jednotka operuje, zahrnuje přes stovku domorodých jazykových oblastí, a řada vojáků Norforce má angličtinu jako svůj třetí nebo dokonce čtvrtý jazyk.

Bílí velitelé musejí přistupovat citlivě k celé škále kulturních odlišností, které se najdou mezi jejich podřízenými.

Podplukovník Dick Parker si vzpomíná třeba na domorodého vojáka, který prostě jednoho dne zmizel, bez vysvětlení.

O rok a půl později, když už se důstojníci začali trpce smiřovat, že už o něm nikdy neuslyší, se najednou objevil na přehlídce.

"Prostě si vyrazil do buše. My tomu říkáme 'jít na procházku'," poznamenává podplukovník.

Pravda, není to asi právě ukázka chování, jaké bychom čekali u regulérní armády - on ale Norforce také není nějaký obyčejný pluk.

Zdroj: BBC