Les nebo vertikální zahradu!, žádají klienti po architektech

Zeleň v jakékoliv své podobě přitahuje klienty. Developeři již odhalili to, že sliby „zelených snů“ musí být podloženy skutečnou nabídkou: nestačí zakrslé stromečky sevřené v betonovém moři ani vynucené chodníčky s trávou. A vzhledem k tomu, že ne každá parcela je na dohled vzrostlému lesu, musejí si investoři a architekti pomáhat jinak. Dobrý nápad, jak zeleň proměnit z nouze v nosný architektonický a marketingový prvek, rozvíjejí ve Francii. Jde o takzvané vertikální zahrady - standardní ekosystémy, jež však nepotřebují půdu. Kromě dnešního článku Stavební fórum k tématu připravilo samostatné diskusní setkání Zeleň v developerských projektech, které se koná 21. července v hotelu Jalta. Vedle technologických novinek se akce zaměří na právní a daňové problémy související se zelení, zelené plochy v rámci urbanistických řešení či marketingové a finanční benefity, jež zelené prvky v projektech přinášejí.

 Tvorba botanika Patricka Blanca a jeho firmy představuje novou technologickou etapu v zahradní architektuře. Dovoluje realizovat vertikální rostlinný dekor jak v exteriéru, tak v interiéru. Dosud svislé holé stěny se mohou pokrýt stále živou výzdobou a vegetace se tak přímo začleňuje do architektury a městských prostor. Blanc, který je botanikem ve francouzském státním výzkumném ústavu, se zabývá daným konceptem již asi tři desítky let. Francouzské veřejnosti se poprvé představil v roce 1994 na zahradním festivalu v Chaumont / Loire, kde jeho jednoduchá, stále vlhká a zelená zeď vzbudila pozornost mnoha návštěvníků. Od té doby prodává botanik patentovaný systém Rostlinná stěna (Mur végétal) do celého světa.

Patrick Blanc je nadšenec: ve 14 letech sázel květiny na zahradní zdi u rodičů na pařížském předměstí a jeho palisády pokryté kapradím, zachyceným na drátěném pletivu, udivovaly sousedy. Potom celá léta projížděl tropické země, aby pochopil, jaké strategie k životu zaujímá vegetace v těch nejobtížnějších podmínkách.

Některé rostliny rostou na plochách pokrytých mechem bez zeminy - na skalách, na kmenech stromů nebo na kamenech v potoce. Tato vegetace se nachází v dostatečně vlhkém prostředí s častými dešti, její kořeny se zachycují jenom povrchově a využívají vodu, která omývá povrch. Tento způsob růstu se vyskytuje v teplých i tropických zónách, nejčastěji v temném houští a na horách. Dlouhá pozorování přivedla Patricka Blanca k nápadu pěstovat rostliny na svislých plochách bez zeminy po vzoru tropů: pokud se některé rostliny mohly vyvinout v extrémních situacích téměř bez slunce a bez humusu, musí existovat možnost reprodukovat systém uměle. Jeho svislé zelené stěny tak představují skutečný ekosystém bez půdy.

První rostlinná stěna byla z plsti Aquanape, na kterou se našily kapsy a do nich vložily rostliny. V zahradě v Chaumont vydržely tyto stěny celkem pět let. Dnes je systém dotažen do nejmenšího detailu a bezvadně funguje. Na kovovou konstrukci se připevní 10 mm silné desky expandovaného PVC 10 cm od nosné zdi tak, aby byla zaručena izolace proti vodě. Přes to se zafixují dvě vrstvy polyamidové, velmi nasákavé zahradnické plsti a do připravených zářezů se vloží mladé výhonky i s kořeny, semínka a odnože. Vegetace je rozmístěna po plsti v celé výšce tzv. Rostlinné stěny přibližně v hustotě 20 rostlin na m2.

Zavlažování se provádí systémem perforovaných trubek, umístěných na vrcholu stěny. Celek je programován a doplněn distribucí živného roztoku o velmi malé koncentraci. Zabudované vnitřní osvětlení, nazvané „denní světlo“, zajišťuje fotosyntézu. Celá instalace je velice lehká, jednoduchá a dlouhodobě spolehlivá. Údržba se omezuje na každoroční stříhání a odstraňování suchých listů, protože plevel se neusazuje na svislých plochách. Stěna vyžaduje asi tolik práce, kolik běžná zahrada, pouze musí být prováděna ze žebříku.

Nové technika vertikálního pěstování rostlin eliminovala problémy spojené s váhou substrátu. Tak je možné osázet jakékoliv plochy budov bez ohledu na jejich výšku. Rozměry Rostlinné stěny nejsou omezené ani do šířky ani do výšky. Při každé realizaci dává botanik – podobně jako malíř na plátně - průchod své představivosti. Textury, tvary a barvy jsou prvky, s jejichž pomocí tvoří své kompozice. Rostliny vybírá podle toho, zdali se plazí, padají nebo rostou do výšky tak, aby tvořily kontrastní seskupení: kapradí, sleziníky, plavuně, begonie nebo orchideje...

Rostliny zakořeněné v malých kapsách z polyamidové plsti elegantně splývají jako na břehu potoka nebo na štítu starého domu. Na hřebenu střech jsou to obloukovité keře – vrby nebo tavolníky. Níže Patrick Blanc umísťuje „stěnové květiny“ (wallflowers) - zvonky, fialy, rozchodníky a lomikámen. „Žádné liány! Jejich růst se obtížně hlídá,“ varuje botanik-designér.

Dobře zvládnutý systém dovoluje Blancovi „bláznivé“ projekty - od nevděčných parkovišť až po 70 patrovou fasádu budovy v Tokiu. Spolupráci mu nabídl i architekt Jean Nouvel, který po něm chtěl, aby stálou zelení oživil vstup do Nadace Cartier a také objekt nedávno dokončeného muzea v Paříži.

K osázení zelené stěny nového muzea na nábřeží Branly v Paříži došlo v létě 2004. Zatím největší „zezelenalá“ fasáda administrativní budovy o ploše 800 m2 je pokryta 15 tisíci rostlin o 150 různých druzích, které pocházejí z Japonska, Číny, Spojených států a také ze střední Evropy. Úmyslem Jeana Nouvela při koncepci vítězného soutěžního projektu bylo vytvořit iluzi muzea-přístřeší bez fasády; muzea, které jakoby mizí v lese. „Z pařížské zahrady se stane posvátný háj a muzeum se ztratí v jeho hloubi,“ vysvětlil známý tvůrce. Rostlinná stěna a sousední zahrada o 18 000 m2 mají vzbuzovat dojem bohaté zeleně, která dodá sbírkám přírodní rámec.

Obecní zastupitelstva vidí ve vertikální zeleni elegantní řešení zazelenění náměstí nebo kruhových objezdů. V Bordeaux, v kamenném historickém středu města, realizoval nedávno Patrick Blanc zelenou vertikální zahradu pro dětské hřiště. Nejde tu jenom o vizuální dojem zeleně - zavlažovaná zeleň ovlivňuje životní prostředí a přináší, zejména v horkém létě, pocit svěžesti. Vertikální úprava nijak nezmenšuje využitelnou plochu hřiště. Přes 100 metrů dlouhá stěna je posázena rozmanitou vegetací tak, aby měla různou texturu a barvy, přizpůsobené dětem.

Developeři a investoři využívají systému, jak rafinovaně demonstrovat kladný vztah k životnímu prostředí. Yves Rocher, „ekologický“ výrobce kosmetiky, si proto vyžádal pro své muzeum Végétarium de La Gacilly palisády, které by vyjadřovaly různá světová klima. Nové akvárium postavené v Janově architektem Renzo Pianem má zase velikou stěnu znázorňující tropický les.

Z dalších francouzských realizací lze také vidět hotel Pershing Hall v Paříži, obchodní středisko "Les passages de l'hôtel de ville" v Boulogne-Billancourt u Paříže nebo Kulturní forum v Blanc Mesnil (u Paříže v okrese Seine-Saint-Denis). Jiné vzdálenější příklady je možné stále častěji najít v Bruselu, Bangkoku nebo v New Delhi.

Původně měl koncept Rostlinné stěny za cíl chránit fasády budov a zajišťovat instalaci vegetace po dobu nejméně třiceti let s omezenou, ale pravidelnou údržbou. Dnes je vyhledáván pro estetické hodnoty a „ekologicky korektní“ vzhled budov. Přes velké rozměry některých realizací se nejedná o sériovou produkci. Patrick Blanc říká: „Žádná z mých stěn není stejná, vše závisí na klimatu a na světových stranách, nikdy neslouží jen jako výplň prostoru.“

Stavební fórum přivítá na mailové adrese redakce vaše názory nebo komentáře. Čtenářské reakce budou zveřejňovány pod články.

http://www.stavebni-forum.cz