SDĚLENÍ sekretariátu rozkladové komise o správním rozhodnutí ministra životního prostředí
Přerušení správního řízení
k § 29 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů
k § 58 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Skutečnost, že dosud nebyl vydán prováděcí právní předpis, který by stanovil podrobnosti poskytování finanční náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření ve smyslu ustanovení § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny, není důvodem pro přerušení řízení podle ustanovení § 29 odst. 1 správního řádu. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 16. února 2005, č.j. M/100199/05, SRK/101/P-1699/05)
Ministerstvo svým rozhodnutím podle ustanovení § 29 odst. 1 správního řádu přerušilo řízení o náhradě újmy na produkční funkci lesa vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese vyplývajícího z rozhodnutí orgánu ochrany přírody, o kterou požádal pan J.B ve smyslu § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Řízení bylo přerušeno do doby nabytí účinnosti vyhlášky stanovující podmínky poskytování finanční náhrady, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření podle ustanovení § 58 zákona. V rozhodnutí ministerstvo argumentovalo, že při neexistenci uvedené vyhlášky nelze ve správním řízení rozhodnout o výši náhrady bez vážných pochybností o čerpání prostředků ze státního rozpočtu.
Krajský úřad K.K. podal podnět k přezkoumání daného rozhodnutí, přičemž namítal rozpor se zákonem a se správním řádem, kdy skutečnost neexistence prováděcího předpisu nemůže být důvodem pro přerušení řízení za situace, kdy existuje platný zákon, podle něhož je správní orgán povinen ve stanovených lhůtách o věci rozhodnout.
Ministr s přihlédnutím k návrhu své zvláštní (rozkladové) komise zahájil mimoodvolací přezkumné řízení, v jehož závěru rozhodnutí ministerstva zrušil pro rozpor se zákonem.
Z odůvodnění:
Skutečnost, že dosud nebyl vydán prováděcí právní předpis, který by stanovil podrobnosti poskytování finanční náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření ve smyslu ustanovení § 58 zákona, není důvodem pro přerušení řízení podle ustanovení § 29 odst. 1 správního řádu. Podle tohoto ustanovení „správní orgán přeruší řízení, jestliže byl účastník řízení vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání (§ 19 odst. 3)“. V daném případě důvody stanovené v citovaném ustanovení nebyly splněny a napadené rozhodnutí, jímž bylo řízení přerušeno, je proto nezákonné.
V předmětném případě je nárok žadatele založen již samotným ustanovením § 58 zákona, jež stanoví, že pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku vznikne nebo trvá v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí až páté tohoto zákona včetně prováděcích předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě újma, má nárok na její finanční náhradu… Nárok na finanční náhradu náleží vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku též v případě, že mu vznikne nebo trvá újma v důsledku omezení vyplývajícího z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle tohoto zákona.
Povinnost o věci rozhodnout vyplývá tudíž přímo z citovaného ustanovení zákona.
k § 58 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Skutečnost, že dosud nebyl vydán prováděcí právní předpis, který by stanovil podrobnosti poskytování finanční náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření ve smyslu ustanovení § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny, není důvodem pro přerušení řízení podle ustanovení § 29 odst. 1 správního řádu. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 16. února 2005, č.j. M/100199/05, SRK/101/P-1699/05)
Ministerstvo svým rozhodnutím podle ustanovení § 29 odst. 1 správního řádu přerušilo řízení o náhradě újmy na produkční funkci lesa vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese vyplývajícího z rozhodnutí orgánu ochrany přírody, o kterou požádal pan J.B ve smyslu § 58 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Řízení bylo přerušeno do doby nabytí účinnosti vyhlášky stanovující podmínky poskytování finanční náhrady, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření podle ustanovení § 58 zákona. V rozhodnutí ministerstvo argumentovalo, že při neexistenci uvedené vyhlášky nelze ve správním řízení rozhodnout o výši náhrady bez vážných pochybností o čerpání prostředků ze státního rozpočtu.
Krajský úřad K.K. podal podnět k přezkoumání daného rozhodnutí, přičemž namítal rozpor se zákonem a se správním řádem, kdy skutečnost neexistence prováděcího předpisu nemůže být důvodem pro přerušení řízení za situace, kdy existuje platný zákon, podle něhož je správní orgán povinen ve stanovených lhůtách o věci rozhodnout.
Ministr s přihlédnutím k návrhu své zvláštní (rozkladové) komise zahájil mimoodvolací přezkumné řízení, v jehož závěru rozhodnutí ministerstva zrušil pro rozpor se zákonem.
Z odůvodnění:
Skutečnost, že dosud nebyl vydán prováděcí právní předpis, který by stanovil podrobnosti poskytování finanční náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření ve smyslu ustanovení § 58 zákona, není důvodem pro přerušení řízení podle ustanovení § 29 odst. 1 správního řádu. Podle tohoto ustanovení „správní orgán přeruší řízení, jestliže byl účastník řízení vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání (§ 19 odst. 3)“. V daném případě důvody stanovené v citovaném ustanovení nebyly splněny a napadené rozhodnutí, jímž bylo řízení přerušeno, je proto nezákonné.
V předmětném případě je nárok žadatele založen již samotným ustanovením § 58 zákona, jež stanoví, že pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku vznikne nebo trvá v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí až páté tohoto zákona včetně prováděcích předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě újma, má nárok na její finanční náhradu… Nárok na finanční náhradu náleží vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku též v případě, že mu vznikne nebo trvá újma v důsledku omezení vyplývajícího z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle tohoto zákona.
Povinnost o věci rozhodnout vyplývá tudíž přímo z citovaného ustanovení zákona.
Zdroj:MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích