Již po několika přečtených stránkách je zřejmé, že kniha pěti vědecky erudovaných autorů Krajina a revoluce nebude jednoduchým čtením.
Nové knihy - SBORNÍK KRAJINA A REVOLUCE
Žánrově se text pohybuje na hranici eseje a odborné studie, prolínání humanitního a přírodovědeckého přístupu je téměř všudypřítomné a výčet oborů spoluautorů působí exoticky: rostlinná sociologie, archeobotanika, kulturologie, archeologie, geologie kvartéru.
V sedmi kapitolách se autoři věnují vývoji české krajiny od neolitu po začátek dvacátého století, a to jak co do složky přírodní (vegetace, fauna, podnebí ad.), tak kulturní (osídlení, různé formy proměny krajiny vlivem lidské činnosti). Množství informací z řady oborů je imponující, ale daleko důležitější je kontext, který společně vytvářejí. Zjišťujeme, že vlastně všechny změny jsou revoluční, protože "každá událost v čase je zároveň revoluce i pozvolný přechod, proces i náhlá epizoda, zlom i návaznost, kontinuum i diskontinuum, výsledek předcházejícího i východisko budoucího".
Kniha svou formou riskuje, že bude pro humanitně orientované čtenáře příliš přírodovědecká, či naopak pro přírodovědecky orientované čtenáře příliš humanitní. Nebo se jí podaří - jako se o to kdysi pokoušel časopis ABC mladých techniků a přírodovědců - otevřít pro znalce jedné oblasti další.
Záměr je to velmi ambiciózní, zvláště když textová linie kolísá od naprosté nečtivosti odbornického žargonu po brilantní esejistické pasáže; přechody jsou navíc často náhlé a nečekané. Autoři se přitom otírají o lecjaké ideologické stanovisko - lhostejno, zda ekologistické, technické, vědecké či jiné a příležitostně využívají i dalších žánrů jako například mýtu. Relativizují řadu pojmů a předsudků - včetně titulní revoluce - a na rozborech nejrůznějších jevů poukazují na to, že obecně zaběhlé stereotypy ("čím dále do minulosti, tím více zalesněná krajina") se nezakládají na pravdě. Širší souvislosti a mezioborové pohledy jsou samozřejmostí a nikoliv módní či amatérskou hříčkou.
Časové vymezení bohužel způsobuje, že - až na drobné zmínky - chybějí čtyři největší kondenzované "revoluce v krajině" poslední doby: pozemková reforma dvacátých let, proměny Sudet po vyhnání Němců, násilná kolektivizace a změny probíhající v posledních patnácti letech.
Záměr byl zřejmě věnovat se dlouhodobějším změnám a tyto destruktivní procesy dvacátého století buď poodsunout, nebo jim - což by bylo daleko lepší - věnovat samostatnou publikaci.
Dodejme ještě, že kniha je doprovázena výbornými černobílými fotografiemi surrealisty Jana Daňhela.
Jiří Sádlo, Petr Pokorný, Pavel Hájek, Dagmar Dreslerová, Václav Cílek: Krajina a revoluce. Vydavatel: Malá Skála, 2005, 248 str., 199 Kč.
V sedmi kapitolách se autoři věnují vývoji české krajiny od neolitu po začátek dvacátého století, a to jak co do složky přírodní (vegetace, fauna, podnebí ad.), tak kulturní (osídlení, různé formy proměny krajiny vlivem lidské činnosti). Množství informací z řady oborů je imponující, ale daleko důležitější je kontext, který společně vytvářejí. Zjišťujeme, že vlastně všechny změny jsou revoluční, protože "každá událost v čase je zároveň revoluce i pozvolný přechod, proces i náhlá epizoda, zlom i návaznost, kontinuum i diskontinuum, výsledek předcházejícího i východisko budoucího".
Kniha svou formou riskuje, že bude pro humanitně orientované čtenáře příliš přírodovědecká, či naopak pro přírodovědecky orientované čtenáře příliš humanitní. Nebo se jí podaří - jako se o to kdysi pokoušel časopis ABC mladých techniků a přírodovědců - otevřít pro znalce jedné oblasti další.
Záměr je to velmi ambiciózní, zvláště když textová linie kolísá od naprosté nečtivosti odbornického žargonu po brilantní esejistické pasáže; přechody jsou navíc často náhlé a nečekané. Autoři se přitom otírají o lecjaké ideologické stanovisko - lhostejno, zda ekologistické, technické, vědecké či jiné a příležitostně využívají i dalších žánrů jako například mýtu. Relativizují řadu pojmů a předsudků - včetně titulní revoluce - a na rozborech nejrůznějších jevů poukazují na to, že obecně zaběhlé stereotypy ("čím dále do minulosti, tím více zalesněná krajina") se nezakládají na pravdě. Širší souvislosti a mezioborové pohledy jsou samozřejmostí a nikoliv módní či amatérskou hříčkou.
Časové vymezení bohužel způsobuje, že - až na drobné zmínky - chybějí čtyři největší kondenzované "revoluce v krajině" poslední doby: pozemková reforma dvacátých let, proměny Sudet po vyhnání Němců, násilná kolektivizace a změny probíhající v posledních patnácti letech.
Záměr byl zřejmě věnovat se dlouhodobějším změnám a tyto destruktivní procesy dvacátého století buď poodsunout, nebo jim - což by bylo daleko lepší - věnovat samostatnou publikaci.
Dodejme ještě, že kniha je doprovázena výbornými černobílými fotografiemi surrealisty Jana Daňhela.
Jiří Sádlo, Petr Pokorný, Pavel Hájek, Dagmar Dreslerová, Václav Cílek: Krajina a revoluce. Vydavatel: Malá Skála, 2005, 248 str., 199 Kč.
Sdílet článek na sociálních sítích
