Rakouský Národní park Gesäuse
Voda, lesy, skály
Gesäuse je název hluboké soutěsky, kterou skrze východní vápencové Alpy proráží přibližně v geografickém středu Rakouska řeka Enns (Enže), a od roku 2002 též jméno nejmladšího ze šesti národních parků Rakouska. Je skoro s podivem, že nejvyššího stupně ochrany přírody se Gesäuse dočkalo až poměrně nedávno - později než například nevelký pohraniční Národní park Thayatal (Podyjí) nebo málo známý Národní park Donau Auen (Dunajské luhy) východně od Vídně. Gesäuse přitom představuje i na alpské poměry mimořádně dramatickou, divokou krajinu, kde najdeme mnoho zákoutí lidskou činností jen nepatrně ovlivněných. Stejně tak je pozoruhodné, že tuto oblast čeští turisté zatím příliš nenavštěvují.
Krajina a příroda
Voda, lesy a skály - to jsou tři prvky, které se v krajině Gesäuse uplatňují nejvýrazněji. Jádrem parku je velmi hluboké, průlomové údolí řeky Enže, která si zde razí cestu vápencovými Alpami. O tom, že Enže je v Gesäuse vůdčím elementem, svědčí i název soutěsky, potažmo národního parku: je odvozen od starého výrazu Gseis, což znamená "hřmící, burácející vody". Řeka vytváří mezi městečky Admont a Hieflau impozantní, asi 25 km dlouhý skalnatý kaňon, jehož parametry si nezadají s mnohem slavnějšími údolími porůznu ve světě: při délce okolo 30 km činí výškový rozdíl mezi úzkým dnem údolí a vrcholy okolních štítů až 1800 metrů! Ze severu ohraničuje soutěsku masív Buchsteinu (2224 m), z jihu skupina Hochtoru (2369 m). Svahy hor jsou skalnaté, nezřídka kolmé. Scenérie připomínají známé Dolomity. Asi polovinu území národního parku zabírají lesy, díky nepřístupnému terénu většinou přirozené porosty. Nad lesní hranicí (kolem 1700 m) začíná pásmo pastvin a v nejvyšším patře se tyčí roz eklané štíty skalnatých vrcholů.
Velké rozdíly v nadmořské výšce, značný kontrast mezi severními vlhkými svahy a slunnými svahy jižními a celkově obtížná přístupnost terénu způsobily, že na poměrně malém území (rozloha NP činí jen 110 km2) najdeme velký počet rostlinných a živočišných druhů. Mezi více než 110 druhy ptáků se vyskytují orli i sokoli, počet druhů vzácných orchidejí přesahuje padesát. Některé druhy rostlin jsou endemické, tedy nerostou nikde jinde na světě.
Dějiny turistiky
Mezi první "turisty" v Gesäuse patřili počátkem 19. století mniši z blízkého benediktinského kláštera Admont, kteří při svých přírodovědných vycházkách dospěli i na zdejší poměrně obtížně přístupné štíty - Hochtor prokazatelně "dobyl" jeden z mnichů roku 1836 při pozorování kamzíků. Skutečnou turistickou návštěvnost však nastartovalo až zprovoznění železnice údolím Enže roku 1872. Klasické horolezecké trasy začali nadšenci zlézat a vytyčovat od počátku 20. století. V té době také vznikaly první turistické chaty a byly vyznačeny standardní pěší turistické trasy.
Turistika v Gesäuse však nikdy nebyla masovou záležitostí a není jí ani dnes. V oblasti chybí velké turistické středisko, přístup do hor neumožňují žádné lanovky a i možnosti ubytování jsou omezené. Prostě ideální kraj pro pravověrné milovníky divokých, nespoutaných hor!
Kudy a jak pěšky na vrcholy
Zatoužíme-li po "skalpu" některého ze skalnatých vrcholů Gesäuse, máme jednu jistotu - půjde vesměs o celodenní túru a budeme se pohybovat zčásti po jištěných cestách, kde nám budou společníky žebříky, umělé stupy, chyty a lana. Nutnou podmínkou je tedy znalost pohybu v exponovaném terénu, pevné boty a také dobré počasí. Zdejší vápenec se při případném dešti rychle změní v nebezpečnou skluzavku! Pokud se přidržíme značených pěších tras, obejdeme se bez horolezeckého vybavení. Jednoduchý úvazek, kterým se v případě potřeby přichytíme na železné lano, však rozhodně neuškodí.
Nejvyšší vrchol Hochtor (2369 m) je nejsnadněji přístupný z horního konce osady Johnsbach okruhem přes chatu Hesshütte. Převýšení ovšem činí přes 1500 metrů a na cestu počítejme nejméně 9 hodin. Chatu Hesshütte lze dosáhnout i od parkoviště Kummerbrücke v údolí Enže po oblíbené výstupové trase Wasserfallweg (Cesta vodopádů).
Na protilehlý Buchstein (2224 m) musíme vyrazit z osady Gstatterboden hluboko v údolí Enže a nastoupáme skoro 1700 výškových metrů. V závěru cesty máme dvě možnosti. Krásný, ale obtížný Klettersteig (tedy lezecká trasa) vyžaduje základní horolezecké vybavení. Pokud se na to necítíme, můžeme na vrchol vystoupit tzv. normální cestou. I ta je však zčásti jištěná a vyžaduje jistý krok a absenci závrati. Výstup na Buchstein lze rozložit do dvou dnů s přenocováním na chatě Buchsteinhaus (1550 m).
Mohutný Kalbling (2196 m) tvoří impozantní skalnatou dvojici se sousedním Sparafeldem (2247 m). Severní stěny těchto štítů se tyčí k nebi způsobem, který může podlomit morálku: copak se na tohle dá vylézt? Z jižní strany je však výstup na Kalbling i Sparafeld až překvapivě snadný, mj. také proto, že až k chatě Oberst-Klinke-Hütte (1490 m) lze vyjet autem po zaplacení mýtného na zdejší silnici. K výstupu na oba vrcholy a návratu zpět nám pak stačí jen asi 5 hodin a převýšení je značně menší než u předchozích výstupů.
Za nejkrásnější horu Gesäuse mnozí považují Lugauer (2217 m), přezdívanou "Štýrský Matterhorn". Lugauer zašpičatělým tvarem skutečně Matterhorn připomíná, byť výstup je přece jen snazší než na švýcarský originál. Když vyrazíme z osady Radmer an der Hasel zavčas, stihneme přechod během jediného dne. I tak ovšem čeká 1500 metrů převýšení.
Na kole? Trochu
Gesäuse nepatří mezi bikové ráje - skalnatý terén není pro cyklistiku příliš vhodný a pohybu cyklistů brání zákazy vjezdu na soukromé lesní cesty. Projet lze po silnici vlastní soutěsku Enže, boční údolí jsou ale i pro cyklisty slepá. Zákaz vjezdu platí také pro cyklisty na cestách spojujících Radmer s Johnsbachem přes sedlo Neuburgsattel.
Jediná vyznačená cyklostezka v Gesäuse vede nad levým břehem Enže mezi Gstatterbodenem a Hieflau. Není to ovšem žádná rekreační vyjížďka podle řeky: na 16 km nastoupáme kolem 700 výškových metrů až na planinu Kühmoarboden (1190 m) a přibližně totéž pak musíme sjet zpět do údolí. Nutností je kvalitní horské kolo: jede se po lesních cestách, sklon stoupání běžně přesahuje 20 %. Odměnu poskytnou - jak jinak v této krajině - krásné výhledy. Zpět do Gstatterbodenu se vrátíme po silnici proti proudu hřmící řeky, což představuje asi 10 km mírného stoupání. -
AUTOR: ŠTĚPÁN VÍTEK
JAK SE TAM DOSTAT
Gesäuse leží přibližně ve středu východní poloviny Rakouska. Autem pojedeme z Čech přes České Budějovice na hraniční přechod Dolní Dvořiště, dále pak přes Mauthausen a Steyer proti proudu Enže až do Hieflau. Z Prahy je to necelých 400 km a nepotřebujeme rakouskou dálniční známku, cesta však není příliš rychlá. Druhou variantou, která je delší, pohodlnější, ale nikoli rychlejší, představuje využití dálnice přes Linz, Sattledt a Spittal am Pyhrn. Je třeba dálniční známka (10 dní za 7,60 eura). Dálnici opustíme za placeným tunelem Bosruck a pak už zbývá jen pár kilometrů do Admontu na západním vstupu do soutěsky.
Z Moravy pojedeme nejspíše přes Znojmo, Krems, Amstetten a Waidhofen a. d. Ybbs. Také tato trasa je pomalá, ale není zbytí - až do Gesäuse zkrátka žádné dálnice nevedou.
UBYTOVÁNÍ
Přímo v národním parku je ubytovacích možností poskrovnu, vesměs se jedná o menší penzióny nebo ubytování v soukromí. V centrálně položeném Johnsbachu můžeme na horním konci obce zkusit Gasthof Zum Kölbl (www.koelblwirt.at, ceny kolem 27 eur za osobu a noc) V Radmeru, východišti na Lugauer, se lze ubytovat na více místech v soukromí (www.radmer.at). Více možností na přespání najdeme v Admontu (např. Gasthof Peter Zeiser, 25 eur za osobu a noc, internetové stránky pod www.admont.at). Horské chaty jsou otevřeny obvykle od května do začátku října.
- Webové stránky NP Gesäuse: www.nationalpark.co.at
Krajina a příroda
Voda, lesy a skály - to jsou tři prvky, které se v krajině Gesäuse uplatňují nejvýrazněji. Jádrem parku je velmi hluboké, průlomové údolí řeky Enže, která si zde razí cestu vápencovými Alpami. O tom, že Enže je v Gesäuse vůdčím elementem, svědčí i název soutěsky, potažmo národního parku: je odvozen od starého výrazu Gseis, což znamená "hřmící, burácející vody". Řeka vytváří mezi městečky Admont a Hieflau impozantní, asi 25 km dlouhý skalnatý kaňon, jehož parametry si nezadají s mnohem slavnějšími údolími porůznu ve světě: při délce okolo 30 km činí výškový rozdíl mezi úzkým dnem údolí a vrcholy okolních štítů až 1800 metrů! Ze severu ohraničuje soutěsku masív Buchsteinu (2224 m), z jihu skupina Hochtoru (2369 m). Svahy hor jsou skalnaté, nezřídka kolmé. Scenérie připomínají známé Dolomity. Asi polovinu území národního parku zabírají lesy, díky nepřístupnému terénu většinou přirozené porosty. Nad lesní hranicí (kolem 1700 m) začíná pásmo pastvin a v nejvyšším patře se tyčí roz eklané štíty skalnatých vrcholů.
Velké rozdíly v nadmořské výšce, značný kontrast mezi severními vlhkými svahy a slunnými svahy jižními a celkově obtížná přístupnost terénu způsobily, že na poměrně malém území (rozloha NP činí jen 110 km2) najdeme velký počet rostlinných a živočišných druhů. Mezi více než 110 druhy ptáků se vyskytují orli i sokoli, počet druhů vzácných orchidejí přesahuje padesát. Některé druhy rostlin jsou endemické, tedy nerostou nikde jinde na světě.
Dějiny turistiky
Mezi první "turisty" v Gesäuse patřili počátkem 19. století mniši z blízkého benediktinského kláštera Admont, kteří při svých přírodovědných vycházkách dospěli i na zdejší poměrně obtížně přístupné štíty - Hochtor prokazatelně "dobyl" jeden z mnichů roku 1836 při pozorování kamzíků. Skutečnou turistickou návštěvnost však nastartovalo až zprovoznění železnice údolím Enže roku 1872. Klasické horolezecké trasy začali nadšenci zlézat a vytyčovat od počátku 20. století. V té době také vznikaly první turistické chaty a byly vyznačeny standardní pěší turistické trasy.
Turistika v Gesäuse však nikdy nebyla masovou záležitostí a není jí ani dnes. V oblasti chybí velké turistické středisko, přístup do hor neumožňují žádné lanovky a i možnosti ubytování jsou omezené. Prostě ideální kraj pro pravověrné milovníky divokých, nespoutaných hor!
Kudy a jak pěšky na vrcholy
Zatoužíme-li po "skalpu" některého ze skalnatých vrcholů Gesäuse, máme jednu jistotu - půjde vesměs o celodenní túru a budeme se pohybovat zčásti po jištěných cestách, kde nám budou společníky žebříky, umělé stupy, chyty a lana. Nutnou podmínkou je tedy znalost pohybu v exponovaném terénu, pevné boty a také dobré počasí. Zdejší vápenec se při případném dešti rychle změní v nebezpečnou skluzavku! Pokud se přidržíme značených pěších tras, obejdeme se bez horolezeckého vybavení. Jednoduchý úvazek, kterým se v případě potřeby přichytíme na železné lano, však rozhodně neuškodí.
Nejvyšší vrchol Hochtor (2369 m) je nejsnadněji přístupný z horního konce osady Johnsbach okruhem přes chatu Hesshütte. Převýšení ovšem činí přes 1500 metrů a na cestu počítejme nejméně 9 hodin. Chatu Hesshütte lze dosáhnout i od parkoviště Kummerbrücke v údolí Enže po oblíbené výstupové trase Wasserfallweg (Cesta vodopádů).
Na protilehlý Buchstein (2224 m) musíme vyrazit z osady Gstatterboden hluboko v údolí Enže a nastoupáme skoro 1700 výškových metrů. V závěru cesty máme dvě možnosti. Krásný, ale obtížný Klettersteig (tedy lezecká trasa) vyžaduje základní horolezecké vybavení. Pokud se na to necítíme, můžeme na vrchol vystoupit tzv. normální cestou. I ta je však zčásti jištěná a vyžaduje jistý krok a absenci závrati. Výstup na Buchstein lze rozložit do dvou dnů s přenocováním na chatě Buchsteinhaus (1550 m).
Mohutný Kalbling (2196 m) tvoří impozantní skalnatou dvojici se sousedním Sparafeldem (2247 m). Severní stěny těchto štítů se tyčí k nebi způsobem, který může podlomit morálku: copak se na tohle dá vylézt? Z jižní strany je však výstup na Kalbling i Sparafeld až překvapivě snadný, mj. také proto, že až k chatě Oberst-Klinke-Hütte (1490 m) lze vyjet autem po zaplacení mýtného na zdejší silnici. K výstupu na oba vrcholy a návratu zpět nám pak stačí jen asi 5 hodin a převýšení je značně menší než u předchozích výstupů.
Za nejkrásnější horu Gesäuse mnozí považují Lugauer (2217 m), přezdívanou "Štýrský Matterhorn". Lugauer zašpičatělým tvarem skutečně Matterhorn připomíná, byť výstup je přece jen snazší než na švýcarský originál. Když vyrazíme z osady Radmer an der Hasel zavčas, stihneme přechod během jediného dne. I tak ovšem čeká 1500 metrů převýšení.
Na kole? Trochu
Gesäuse nepatří mezi bikové ráje - skalnatý terén není pro cyklistiku příliš vhodný a pohybu cyklistů brání zákazy vjezdu na soukromé lesní cesty. Projet lze po silnici vlastní soutěsku Enže, boční údolí jsou ale i pro cyklisty slepá. Zákaz vjezdu platí také pro cyklisty na cestách spojujících Radmer s Johnsbachem přes sedlo Neuburgsattel.
Jediná vyznačená cyklostezka v Gesäuse vede nad levým břehem Enže mezi Gstatterbodenem a Hieflau. Není to ovšem žádná rekreační vyjížďka podle řeky: na 16 km nastoupáme kolem 700 výškových metrů až na planinu Kühmoarboden (1190 m) a přibližně totéž pak musíme sjet zpět do údolí. Nutností je kvalitní horské kolo: jede se po lesních cestách, sklon stoupání běžně přesahuje 20 %. Odměnu poskytnou - jak jinak v této krajině - krásné výhledy. Zpět do Gstatterbodenu se vrátíme po silnici proti proudu hřmící řeky, což představuje asi 10 km mírného stoupání. -
AUTOR: ŠTĚPÁN VÍTEK
JAK SE TAM DOSTAT
Gesäuse leží přibližně ve středu východní poloviny Rakouska. Autem pojedeme z Čech přes České Budějovice na hraniční přechod Dolní Dvořiště, dále pak přes Mauthausen a Steyer proti proudu Enže až do Hieflau. Z Prahy je to necelých 400 km a nepotřebujeme rakouskou dálniční známku, cesta však není příliš rychlá. Druhou variantou, která je delší, pohodlnější, ale nikoli rychlejší, představuje využití dálnice přes Linz, Sattledt a Spittal am Pyhrn. Je třeba dálniční známka (10 dní za 7,60 eura). Dálnici opustíme za placeným tunelem Bosruck a pak už zbývá jen pár kilometrů do Admontu na západním vstupu do soutěsky.
Z Moravy pojedeme nejspíše přes Znojmo, Krems, Amstetten a Waidhofen a. d. Ybbs. Také tato trasa je pomalá, ale není zbytí - až do Gesäuse zkrátka žádné dálnice nevedou.
UBYTOVÁNÍ
Přímo v národním parku je ubytovacích možností poskrovnu, vesměs se jedná o menší penzióny nebo ubytování v soukromí. V centrálně položeném Johnsbachu můžeme na horním konci obce zkusit Gasthof Zum Kölbl (www.koelblwirt.at, ceny kolem 27 eur za osobu a noc) V Radmeru, východišti na Lugauer, se lze ubytovat na více místech v soukromí (www.radmer.at). Více možností na přespání najdeme v Admontu (např. Gasthof Peter Zeiser, 25 eur za osobu a noc, internetové stránky pod www.admont.at). Horské chaty jsou otevřeny obvykle od května do začátku října.
- Webové stránky NP Gesäuse: www.nationalpark.co.at
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
