Z rozkladové komise MŽP
č. 10/2005
k § 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Pokud rozhodnutí, jímž je vydáno závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 nebo souhlas podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje podmínky, z nichž vyplývá omezení, nejde o omezení ve smyslu § 58 odst. 2, věta poslední cit. zákona.
Odůvodnění:
V poslední větě § 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), není poskytnutí náhrady za ztížení zemědělského či lesního hospodaření vázáno pouze na omezení vyplývající z části třetí až páté zákona, resp. rozhodnutí vydaného na jejich základě. V důsledku toho by mohli žadatelé o výjimku ze základních ochranných podmínek mít za to, že podmínky stanovené rozhodnutím, závazným stanoviskem či souhlasem podle § 4 odst. 2 a § 12 zákona jsou právě omezením ve smyslu § 58 odst. 2, poslední věty zákona. Podmínky, které závazné stanovisko či souhlas dle § 4 odst. 2 a § 12 zákona případně stanoví, však nejsou omezením, nýbrž součástí úlevy ze zákonného zákazu uskutečnit určitou činnost. Podmínky ukládané orgánem ochrany přírody v rozhodnutí jsou výrazem jeho zákonné kompetence poskytnout žadateli možnost realizovat činnost jinak zákonem zakázanou, k níž je však orgán ochrany přírody povinen zajistit maximální možnou míru ochrany jinak nedotknutelného zájmu ochrany přírody a krajiny. Tato maximální možná míra ochrany dotčeného zájmu je realizována právě stanovením podmínek v rozhodnutí.