Srílanské želvy přežily cunami, ale vymírají dál

Pod cedulkou, zapíchnutou ve vyhrazené části pláže u vesnice Habaraduwa, leží desítky vajec. Patří některému z pěti vymírajících druhů mořských želv, které žijí na Srí Lance. "Od místních lidí, kteří vejce mořských želv vyhrabávají a ničí, je vykupujeme za sedm rupií (asi sedm amerických centů)," říká ochránce Wenura Abayadeena. Na malé zahrádce pak jeho rodina z těchto vajec odchovává kožatky velké, karety zelenavé a další druhy, kterým hrozí úplné vyhynutí.
"Těžko říct, jak dlouho budeme moci pokračovat," stěžuje si šestadvacetiletý Wenura. Vlna cunami, která před rokem udeřila na jižní pobřeží Srí Lanky, rodinnou farmu zničila. Dům i nádrže, ve kterých se krmí malé želvy, smetla do moře. Podobně skončila většina ostatních farem v zemi. Pro mořské živočichy to může znamenat konečnou ránu, varovali odborníci.
Vzácné želvy se ekologové snaží zachránit už tři desetiletí. Nedostatek míst pro snůšku, ničení korálových útesů a znečišťování moře, to vše způsobuje, že zvířat rychle ubývá. Tisíce jsou jich navíc zabíjeny pro maso či vejce a z krunýřů se vyrábějí suvenýry pro turisty.
Wenura se o želvy stará od svých šestnácti let. Tuto vášeň zdědil po rodičích. Polorozbořený domeček, omšelé zápraží s plastikovými židlemi a toulavé kočky kolem dávají tušit, že záchrana mořských tvorů není výdělečným podnikem. Chtějí-li se na farmu podívat turisté, zaplatí 150 rupií (1,5 dolaru), tento příjem však rodině Abayadeenových nestačí.
"Po katastrofě v prosinci jsme nedostali žádnou pomoc. Nemáme přímé kontakty na vládu," říkají.
Po cunami přitom nelegální obchod s želvami ještě zesílil. Mnoho rybářů přišlo o živobytí a svou pozornost obrátili proti chráněným tvorům.
"To, že lidé vejce vyhrabávají a pojídají, je místní zlozvyk, který byl běžný i před katastrofou, a nejde vymýtit," stěžuje si Wenura.
Každá želva naklade vejce do písku na pláži a trvá kolem dvou měsíců, než se vylíhnou mladé. Ekologové buď zaměstnávají lidi jako ochránce hnízd, nebo stejně jako rodinná farma v Habaraduwe kupují vejce a odchovávají je sami. Malé želvy po vylíhnutí několik dní plavou v kádích, kde se krmí rybami, dokud nejsou vypuštěny do moře.
Problémy s penězi mají nejen rodinné farmy, ale i místní nevládní organizace. Srílanská příroda přitom patří k unikátním ekosystémům, a to nejen díky želvám. Červená kniha ohrožených druhů registruje v zemi přes čtyřicet druhů vymírajících živočichů. Po cunami se ekologové obávali i o mořské korály.
"Nakonec se zachovaly, a to na mnoha místech," říká pětatřicetiletý Jagar Khalid, který před cunami pracoval jako potápěč. Na to, aby si znovu koupil vybavení, zatím nenašetřil dostatek peněz, a tak se živí tím, že turistům nabízí staré mince, o nichž tvrdí, že pocházejí z vraků lodí.
Dříve se nejraději potápěl na malé pláži zvané Jungle Beach v přístavním městečku Galle. Oblast je přístupná jen z moře či z pevniny po strmé skále. "Je to jedno z nejlepších míst na ostrově," říká Jagar. "Pod hladinou je mnoho desítek druhů korálů."
Pozůstatky těchto mořských organismů leží i v písku na pláži, kde posedávají děti připravené nabízet turistům pletené náramky. Žádní cizinci ale v dosahu nejsou, po cunami jich výrazně ubylo.
Srílanské přírodě turisté za normálních okolností spíše škodí. V rušných turistických centrech jsou ničeny korálové útesy a pláže v jejich blízkosti jsou zase příliš hlučné na to, aby tam želvy mohly klást vejce. I ekologové se ale shodují: bez peněz, které s turisty přicházejí, se nyní země neobejde.