Dálkový průzkum Země
Dálkový průzkum Země - DPZ |
Dálkový průzkum Země (DPZ) je jednou z geoinformačních technologií. V současné době dochází k velkému nárůstu využití materiálů DPZ ve všech odvětvích geografie. Data dálkového průzkumu Země (letecké a družicové snímky) tvoří velkou část vstupních dat do geografických informačních systémů (GIS). Metody DPZ jsou široce využívány v geografickém výzkumu, protože terénní průzkum rozsáhlých oblastí je finančně a časově velmi náročný. Data DPZ mají význam zejména pro oblasti menších měřítek. Používají se pro podrobná mapování, př. aktualizaci topografických map. Díky družicovým snímkům můžeme studovat rozsáhlé oblasti. Při interpretaci pak nejsme omezeni pouze na jedno údolí, ale vidíme danou problematiku v širších souvislostech. Na obrázku se nachází zemědělská a sídelní krajina SZ od Otrokovic. Data DPZ nejčastěji zastupují letecké nebo družicové snímky, které se mohou v některé GIS aplikaci kombinovat s dalšími vektorovými vrstvami. Obrázek znázorňuje vektorovou vrstvu regionů nanesenou na snímku z družice. Stejná oblast může být snímána opakovaně v různých časových intervalech. Výsledkem je tak možnost porovnání změn např. ve využití krajiny nebo vlivu exogenních činitelů. Na základě aktuálních leteckých snímků můžeme editovat stávající databáze a v případě stavby dálničního obchvatu tak informace nově zaznamenat. Družicová data mohou být vizuálně zobrazena v přirozených barvách (viz první obrázek). Data mohou být také zobrazována v nepřirozených barvách za použití pásma z infračervené části spektra. Na snímku z NP Podyjí je vegetace zbarvena červeně. Na základě definování jednoho (možno i více) úvodního pixelu (základní jednotka obrazu) byly na snímku prostřednictvím spuštěného algoritmu vyhledány pixely se stejnými nebo podobnými vlastnostmi. Na obrázku je snímek, kde červená barva znázorňuje vodní plochu.
Pojetí DPZ
Jednoduše řečeno, dálkový průzkum Země (angl. Remote Sensing) představuje získávání informací o objektech a jevech na zemském povrchu a v dolních vrstvách atmosféry na dálku, bez přímého kontaktu s nimi. Je nutno si uvědomit, že jde také o zkoumání jevů a procesů, které zde probíhají. Data vznikají zaznamenáváním jednoho nebo několika intervalů vlnových délek elektromagnetického záření. Výstupem jsou obrazové snímky nebo data v neobrazové podobě (př. grafy). Pro snímkování zemského povrchu se rovněž používají nosiče zařízení na snímání elektromagnetického záření. Nejčastěji jsou to letadla a družice, ale snímač může být umístěn i na pozemní stanici, nepilotovaném modelu, balónu nebo raketoplánu. Dálkový průzkum Země představuje systém, který se skládá ze dvou základních subsystémů. První tvoří sběr a přenos dat, což představuje především technickou stránku, druhý subsystém se zabývá analýzou a interpretací.
Proto se zpracováním snímků zabývají dvě disciplíny. Fotogrammetrie se věnuje měřičským a geometrickým vlastnostem snímků. Využívá je pro konstrukci např. přesných topografických map. Na druhé straně je fotointerpretace, která se zabývá vyhodnocováním obsahu snímku. Jedná se o výzkumnou metodu, která prostřednictvím snímku zkoumá předměty a jevy na nich zobrazené a na základě jejich vztahů a individuálních znalosti fotointerpreta usuzuje i na ty jevy a předměty, které nejsou na snímcích zobrazeny. Digitálním zpracováním obrazu se hranice ještě více stírá. nekonvenční metody |