K dálnici i lesy

Dálnice D3 stejně jako ostatní výstavba kolem Prahy krajině škodí. Hledejme kompenzaci.

Proti dálnici D3 z Prahy na Tábor lze uvést mnoho námitek, zejména tu, že změní krajinný charakter Posázaví a ohrozí jeho rekreační funkci. Argumentů pro výstavbu je ale také dost. Nová komunikace by především měla vysvobodit řadu měst, přes které vede zoufale přetížená tzv. benešovská silnice. Dálnice sice bude drahá, ale udržování současného stavu také není levné - cesta na jih trvá neúměrně dlouho, dochází tam k tragickým dopravním nehodám, lidé v mnoha obcích a městech trpí hlukem a exhalacemi, což ohrožuje jejich zdraví. Není proto co závidět ministrům, kteří museli tyto argumenty zvážit.

Původní projekt byl několikrát změněn a odložen, v roce 1997 ho vláda vedená ODS zcela zastavila. Vláda ČSSD však v roce 1999 dala dálnici zase zelenou a dnešní kabinet stanovil definitivní trasu (až na výjimku kousek za Prahou, kde u obce Libeř stále zůstávají ve hře dvě možnosti). Případné povolební změny už asi toto rozhodnutí nezvrátí, protože dnes lze těžko najít větší příznivce nové dálnice než hejtmany a krajské zastupitele z ODS.

Zhruba ve stejné době, kdy se rozhodovalo o vzkříšení projektu dálnice, připravovalo Ministerstvo životního prostředí ambiciózní plán na vysázení rekreačních lesů kolem Prahy. Záměr usnul, ale nyní přišel čas se k němu vrátit. Nikde v ČR totiž nedostává příroda takový zásah. Těžba uhlí v severních Čechách sice na první pohled znamená strašnou devastaci, ale až skončí, bude tam zase pěkná, i když jiná krajina. Kdežto dramatické změny, k nimž došlo kolem Prahy, jsou nezvratné.

Přírodu tu poznamenala obří distribuční a nákupní centra, nové obytné oblasti a hustý automobilový provoz. Zelené a klidné Posázaví představovalo jednu z mála výjimek. Jistě lze namítnout, že zelenému pásu by bylo nutné obětovat zemědělskou půdu, ale ta časem zmizí stejně - jen by na ní místo stromů vyrostly další budovy a parkoviště.

AUTOR: PETR KORBEL