Je zeleň prioritou našich samospráv?
Ten titulek v Moderní obci č. 8/2006 vypadal velmi slibně - ale odpovědi jsem se
na otázku dočkal jen zčásti. Jednotlivé články vlastně skládaly dohromady
mozaiku, z níž vyplývalo, že zeleň je zpravidla až kdesi ve druhé nebo třetí
řadě.
Ten titulek v Moderní obci č. 8/2006 vypadal velmi slibně - ale odpovědi jsem se na otázku dočkal jen zčásti. Jednotlivé články vlastně skládaly dohromady mozaiku, z níž vyplývalo, že zeleň je zpravidla až kdesi ve druhé nebo třetí řadě.
Jakýkoli jednostranný soud by byl určitě zjednodušující a nepravdivý, jistě se najdou obce a města, pro jejichž zastupitele jsou stav a rozšiřování zeleně úkolem číslo jedna, a naopak jinde mají představu, že zeleň se o sebe dokáže postarat sama. Ale těch "zelených" obcí není rozhodně většina.
PRVNÍM VINÍKEM JSOU PENÍZE
V obecních pokladnách není na rozdávání. Nemovitý majetek je většinou rozprodán, málokterá obec je vlastníkem či provozovatelem nějakého ziskového objektu nebo zařízení a pouhé daňové výnosy stačí tak na údržbu. Rozhodně nikoli na nějakou "nadstavbu" nebo dokonce luxus. A právě za takovou nadstavbu či luxus se péče o zeleň často považuje.
Není to vina jen zastupitelů - ti jsou pouze obrazem svých voličů a velmi často se rozhodují pod značným tlakem těch, kteří je zvolili. Sotva lze zpochybnit, že by se člověk na počátku 21. století měl stále ještě marně domáhat fungujícího vodovodu, kanalizace nebo aspoň jednoho chodníku a jakžtakž sjízdné ulice před svým domem. Je smutnou skutečností, že vybavení těmito základními "vymoženostmi" v řadě obcí stále chybí a ještě dlouho chybět bude, protože investiční náročnost infrastruktury je obrovská. O řád větší než běžných investic do zeleně - na kterou přesto pak nezbývá. A trumf "za zelení si mohu dojet, ale pro vodu si snad přece jezdit nebudu" se opravdu těžko přebíjí. Jenže - proč není stejně samozřejmou potřebou pro obyvatele měst a obcí upravené prostředí a dostatek zeleně?
Možná proto, že péče o zeleň se často omezuje na údržbu a jen málokterý ucelený projekt je dotažen do stavu, který autor požadoval.
Když přijde mezi zastupitele silničář, technik s kulatým razítkem, rozbalí projekt nové ulice s obnovou sítí a zdůvodní zastupitelům, že ty a ty parametry musí být dodrženy, protože to tak prostě stanoví nějaká technická norma, pak většina zastupitelů sklopí hlavu, slovo profesionála respektuje a pro investici nezbytnou k naplnění předloženého projektu zvedne ruku, byť do znamená pořádnou díru do obecní kasy. Ale když přijde mezi zastupitele zahradník, krajinný urbanista či dendrolog a sdělí jim, co by bylo pro zeleň potřeba udělat, ozve se hned několik "odborníků", kteří začnou jednu věc po druhé zpochybňovat. Jak by ne, zahrádku má kdekdo a na péči o zeleň není přece nic světoborného. A že ten pán má taky kulaté razítko? To přece není žádný kumšt. Na to ho vlastně ani nepotřebujeme. Výsledkem působení těchto samozvaných expertů je zpravidla to, že z původního profesionálně pojatého záměru zůstane oškubaný paskvil, který v praxi dopadne tak bídně, že veřejnost ho přijme s nevolí. Od toho je už jen krůček k tomu, abychom chybu neopakovali, tedy příště radši žádného profesionála na zeleň zvát nebudeme a za takovou pochybnou investici nevyhodíme obecní peníze.
DOBRÉ PŘÍKLADY TÁHNOU
A mají sílu přesvědčit. Aspoň většinu lidí. Pro betonáře bude sebehezčí park jen vcelku zbytečným doplňkem dobré silnice a založení okrasné zahrady neužitečně vyhozenými penězi, z nichž se dalo postavit pořádný kus chodníku nebo vyměnit osvětlení v obci. Ale průměrný občan dokáže ocenit, že namísto náletového porostu kolem potoka je upravený kout k odpočinku pro děti i dospělé, že smetiště na kraji obce se změní v docela upravenou plochu s lesoparkem a že proschlé ovocné dřeviny před školou byly nahrazeny listnáči, které sice nedávají sklizeň, ale působí jako důstojná kulisa náměstí.
Bude to ještě dlouhá cesta, než se zeleň dostane z žebříčku hodnot zastupitelů na stejnou úroveň jako infrastruktura či školy. Pomoci může každý dobrý projekt i vědomí, jaká je cena zeleně - ne pouze ta tabulková (o níž mimochodem nemá většina samozvaných expertů ani tušení), ale i ta estetická, pocitová, lidská. Možná bude na to potřeba i výměny generací, až odejdou ti, kterým bylo příliš pevně vtlučeno do hlavy, že je třeba plánovat, zcelovat, řídit a ovládat. Ale snad k té změně dojde včas - dokud je ještě co napravovat, aniž by se zahradník musel prokopat kruhovým objezdem na vesnické návsi.
AUTOR: Jaroslav Huk
místostarosta Roztok
Jakýkoli jednostranný soud by byl určitě zjednodušující a nepravdivý, jistě se najdou obce a města, pro jejichž zastupitele jsou stav a rozšiřování zeleně úkolem číslo jedna, a naopak jinde mají představu, že zeleň se o sebe dokáže postarat sama. Ale těch "zelených" obcí není rozhodně většina.
PRVNÍM VINÍKEM JSOU PENÍZE
V obecních pokladnách není na rozdávání. Nemovitý majetek je většinou rozprodán, málokterá obec je vlastníkem či provozovatelem nějakého ziskového objektu nebo zařízení a pouhé daňové výnosy stačí tak na údržbu. Rozhodně nikoli na nějakou "nadstavbu" nebo dokonce luxus. A právě za takovou nadstavbu či luxus se péče o zeleň často považuje.
Není to vina jen zastupitelů - ti jsou pouze obrazem svých voličů a velmi často se rozhodují pod značným tlakem těch, kteří je zvolili. Sotva lze zpochybnit, že by se člověk na počátku 21. století měl stále ještě marně domáhat fungujícího vodovodu, kanalizace nebo aspoň jednoho chodníku a jakžtakž sjízdné ulice před svým domem. Je smutnou skutečností, že vybavení těmito základními "vymoženostmi" v řadě obcí stále chybí a ještě dlouho chybět bude, protože investiční náročnost infrastruktury je obrovská. O řád větší než běžných investic do zeleně - na kterou přesto pak nezbývá. A trumf "za zelení si mohu dojet, ale pro vodu si snad přece jezdit nebudu" se opravdu těžko přebíjí. Jenže - proč není stejně samozřejmou potřebou pro obyvatele měst a obcí upravené prostředí a dostatek zeleně?
Možná proto, že péče o zeleň se často omezuje na údržbu a jen málokterý ucelený projekt je dotažen do stavu, který autor požadoval.
Když přijde mezi zastupitele silničář, technik s kulatým razítkem, rozbalí projekt nové ulice s obnovou sítí a zdůvodní zastupitelům, že ty a ty parametry musí být dodrženy, protože to tak prostě stanoví nějaká technická norma, pak většina zastupitelů sklopí hlavu, slovo profesionála respektuje a pro investici nezbytnou k naplnění předloženého projektu zvedne ruku, byť do znamená pořádnou díru do obecní kasy. Ale když přijde mezi zastupitele zahradník, krajinný urbanista či dendrolog a sdělí jim, co by bylo pro zeleň potřeba udělat, ozve se hned několik "odborníků", kteří začnou jednu věc po druhé zpochybňovat. Jak by ne, zahrádku má kdekdo a na péči o zeleň není přece nic světoborného. A že ten pán má taky kulaté razítko? To přece není žádný kumšt. Na to ho vlastně ani nepotřebujeme. Výsledkem působení těchto samozvaných expertů je zpravidla to, že z původního profesionálně pojatého záměru zůstane oškubaný paskvil, který v praxi dopadne tak bídně, že veřejnost ho přijme s nevolí. Od toho je už jen krůček k tomu, abychom chybu neopakovali, tedy příště radši žádného profesionála na zeleň zvát nebudeme a za takovou pochybnou investici nevyhodíme obecní peníze.
DOBRÉ PŘÍKLADY TÁHNOU
A mají sílu přesvědčit. Aspoň většinu lidí. Pro betonáře bude sebehezčí park jen vcelku zbytečným doplňkem dobré silnice a založení okrasné zahrady neužitečně vyhozenými penězi, z nichž se dalo postavit pořádný kus chodníku nebo vyměnit osvětlení v obci. Ale průměrný občan dokáže ocenit, že namísto náletového porostu kolem potoka je upravený kout k odpočinku pro děti i dospělé, že smetiště na kraji obce se změní v docela upravenou plochu s lesoparkem a že proschlé ovocné dřeviny před školou byly nahrazeny listnáči, které sice nedávají sklizeň, ale působí jako důstojná kulisa náměstí.
Bude to ještě dlouhá cesta, než se zeleň dostane z žebříčku hodnot zastupitelů na stejnou úroveň jako infrastruktura či školy. Pomoci může každý dobrý projekt i vědomí, jaká je cena zeleně - ne pouze ta tabulková (o níž mimochodem nemá většina samozvaných expertů ani tušení), ale i ta estetická, pocitová, lidská. Možná bude na to potřeba i výměny generací, až odejdou ti, kterým bylo příliš pevně vtlučeno do hlavy, že je třeba plánovat, zcelovat, řídit a ovládat. Ale snad k té změně dojde včas - dokud je ještě co napravovat, aniž by se zahradník musel prokopat kruhovým objezdem na vesnické návsi.
AUTOR: Jaroslav Huk
místostarosta Roztok
Zdroj:Moderní obec
Sdílet článek na sociálních sítích
