Íránská hora duchů

Místní pastýři jí říkají hora duchů - kvůli kvílení větru, které tu občas zaslechnete. Rádi sem jezdí i Íránci. Mnozí z nich se z vrcholu Damávandu rozhlédli už několikrát, přesto se ale ke kráteru na sopce trmácejí znovu.
Na stěně visí obraz ajatolláha Chomejního. Hned vedle je nástěnka s fotkami Damávandu a základními informacemi o výstupu na sopku. V rohu místnosti u stolku úřaduje průvodce a správce budovy Reza. Menší muž zná v okolí každý kámen. Počasí předpovídá spolehlivěji než meteorologové. Jsme v turistické základně ve vesničce Reine. Právě tady, ve výšce 2000 m, začíná cesta většiny cizinců, kteří se chtějí podívat na vrchol nejvyšší íránské hory.

Kudy na Damávand
"Každý rok sem přijíždějí stovky turistů. Většina z Evropy. Tady u nás dostanou základní informace, které potřebují - různé druhy map, zprávy o počasí, množství sněhu na vrcholu Damávandu a podobně. Mohou tu přespat nebo si ve skříni nechat věci, které při výstupu nebudou potřebovat," vysvětluje Reza. Přístupových cest k vrcholu sopky je hned několik. Ta nejjednodušší a nejlépe značená vede z jihu. Pokud máte dost peněz a aklimatizaci, můžete se nechat vyvézt terénním autem až do výšky 4000 m. "Když se ale rozhodnete tudy jít, musíte jako cizinec zaplatit za vstup na území hory 50 amerických dolarů. Ještě loni to přitom byla polovina. Jižní cestu si vybírají hlavně Švýcaři, Němci a Francouzi. Výstupy z jiných stran jsou zatím zadarmo. Asi proto si je oblíbili turisté z České republiky, Polska, Ruska a Ukrajiny," dodává Reza.

Výhled je odměnou
Damávand je mnohem vyšší než okolní hory. Nádherný výhled vás proto odmění, i když se dostanete jen do výšky 4000 m. S tím se ale většina příchozích nespokojí. "Na cestu k vrcholu potřebujete minimálně dva dny. Pro jistotu si ale nechte více času, aby si vaše tělo postupně zvykalo na nadmořskou výšku. A když to bude možné, přijeďte někdy jindy než ve čtvrtek nebo pátek. V tu dobu totiž máme v Íránu víkend a přístřešky na přespání bývají plné," radí Reza. Pokud se všichni příchozí do některého z přístřešků nevejdou, platí jednoduché nepsané pravidlo: přednost mají ženy. Muži si pak venku musí postavit stany nebo spát pod hvězdami.
Před výstupem si chce většina lidí horu udobřit. To můžete udělat tak, že do kasičky u mešity ve výšce 3000 m hodíte pár bankovek. Místní lidé věří tomu, že si tímto způsobem zaplatíte dobré počasí a tak i vstupenku na cestu k vrcholu. Při výstupu na vyprahlou sopku se budete nejspíš prodírat mezi stády koz a ovcí. Těsně pod vrcholem pak číhá nebezpečí. Asi 500 metrů pod kráterem je vrcholek Dood Kooh pokrytý sírou. Je to památka na vulkanickou činnost sopky. Žlutá vrstva pokrývá hodně kamenů. Když na ně dopadnou paprsky slunce, uvolní se plyn, který páchne jako zkažená vejce. Může poškodit oči nebo krk. Je proto dobré mít s sebou roušku, hlavně když vane vítr směrem k vám. Pokud překonáte i toto nebezpečí a počasí je vlídné, můžete z vrcholu Damávandu zahlédnout třeba Teherán nebo Kaspické moře. Nádherný je i kráter o průměru 450 m, který celý rok pokrývá sníh.

Hora duchů
Kvílení a hvízdání větru, jež vysloužilo sopce přízvisko "hora duchů", tu uslyšíte v noci. Rychlost větru může na vrcholu dosáhnout až 150 km/h. Damávand má své zvláštní místo i v íránských legendách. Podle jedné z nich je k hoře přikován tříhlavý drak Aži Daháka, aby tu zůstal až do konce světa. Pokud ho lidé budou svou přítomností provokovat, může začít chrlit oheň a síru. Jiná pověst tvrdí, že mýtické postavy staré Persie Káva a Ferjdún na sopce přemohly a spoutaly tyrana Zahháka, který je dodnes uvězněný v jeskyni na svazích hory.
Jeskyně v okolí Damávandu opravdu najdete. Kdysi si je do skal vytesali lidé jako první přístřešky. Sopka je totiž obydlená už několik tisíc let. Na nehostinných svazích žijí dodnes pastevci, kteří spolu se svými ovcemi šplhají až do výšek 5000 m.

Národní dědictví
Íránští ochránci přírody nedávno požádali, aby byla oblast kolem Damávandu zapsána na seznam národního dědictví země. Nové opatření by mělo pomoci ochránit ekosystém, který velký počet turistů pomalu ničí. Ze svahů sopky totiž postupně mizí zvířata, která tu dříve měla svůj domov. Hlavně lišky, šakali, medvědi nebo vlci. Svahy Damávandu si ale z výšky prohlížejí i někteří dravci. Nejvzácnější z nich je orel. Právě kvůli ochraně přírody se postupně zvyšuje i poplatek za výstup na vrchol "hory duchů".

AUTOR: PETRA STEINEROVÁ

Informace
Damávand (Kúh-e Damávand) je nečinná sopka v pohoří Elborz. Tento nejvyšší vrchol Íránu i celého Blízkého východu najdete poblíž jižního pobřeží Kaspického moře v provincii Mazandarán, 66 km severovýchodně od Teheránu. Podle informací Statistického centra Íránu je vrchol sopky ve výšce 5610 m. Často uváděná výška 5671 m není nikde oficiálně doložena. Horu zdobí několik ledovců. Nejdůležitější jsou Sioleh, Dobi Sel a Yakhar. Aktuální informace o možném výstupu na horu najdete na internetové adrese: www.damavandiran.com.

Jak na vrchol
Z vrcholu Damávandu se poprvé rozhlédli pastýři už před několika tisíci lety. První oficiální záznam o výstupu je až z roku 1837, kdy sopku zdolal W. T. Thomson. Íránští průvodci napočítali celkem 16 různých cest, kterými lze Damávand zdolat. Nejčastěji používané jsou ale tyto:
* Přístup z jihu je nejjednodušší a nejběžněji používaný. Džíp tudy může dojet až do výšky 4000 m. Přístřešky k přenocování jsou tu dva - ve výšce 3000 a 4100 m. Jižní cesta je jako jediná zpoplatněná. Cizinci musí za výstup na Damávand zaplatit 50 USD.
* Západní cesta je známá i díky trvale zamrzlému vodopádu, kolem kterého vede. Mnoho lidí ji volí i pro krásné výhledy na konci dne. Přístřešek na přespání je ve výšce 4100 m.
* Cesta ze severovýchodu je nejdelší a nejnebezpečnější. Výstup vede přes ledovec, kde je nutná horolezecká výbava. Přístřešek k přenocování najdete až ve výšce 4600 m.
* Horolezeckou výbavu musíte mít i při výstupu ze severu. Přístřešky jsou tu dva - ve výšce 4000 a 5000 m.