Čeští ježci dostali americké vysílačky
Spatřili jste v lese ježka s anténou? Zůstaňte klidní. Nejde o žádného
japonského robota, ale o vyléčeného živočicha, který se znovu vrátil do běžného
života.
Spatřili jste v lese ježka s anténou? Zůstaňte klidní. Nejde o žádného japonského robota, ale o vyléčeného živočicha, který se znovu vrátil do běžného života.
Český svaz ochránců přírody (ČSOP) v těchto dnech zahajuje unikátní projekt. Zvíře, které stanice ošetří, dostane vysílačku, jež umožní záchranářům zjistit, jak se mu daří. Kromě ježků budou "štěnicemi" vybaveny také káňata, sovy, kosové a poštolky, tedy druhy, které se na ochranářské stanice dostávají nejčastěji. S jejich vypouštěním se začalo již minulý týden.
"Dosud jsme neměli žádnou představu o tom, zda se našim zvířecím pacientům daří začlenit se do přírody," vysvětluje koordinátor projektu Ondřej Fiala. "Monitorování pomocí vysílaček nám teď umožňuje například zjistit, zda nemají problém s hledáním potravy nebo s rozmnožováním. Podle toho pak můžeme zlepšit způsob naší péče. Podobný projekt zatím běží jen ve Velké Británií," dodává Fiala.
Každé monitorované zvíře dostane svoje jméno a jeho další osud pak bude možné sledovat na internetových stránkách ČSOP.
Myšlenka projektu se zrodila už před deseti lety. S realizaci se však začalo až v roce 2005, poté, co ochranáři získali čtyři a půl milionu korun od ministerstva životního prostředí. Získané peníze jsou určeny především na nákup potřebné techniky. "Vysílačky pro nás vyrábí specializovaná firma v USA. Cena jedné z nich je průměrně 100 dolarů. Do konce měsíce bychom jich měli mít čtyřicet," objasňuje Fiala. "Kromě toho musíme nakoupit ještě pět skenerů pro příjem signálu. A jejich cena se blíží až k padesáti tisícům korun za jeden kus," dodává.
Vysílačky se liší podle druhu zvířete, které mají monitorovat. Podmínkou totiž je, aby jejich hmotnost nepřesáhla tři procenta celkové váhy živočicha. Například o pohybu kání informuje zařízení vážící jeden gram.
Tyto sofistikované přístroje jsou většinou určeny jen na jedno použití. Energií totiž získávají z baterie, která vydrží maximálně tři měsíce. A měnit baterky mohou ochranáři pouze u ježků, ne však u ptáků.
Další "Achillovou patou" vysílaček je dosah signálu. "Ten je 25 kilometrů, co u dravých ptáků ne vždy stačí," říká po prvních zkušenostech z terénu ochranář Luboš Vaněk. "Pak už můžeme navázat kontakt jenom s využitím letadla."
Získané výsledky projektu mohou sloužit jako podklad pro případné novely příslušných zákonů na ochranu přírody. "V současnosti totiž není právně upraveno postavení záchranných stanic. A neexistuje ani systémové finanční zajištění jejich činnosti," vysvětluje Jan Šíma z ministerstva životního prostředí.
Český svaz ochránců přírody (ČSOP) v těchto dnech zahajuje unikátní projekt. Zvíře, které stanice ošetří, dostane vysílačku, jež umožní záchranářům zjistit, jak se mu daří. Kromě ježků budou "štěnicemi" vybaveny také káňata, sovy, kosové a poštolky, tedy druhy, které se na ochranářské stanice dostávají nejčastěji. S jejich vypouštěním se začalo již minulý týden.
"Dosud jsme neměli žádnou představu o tom, zda se našim zvířecím pacientům daří začlenit se do přírody," vysvětluje koordinátor projektu Ondřej Fiala. "Monitorování pomocí vysílaček nám teď umožňuje například zjistit, zda nemají problém s hledáním potravy nebo s rozmnožováním. Podle toho pak můžeme zlepšit způsob naší péče. Podobný projekt zatím běží jen ve Velké Británií," dodává Fiala.
Každé monitorované zvíře dostane svoje jméno a jeho další osud pak bude možné sledovat na internetových stránkách ČSOP.
Myšlenka projektu se zrodila už před deseti lety. S realizaci se však začalo až v roce 2005, poté, co ochranáři získali čtyři a půl milionu korun od ministerstva životního prostředí. Získané peníze jsou určeny především na nákup potřebné techniky. "Vysílačky pro nás vyrábí specializovaná firma v USA. Cena jedné z nich je průměrně 100 dolarů. Do konce měsíce bychom jich měli mít čtyřicet," objasňuje Fiala. "Kromě toho musíme nakoupit ještě pět skenerů pro příjem signálu. A jejich cena se blíží až k padesáti tisícům korun za jeden kus," dodává.
Vysílačky se liší podle druhu zvířete, které mají monitorovat. Podmínkou totiž je, aby jejich hmotnost nepřesáhla tři procenta celkové váhy živočicha. Například o pohybu kání informuje zařízení vážící jeden gram.
Tyto sofistikované přístroje jsou většinou určeny jen na jedno použití. Energií totiž získávají z baterie, která vydrží maximálně tři měsíce. A měnit baterky mohou ochranáři pouze u ježků, ne však u ptáků.
Další "Achillovou patou" vysílaček je dosah signálu. "Ten je 25 kilometrů, co u dravých ptáků ne vždy stačí," říká po prvních zkušenostech z terénu ochranář Luboš Vaněk. "Pak už můžeme navázat kontakt jenom s využitím letadla."
Získané výsledky projektu mohou sloužit jako podklad pro případné novely příslušných zákonů na ochranu přírody. "V současnosti totiž není právně upraveno postavení záchranných stanic. A neexistuje ani systémové finanční zajištění jejich činnosti," vysvětluje Jan Šíma z ministerstva životního prostředí.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích