Polodivocí koně pasoucí se na zelených horských loukách uprostřed lesů. To je téměř ikona Národního parku Muránská planina, vyhlášeného v roce 1997 v západní části Slovenského rudohoří.
Muránská planina - málo známý slovenský národní park
Oproti jiným národním parkům na Slovensku je poměrně málo známý a navštěvovaný, což souvisí zejména s takřka úplnou absencí infrastruktury a s relativní nedostupností krasové planiny. Z hlediska zachovalosti a koncentrace přírodních hodnot představuje Muránská planina jedno z nejcennějších území Slovenska.
Ráj pro milovníky přírody
Vlastní území parku má rozlohu 21,931 hektaru a jeho podstatnou část tvoří krasová plošina. Nachází se zde více než 150 významnějších nepřístupných jeskyní, 15 propastí, přes 50 ponorů a vyvěraček, jakož i množství povrchových krasových jevů. Nejrozsáhlejším jeskynním systémem je 2221 metrů dlouhá jeskyně Bobačka se sifony, podzemními jezírky a krasovou výzdobou. Výškové rozpětí planiny je od 400 metrů nad mořem v údolí Muránky až po 1439 metrů vysokou Fabovu ho3/4. Nejvyšším vrcholem celého území společně s ochranným pásmem je 1476 metrů vysoká Stolica.
Příroda Muránské planiny je bohatá na vzácné a málo pozměněné společenství rostlin a živočichů s mnoha reliktními a endemickými druhy. Zastoupené jsou xerotermní, horské, alpské i subalpské druhy rostlin - roste zde 97 chráněných druhů, 35 endemitů a subendemitů (nejznámější je paleoendemit lýkovec muráňský). Z živočichů zde mají domov například medvědi, vlci, rysi, divoká kočka, vydra, orel skalní i křiklavý. V jeskyních žije několik druhů netopýrů.
Kromě husté sítě značených turistických chodníků jsou na území národního parku vybudované také dva naučné chodníky. První vede z Velké louky na Muránský hrad a na jeho jednotlivých zastávkách lze najít stručné informace o flóře, fauně, lesnictví, geologii, geomorfologii planiny a seznámit se s historií hradu. Druhý chodník nazvaný Stožky je monotematický a je věnovaný lesu a lesnictví. Vede kolem národní přírodní rezervace Malá Stožka a jeho součástí je na samém začátku zrekonstruovaný vagon lesní železnice, v němž je instalovaná expozice věnovaná lesním železnicím a ochraně přírody.
Muránský hrad
Jedním z mnoha pokladů, které Muránská planina skrývá, je Muránský hrad, poprvé zmiňovaný ve 13. století. Patří mezi nejrozsáhlejší hrady na Slovensku - rozkládá se na ploše 3 ha. Díky své poloze ve výšce 938 metrů je nejvýše položeným gotickým hradem ve střední Evropě. V 15. století patřil Janu Jiskrovi z Brandýsa, a proto ho navštívil také spisovatel Alois Jirásek, když sbíral podklady pro svůj román Bratrstvo. Osídlen byl až do počátku 18. století, kdy ho silně poškodily požáry a začal pustnout. Dnes zde nalezneme rozsáhlou volně přístupnou zříceninu o rozměrech 360 x 96 metrů, částečně porostlou stromy, s překrásnou vyhlídkou do kraje.
Hrad lemují příkré svahy a ze zbytků hradeb se otevírají nádherné pohledy na okolní hory. Nejhezčí rozhledy nabízejí upravené vyhlídkové plošiny na severovýchodním okraji hradu - Protiturecká bašta - a jihozápadním okraji - Cigánska veža. Z Protiturecké bašty je vidět do údolí Muránky, na hřeben Šiance a vrchol Královy ho3/4i v Nízkých Tatrách. Z Cigánské veže lze spatřit hluboko dole obec Muráň a údolí Dolinského potoka.
Koně z Velké Louky
Avšak to, co na Muráň přitahuje stále více návštěvníků, jsou koně. A ne ledajací, nýbrž polodivocí koně chovaní pro potřeby lesního hospodářství. V sousedství Velké Louky, která za Slovenského národního povstání sloužila jako polní letiště, se nachází hřebčín, který je také jediným trvale obydleným lidským příbytkem na planině. Zde můžeme spatřit celé stádo koní bravurně dirigované mladým mužem na koni, jako vystřiženým z Divokého západu. Je jedním z osmi lidí, kteří se o koně starají. V pracovní smlouvě nemá napsáno kovboj, ale pastýř koní. Bydlí v maringotce bez elektřiny a vody, stejně jako jeho předchůdci před sedmapadesáti lety.
Koně a Muránská planina patří dohromady, a to i přesto, že jejich chov v hřebčíně na Velké Louce začal až v roce 1950. Koně se tu tehdy chovali na stahování a odvoz dřeva. Krátkou dobu tuto aktivitu podporovala i československá generalita, která pod dojmem užitečnosti koní při Karpatsko-dukelské operaci požadovala jejich dodávku pro vojenské účely.
Prvních deset let se na Muráni specializovali výlučně na čistokrevný chov huculského plemene, v následujících dvaceti letech pak přistoupili ke šlechtění mohutnějšího koně, jehož výsledkem bylo samostatné plemeno slovenský horský kůň. Od roku 1981 chovají noriky tzv. muránského typu, vzniklé křížením huculského plemene s plemeny fjord, hafling a norik.
Nejzákladnější charakteristikou a specifikou koní na Muránské planině však vždy byl a zůstává ojedinělý polodivoký způsob chovu. Koně se zde nejen chovají, ale zároveň i cvičí pro tvrdou práci v lese v místech, kde není rentabilní nebo vůbec možné použít těžkou mechanizaci. Pobyt na horské pastvině je pro ně velmi zdravý, zároveň však klade mimořádné nároky na konstituci koní. Obzvláště těžký je pro hříbata, jež jsou nucena absolvovat každodenní dlouhé a namáhavé pochody na pastvu, přičemž překonávají převýšení až 300 metrů. Všechny tyto faktory ovlivňují formování a vlastnosti koní, jako je odolnost, ochota k práci a nenáročnost. Každodenním pohybem pak získávají výbornou pohyblivost a přirozenou obratnost.
Největší slávu zažili v hřebčíně začátkem devadesátých let, kdy se koně s úspěchem prodávali. Koncem desetiletí ale s rozvojem mechanizace lesních prací, celkové recese chovu koní a kvůli ekonomickému tlaku na lesnické organizace přišla stagnace a počet chovných kobyl klesl na polovinu. Samotný chov se stal značně ztrátovým, neboť prodejní cena čtyřletého koně nepřesahuje šedesátpět tisíc slovenských korun, přičemž náklady na jeho vychování činí dvaapůlkrát tolik.
Skončí koně na Muráni?
Doufejme, že ne. Stále je o něj zájem. Tažného koně z Muránské planiny chtějí mít hlavně živnostníci, kteří těží dřevo po kalamitě ve Vysokých Tatrách. Pořád je totiž mnoho míst, kam se technika nedostane. Dnes chovají na Muráni dvě stě koní a vzhledem k poptávce by chtěli stavy zvýšit o pětinu. Kromě místních, kteří koníky využívají při těžbě dřeva, se o ně v poslední době začínají zajímat i chovatelé a soukromníci ze zahraničí. Koně chtějí využívat také na agroturistiku, neboť zdejší pláně jsou rok od roku vyhledávanějším cílem turistů a milovníků přírody. Jsou vhodné pro pěší a lyžařskou turistiku, počítá se i s horskou cykloturistikou, vzrůstá zájem o horolezectví a paragliding.
AUTOR: Bohumil Brejžek
Jak se tam dostat
Turistickými východisky a zároveň vstupy do národního parku jsou obce po jeho obvodu - Muráň, Tisovec, Pohronská Polhora-Michalová, Červená Skala a Závadka nad Hronom. Nejvíce využívaná je obec Muráň, kam se dostanete po osmi kilometrech jízdy z Revúci.
Kde se ubytovat
V Muráni se můžete ubytovat v malém hotelu Muráň již od 215 Sk za noc nebo ještě levněji v soukromí. Přímo v národním parku pak můžete bydlet v šesti dřevěných chatách patřících Lesům SR, mezi nimiž je i lovecká chata postavená za druhé světové války pro maršála Hermanna Göringa, který byl vášnivým lovcem a na Muráň často zajížděl. Ubytování v chatách je však zapotřebí si zajistit dopředu.
Informace
V Muráni se nachází informační středisko národního parku, kde si lze vyzvednout různé informační prospekty. Například i s názvem "Máme radi medvede" obsahující kapitolu "Ako sa správať pri stretnutí s medveďom".
Ráj pro milovníky přírody
Vlastní území parku má rozlohu 21,931 hektaru a jeho podstatnou část tvoří krasová plošina. Nachází se zde více než 150 významnějších nepřístupných jeskyní, 15 propastí, přes 50 ponorů a vyvěraček, jakož i množství povrchových krasových jevů. Nejrozsáhlejším jeskynním systémem je 2221 metrů dlouhá jeskyně Bobačka se sifony, podzemními jezírky a krasovou výzdobou. Výškové rozpětí planiny je od 400 metrů nad mořem v údolí Muránky až po 1439 metrů vysokou Fabovu ho3/4. Nejvyšším vrcholem celého území společně s ochranným pásmem je 1476 metrů vysoká Stolica.
Příroda Muránské planiny je bohatá na vzácné a málo pozměněné společenství rostlin a živočichů s mnoha reliktními a endemickými druhy. Zastoupené jsou xerotermní, horské, alpské i subalpské druhy rostlin - roste zde 97 chráněných druhů, 35 endemitů a subendemitů (nejznámější je paleoendemit lýkovec muráňský). Z živočichů zde mají domov například medvědi, vlci, rysi, divoká kočka, vydra, orel skalní i křiklavý. V jeskyních žije několik druhů netopýrů.
Kromě husté sítě značených turistických chodníků jsou na území národního parku vybudované také dva naučné chodníky. První vede z Velké louky na Muránský hrad a na jeho jednotlivých zastávkách lze najít stručné informace o flóře, fauně, lesnictví, geologii, geomorfologii planiny a seznámit se s historií hradu. Druhý chodník nazvaný Stožky je monotematický a je věnovaný lesu a lesnictví. Vede kolem národní přírodní rezervace Malá Stožka a jeho součástí je na samém začátku zrekonstruovaný vagon lesní železnice, v němž je instalovaná expozice věnovaná lesním železnicím a ochraně přírody.
Muránský hrad
Jedním z mnoha pokladů, které Muránská planina skrývá, je Muránský hrad, poprvé zmiňovaný ve 13. století. Patří mezi nejrozsáhlejší hrady na Slovensku - rozkládá se na ploše 3 ha. Díky své poloze ve výšce 938 metrů je nejvýše položeným gotickým hradem ve střední Evropě. V 15. století patřil Janu Jiskrovi z Brandýsa, a proto ho navštívil také spisovatel Alois Jirásek, když sbíral podklady pro svůj román Bratrstvo. Osídlen byl až do počátku 18. století, kdy ho silně poškodily požáry a začal pustnout. Dnes zde nalezneme rozsáhlou volně přístupnou zříceninu o rozměrech 360 x 96 metrů, částečně porostlou stromy, s překrásnou vyhlídkou do kraje.
Hrad lemují příkré svahy a ze zbytků hradeb se otevírají nádherné pohledy na okolní hory. Nejhezčí rozhledy nabízejí upravené vyhlídkové plošiny na severovýchodním okraji hradu - Protiturecká bašta - a jihozápadním okraji - Cigánska veža. Z Protiturecké bašty je vidět do údolí Muránky, na hřeben Šiance a vrchol Královy ho3/4i v Nízkých Tatrách. Z Cigánské veže lze spatřit hluboko dole obec Muráň a údolí Dolinského potoka.
Koně z Velké Louky
Avšak to, co na Muráň přitahuje stále více návštěvníků, jsou koně. A ne ledajací, nýbrž polodivocí koně chovaní pro potřeby lesního hospodářství. V sousedství Velké Louky, která za Slovenského národního povstání sloužila jako polní letiště, se nachází hřebčín, který je také jediným trvale obydleným lidským příbytkem na planině. Zde můžeme spatřit celé stádo koní bravurně dirigované mladým mužem na koni, jako vystřiženým z Divokého západu. Je jedním z osmi lidí, kteří se o koně starají. V pracovní smlouvě nemá napsáno kovboj, ale pastýř koní. Bydlí v maringotce bez elektřiny a vody, stejně jako jeho předchůdci před sedmapadesáti lety.
Koně a Muránská planina patří dohromady, a to i přesto, že jejich chov v hřebčíně na Velké Louce začal až v roce 1950. Koně se tu tehdy chovali na stahování a odvoz dřeva. Krátkou dobu tuto aktivitu podporovala i československá generalita, která pod dojmem užitečnosti koní při Karpatsko-dukelské operaci požadovala jejich dodávku pro vojenské účely.
Prvních deset let se na Muráni specializovali výlučně na čistokrevný chov huculského plemene, v následujících dvaceti letech pak přistoupili ke šlechtění mohutnějšího koně, jehož výsledkem bylo samostatné plemeno slovenský horský kůň. Od roku 1981 chovají noriky tzv. muránského typu, vzniklé křížením huculského plemene s plemeny fjord, hafling a norik.
Nejzákladnější charakteristikou a specifikou koní na Muránské planině však vždy byl a zůstává ojedinělý polodivoký způsob chovu. Koně se zde nejen chovají, ale zároveň i cvičí pro tvrdou práci v lese v místech, kde není rentabilní nebo vůbec možné použít těžkou mechanizaci. Pobyt na horské pastvině je pro ně velmi zdravý, zároveň však klade mimořádné nároky na konstituci koní. Obzvláště těžký je pro hříbata, jež jsou nucena absolvovat každodenní dlouhé a namáhavé pochody na pastvu, přičemž překonávají převýšení až 300 metrů. Všechny tyto faktory ovlivňují formování a vlastnosti koní, jako je odolnost, ochota k práci a nenáročnost. Každodenním pohybem pak získávají výbornou pohyblivost a přirozenou obratnost.
Největší slávu zažili v hřebčíně začátkem devadesátých let, kdy se koně s úspěchem prodávali. Koncem desetiletí ale s rozvojem mechanizace lesních prací, celkové recese chovu koní a kvůli ekonomickému tlaku na lesnické organizace přišla stagnace a počet chovných kobyl klesl na polovinu. Samotný chov se stal značně ztrátovým, neboť prodejní cena čtyřletého koně nepřesahuje šedesátpět tisíc slovenských korun, přičemž náklady na jeho vychování činí dvaapůlkrát tolik.
Skončí koně na Muráni?
Doufejme, že ne. Stále je o něj zájem. Tažného koně z Muránské planiny chtějí mít hlavně živnostníci, kteří těží dřevo po kalamitě ve Vysokých Tatrách. Pořád je totiž mnoho míst, kam se technika nedostane. Dnes chovají na Muráni dvě stě koní a vzhledem k poptávce by chtěli stavy zvýšit o pětinu. Kromě místních, kteří koníky využívají při těžbě dřeva, se o ně v poslední době začínají zajímat i chovatelé a soukromníci ze zahraničí. Koně chtějí využívat také na agroturistiku, neboť zdejší pláně jsou rok od roku vyhledávanějším cílem turistů a milovníků přírody. Jsou vhodné pro pěší a lyžařskou turistiku, počítá se i s horskou cykloturistikou, vzrůstá zájem o horolezectví a paragliding.
AUTOR: Bohumil Brejžek
Jak se tam dostat
Turistickými východisky a zároveň vstupy do národního parku jsou obce po jeho obvodu - Muráň, Tisovec, Pohronská Polhora-Michalová, Červená Skala a Závadka nad Hronom. Nejvíce využívaná je obec Muráň, kam se dostanete po osmi kilometrech jízdy z Revúci.
Kde se ubytovat
V Muráni se můžete ubytovat v malém hotelu Muráň již od 215 Sk za noc nebo ještě levněji v soukromí. Přímo v národním parku pak můžete bydlet v šesti dřevěných chatách patřících Lesům SR, mezi nimiž je i lovecká chata postavená za druhé světové války pro maršála Hermanna Göringa, který byl vášnivým lovcem a na Muráň často zajížděl. Ubytování v chatách je však zapotřebí si zajistit dopředu.
Informace
V Muráni se nachází informační středisko národního parku, kde si lze vyzvednout různé informační prospekty. Například i s názvem "Máme radi medvede" obsahující kapitolu "Ako sa správať pri stretnutí s medveďom".
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
