Jak nám ubylo přírody
Před dvaceti lety jsem v Hůrkách u Písku zjišťoval stav vzácnějších druhů
rostlin. Po dvaceti letech jsem se k výzkumu vrátil a sledování obnovil. Vzácné
druhy vesměs vymizely. Smutné je to vzhledem k faktu, že území patří Střední
lesnické škole, kde kdysi učil můj dědeček a kde jsem jako malý kluk našel
vztah k přírodě. A kde se vychová nová lesnická generace.
Před dvaceti lety jsem v Hůrkách u Písku zjišťoval stav vzácnějších druhů rostlin. Po dvaceti letech jsem se k výzkumu vrátil a sledování obnovil. Vzácné druhy vesměs vymizely. Smutné je to vzhledem k faktu, že území patří Střední lesnické škole, kde kdysi učil můj dědeček a kde jsem jako malý kluk našel vztah k přírodě. A kde se vychová nová lesnická generace.
Hůrky jsou malým lesnatým územím jižně od jihočeského Písku. Většina hůreckých jehličnatých lesů je zajímavá snad pro houbaře, nikoli pro přírodovědce a milovníka divočiny. Vzácnější druhy rostlin je třeba hledat ve zbytcích listnatých lesů, u rybníčků a dalších nepravidelnostech všudestejné jehličnaté zeleně. A také mimo les. Jižně od Hůrek teče říčka Blanice, napřímená podle pravítka, kolem níž jsou rozsáhlé louky a tu a tam zapomenuté slepé říční rameno lemované vysokými ostřicemi.
Katastrofální vliv na území měly meliorace. V roce 1986, kdy jsem sledování prováděl, rostly na zamokřených loukách jižně od Hůrek dva druhy kosatců, všivce, vstavače a další zajímavé byliny. Meliorace lokalitu zcela zničily již v následujícím roce. Dodnes čekám, až se odvodnění ucpe. Třeba by se mohl objevit některý z vymizelých druhů. Podobný osud měly i poslední trsy kosatců sibiřských u mrtvého ramene Blanice. Vymizely společně s hvozdíkem pyšným, podobným malému růžovému karafiátu s dlouhými třásněmi.
V samotném lese bylo hledání zajímavějších druhů marné již v 80. letech. Prošmejdil jsem všechny přirozenější části lesa v Hůrkách - doubravy, suché bory a malý bukový lesík. Dva zajímavé druhy jsem v hospodářských lesích, které vlastník nevyměnil za produktivnější smrčiny, skutečně našel. V bukovém lese mi před 20 lety lesník Šrámek ukázal lilie zlatohlavé. Ty jsem letos hledal zbytečně, část bučiny je v procesu těžby. V doubravách na teplých jižních svazích jsem objevil jediné dvě rostliny jemné bílé orchideje – vemeníku dvoulistého. Byť na jiném místě, jejich znovuobjevení mě potěšilo. Doubravy s posledními zbytky prořídlé původní vegetace místy vyměňuje sázený smrk, naštěstí ne všude.
Při hledání se tedy soustředil na mokřady kolem lesních rybníčků a opuštěný povrchový vápencový lom u Švejkem proslavené Putimi. Vápencové podloží, v této části Čech velmi vzácné, využívali obyvatelé k povrchové těžbě ještě v minulém století. Tato přírodovědně hodnotná místa skýtala smutný pohled již před 20 lety. V 70. letem byla zalesněna a v 80. letech zavezena zeminou a odpadky z Putimi. Tím lokalita více méně přestala existovat. Ne však docela. V přilehlém lese jsem při novém průzkumu pod borovicemi našel poslední dva keříčky vzácného keříčku zimostrázku alpínského, který zde má možná nejvýchodnější místo svého českého rozšíření. A také chráněný zvonek klubkatý, často pěstovaný i na zahrádkách. Zajímavou orchidej kruštík tmavočervený jsem sice na jaře objevil v mladých výsadbách buku, přes léto jej však zcela zdecimovala divoká prasata.
Podobně to dopadlo i s lesními rybníčky. Vzácný bazanovec kytkokvětý jsem znovu nenašel. Od chvíle, kdy myslivci vysadili na rybník Boubelíkovec lovné kačeny, zmizely i masožravé bublinatky s žlutými kvítky koukajícími z vody a další vodní rostliny. Z louky u rybníčku zcela zmizela orchidej vstavač májový i starček potoční, patrně nesečením.
Suma sumárum, po intenzivní zemědělské, lesnické a myslivecké činnosti v Hůrkách ještě pár zajímavých rostlin zbývá.
Sdílet článek na sociálních sítích
