Pátek, 29. března 2024

Geologie CHKO Broumovsko

Chráněná krajinná oblast Broumovsko patří ke geologickému celku vnitrosudetské pánve

 

Geologie CHKO Broumovsko

Geologická stavba

Chráněná krajinná oblast Broumovsko patří ke geologickému celku vnitrosudetské pánve, její česká část (asi 1/3, větší část se nachází na území Polska) orograficky odpovídá Broumovské vrchovině.

Převážná část území CHKO je vymezena státní hranicí s Polskem, na jihozápadně směrem do Čech je v úseku Žďárky - Horní Kostelec - Paseka její hranice totožná s jižním okrajem vnitrosudetské pánve. Od osady Paseka přes Radvanice, Chvaleč až po státní hranici je hranice CHKO opět umělá a probíhá uvnitř pánve (orografická jednotka Broumovská vrchovina ). Z hlediska geologie však Vraní hory a Jestřebí hory (orografické jednotky) k tomuto krajinnému celku nesporně patří.

Česká část pánve je budována kontinentálními sedimenty a vulkanity stáří svrchního karbonu a permu, dále kontinentálními uloženinami spodního triasu a mořskými uloženinami svrchní křídy. Na obvodu pánve, z větší části již na území Polska (a již mimo území CHKO) vystupují krystalinické masívy proterozoického a staropaleozoického stáří (Krkonošsko-jizerské krystalinikum, orlicko-kladské krystalinikum a krystalinikum Sovích hor). Tyto masívy se noří pod sedimentární výplň pánve a i v území CHKO tvoří její podloží. Jen na jihozápadně pánev sousedí s další sedimentární jednotkou, podkrkonošskou pánví. Hranice je tektonická a tvoří ji hronovsko-poříčská porucha.

Celá pánev tvoří brachysynklinálu, jejíž dnešní osa má severozápadní, t.j. sudetský směr. V osní části pánve se zachovaly svrchněkřídové sedimenty budující dílčí strukturu Polické pánve. Leží na svém podloží diskordantně. Na jihovýchodě přesahují přes permokarbonské a spodnotriasové sedimenty a jsou spojeny se svrchní křídou v sousedním Polsku (území NP Góry Stolowe). Také na jihu (východně od Hronova) zakrývá křída karbon a je spojena s křídou tzv. svatoňovicko-hronovské pánve, což je v podstatě nejvyšší část výplně tektonického příkopu (hronovicko-poříčský příkop), který se přimyká k hronovsko-poříčské poruše. Úzkým pruhem u Zbečníka, Hronova a Žďárek území CHKO ještě do této struktury zasahuje.

Území CHKO je v současném vymezení z větší části (cca 60 %) budováno sedimenty a vyvřelinami permokarbonu a spodního triasu. Zbývající část připadá na křídové sedimenty. Rozdílnost v litologickém utváření těchto formací vtiskuje zásadní rozdíly oblastem budovaným permokarbonem či svrchní křídou, a to jak v morfologii krajiny, tak i ve vzniku půd a dalších zvětralin.


Geologický vývoj

Permská stěna v HynčicíchČeská část vnitrosudetské pánve stavebně představuje složitou brachysynklinálu, která je výsledkem dlouhodobého tektonického vývoje, probíhajícího během mladšího paleozoika a mezozoika a ukončeného v době sálské tektogeneze (paleogén). Dnešní osa pánve severozápadního směru představuje nejhlouběji zakleslou část pánve z hlediska svrchněkřídových uloženin. Vznikla při saxonské tektogenezi, která představuje poslední větší tektogenetickou etapu. Vůči starším, svrchněpaleozoickým uloženinám je tato osa excentrická.

Krystalinikum okrajových masívů pánve (krkonošsko-jizerské, orlicko-kladské a sowiegórske) se noří pod pánevní sedimenty a tvoří jejich podloží. Rozsah jednotlivých masívů v podloží karbonu není znám.

V české části pánve je bazální jednotkou sedimentace žacléřské souvrství svrchního karbonu, spočívající přímo na krystalickém fundamentu. Představuje cyklické střídání slepenců, pískovců a aleuropelitů s uhelnými slojemi. Do žacléřského megacyklu spadá i hlavní karbonský vulkanismus s opakovanými výlevy melafyrů, ryolitů a s ukládáním ryolitových tufů. Následné odolovské souvrství (stále svrchní karbon) je reprezentováno prostřídáním sedimentů aluviálních plošin (aleuropelity s uhelnými slojemi) se sedimenty říčních koryt (pískovce, arkózy). V občasných vodních nádržích dochází ke karbonátové sedimentaci (vápence). V klastickém materiálu se výrazně uplatňuje materiál z granitových masívů při ukládání arkóz, typických pro tuto jednotku. Další chvalečské souvrství je přechodem karbonu do permu. Stavba a složení sedimentů se podstatně mění. Převládají červeně zbarvené sedimenty rozlehlých aluviálních plošin, občas vznikají stálá jezera s karbonáty (vápence) a vrstevnatými aleuropelity s mlží faunou. Zaniká (až na výjimky) tvorba uhelných slojí. Následné broumovské souvrství je představováno střídáním jemnozrnných psamitů a aletopelitů červeného zbarvení, podřadně se ukládají prachovito-jílovité sedimenty s karbonáty s fosilním materiálem. Přibližně uprostřed tohoto megacyklu dochází k silné vulkanické činnosti a mohutným výlevům melafyrových a ryolitových láv a k ukládání pyroklastik. Na vznik vulkanického pohoří jsou vázány specifické proluviální horniny vulkanodetritické facie a jezerní uloženiny (walchiové lupky a vápence) s obsahem rostlinných i živočišných fosilií.

Pískovcové sloupky u České MetujePo uložení broumovského souvrství dochází k výrazným tektonickým pohybům (variská tektogeneze), které značně pozměnily sedimentační prostor celé vnitrosudetské pánve. Následující cyklus trutnovského souvrství vyplňuje s úhlovou diskordancí nejprve uloženinami brekcií a slepenců, později červenými aleuropelity s vložkami pískovců. Mladší bohuslavické souvrství je tvořeno uloženinami pískovců a arkóz s karbonátovým tmelem a hlízami dolomitu a prachovito-písčitými rudými sedimenty. Další bohdašínské souvrství je již řazeno do spodního triasu a usazením pestrých pískovců, slepenců, arkóz a arkózových pískovců končí kontinentální sedimentace ve vnitrosudetské pánvi.

Po uložení bohdašínského souvrství došlo v pánvi k novým tektonickým pohybům, jejichž následkem byla denudace terénu. Ta byla ukončena transgresí křídového moře, které zaplavilo pravděpodobně celou pánev. Jeho sedimenty se dodnes zachovaly v osní části pánve, v tzv. Polické křídové pánvi. Báze mořských usazenin cenomanského stáří tvoří korycanské vrstvy, vyvinuté jako glaukonitické pískovce, křemenné pískovce se slepencovými vložkami a prachovce se silicity. Následné bělohorské souvrství (spodní turon) tvoří rozpadavé slínovce. Ve středním a svrchním turonu jsou zastoupeny prachovce, spongilitické prachovce s vložkami prachovitých vápenců a prachovité pískovce a vytvářejí jizerské a teplické souvrství. Od severovýchodu klínovitě zasahuje facie kvádrových pískovců budujících Broumovské stěny. Poslední a nejmladší cyklus křídové mořské sedimentace tvoří březenské souvrství, pravděpodobně stáří coniaku. Tyto křemenné kvádrové pískovce dnes tvoří denudační zbytky uprostřed pánve (Adršpašsko-teplické skály, Ostaš, Stolové hory). Následnou regresí křídového moře se stává vnitrosudetská pánev trvale souší.


Pokryvné útvary

Celá oblast vnitrosudetské pánve patří z hlediska rozšíření pokryvných útvarů ke snosným oblastem. Pokryvné útvary, většinou kvartérního stáří jsou málo rozšířeny.

Diluviální a aluviální sedimenty

Petrograficky převažují hlíny a písčité hlíny, často s kamenitou příměsí. Jsou zastoupeny v celé oblasti. Písčité hlíny až hlinité písky jsou rozšířené v oblasti výchozů křídových pískovců i pískovců a slepenců permokarbonu. Naopak svahoviny v oblastech budovaných aleuropelity tvoří jílovité hlíny. Svahoviny s převahou kamene, hlinitokamenité suti a kamenité suti jsou rozšířené především v terénech budovaných eruptivními horninami broumovského souvrství (Javoří hory). Ryolity a ignimbrity vytvářejí volné kamenité suti o mocnostech přes pět metrů (např. v Heřmánkovickém údolí).Kuesty Bromovských stěn

Specifická deluvia vytvářejí kvádrové pískovce Polické pánve. Jsou to blokové suti s metrovými až desetimetrovými bloky pískovců zapadlých v písčité svahovině. Suti vznikly mrazovým větráním především v pleistocénu. Nejmocnější a plošné největší jsou blokové suti tvořící zvětralinový plášť v Broumovských stěnách, Adršpašsko-teplických skalách, na svazích Ostaše, Hejdy, Boru a Závory. Blokové suti se vytvářejí také na výchozech žaltmanských arkóz, ojediněle i na vulkanitech Javořích hor, kde se vyskytuje i mohutný údolní soliflukční kamenný proud (Heřmánkovické údolí).


Fluviální a proluviální uloženiny

Nejmladším pokryvným útvarem jsou povodňové hlíny (holocén až recent), které budují nivy současných toků. Největší rozlohy dosahují u Stěnavy od Broumova k Otovicím, u toku Metuje od Petrovic po Hronov. Jejich mocnost je řádově metrová (převážně jeden až dva metry). V podloží povodňových hlín leží aluviální štěrky, štěrkopísky a hrubé písky (převážně würmského stáří). U Stěnavy mají štěrkopísky polymiktní charakter (hojné zastoupení vulkanických hornin), u Metuje jsou složeny z křídových hornin. Jejich mocnost je přibližně jeden a tři metry.

Štěrkové a pískové uloženiny říčních teras se zachovaly ve větší míře jen na Broumovsku, kde byly rozlišeny dvě stratigrafické úrovně. Spodní terasa má bázi 8 - 10 m nad údolní nivou Stěnavy a přítoků. Uloženiny, které nikde nepřesahují mocnost 10 m, jsou stáří středního pleistocénu. Báze svrchní terasy leží 25 m nad dnešní údolní nivou. Mocnost uloženin je o něco větší než u spodní terasy (až 13 m), přisuzuje se jim věk starého pleistocénu. Jejich petrologické složení je stejné jako u štěrků údolní nivy.

Hrubé proluviální štěrky jsou dokladem sedimentace ze staršího období kvartéru až pliocénu, vyskytují se nejvíce v Broumovské kotlině a lze je rozdělit do dvou skupin. Rozšířenější jsou štěrky představující polycyklické uloženiny. Jejich výskyty jsou zhruba shodné s dnešními údolími, stářím odpovídají spodnímu nebo svrchnímu terasovému stupni, případně ještě starším akumulačním obdobím. Dosahují mocnosti 10 metrů i více. Štěrky jsou velmi hrubé, výrazně nevytříděné a nedokonale opracované, čímž se na první pohled liší od štěrků teras a údolních niv. Na úpatí Javořích hor mají materiál z vulkanitů, na druhé straně Broumovské kotliny z křídových hornin a z redeponovaných valounů z bohdašínského souvrství.

Na úpatí Broumovských stěn a Bukové hory je plošně omezený výskyt hrubých proluviálních štěrků, mocnost je rovněž kolem 10 metrů. Místy (zjištěno kopanými sondami) je doprovázejí jílovité písky až písčité jíly. Jsou prokazatelné starší než štěrky svrchní terasy a jsou produktem akumulačního stadia odpovídajícího nejstaršímu pleistocénu nebo pliocénu.


Eolické sedimenty

Horniny zrnitostně odpovídající eolickým sedimentům jsou většinou uvedeny jako sprašové hlíny. Jsou převážně žlutavohnědé až šedohnědé, se svislou odlučností a velkou přilnavostí ve vlhkém stavu. Představují eolické sedimenty, zčásti krátce přemístěné. Jejich výskyt je vázán na Broumovskou kotlinu, kde lemují terasy Stěnavy nebo tvoří rezidua na plošinách v oblasti Hejtmánkovice, Křinice, Martinkovice, Božanov, Rožmitál a Šonov. Stářím odpovídají spodnímu a střednímu pleistocénu. Maximální zjištěná mocnost je 10 metrů.


Chemogenní sedimenty

Jediným dosud zjištěným chemogenním sedimentem v území CHKO jsou recentní či subrecentní písčité pěnovce. Vyskytují se na výchozech otovického vápence v Otovicích (na zvané "Lederhose") v permu Broumovské kotliny, nebo v podobě pramenitových kup - dříve známá kupa v Horním Dřevíči byla zcela zničena, nově však byla objevena zazemněná kupa severně od Stárkova. Kupy jsou vázané na prameny vyvěrající zpod křídových opuk při západním okraji Polické vrchoviny.


Půdy

Nejvíce půd vhodných pro zemědělskou činnost se díky geologickému složení a morfologii terénů vytvořilo v Broumovské kotlině. Proto je také toto území činností člověka nejvíce pozměněné. Bylo prakticky odlesněno a je intenzivně zemědělsky obhospodařováno. Vyvinuly se zde hydromorfní a ilimerizované, bonitně dobré zemědělské půdy, jen při okrajích kotliny zčásti degradované štěrkopískovými sedimenty a svahovými kamenitohlinitými uloženinami na úpatí Javořích hor a Broumovských stěn.

Oblast Žacléřské vrchoviny jako celek je z celé CHKO nejvíce zalesněná. Relativně nejvíce zemědělských půd je při soutoku Dřevíče a Metuje v okolí obce Velký Dřevíč a v kotlině Chvalče a Radvanic (částečně již mimo CHKO). Půdy zde jsou většinou písčito-hlinité, často až kamenito-hlinité. Jako celek je tato oblast ze všech tří orografických jednotek nejméně vhodná pro zemědělskou činnosti, zejména pro rostlinnou produkci.

V Polické vrchovině jsou relativně nejlepší půdy vyvinuty na mírně ukloněných plošinách kuest a na plochém středu pánve. Půdy, poměrně hojně zemědělsky využívané, jsou střední bonity. Čela kuest budovaných spongilitickými prachovci pokrývají hlinito-kamenité půdy, na kvádrových pískovcích korycanských vrstev nebo jizerského souvrství leží balvanité a blokové svahoviny. Ty pokrývají také úpatí a rokle pískovcových tabulí březenského souvrství. Tyto části jsou pro zemědělství zcela nevhodné, a proto jsou vesměs pokryty lesy. Pro svou relativní nedostupnost (zejména v částech s velkou dynamikou pseudokrasového terénu) mají ještě poměrně zachovaný původní přírodní charakter a mají různý stupeň ochrany (NPR, PR, PP).

ZDROJ: AOPK

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů