Původní obyvatelé Bornea žili v těsném sousedství divoké džungle. Více se můžete dozvědět i v přírodním skanzenu nedaleko Kuchingu.
Snímek: Radana Čechová
Stát Sarawak má jednu z nejrozsáhlejších a nejlépe chráněných sítí rezervací v Malajsii. Tvoří ji 18 národních parků, čtyři azyly pro divoká zvířata a pět přírodních rezervací. Všechna chráněná území mají dohromady rozlohu zhruba pět set tisíc hektarů, což je oblast asi osmkrát větší, než zabírá Národní park Šumava. Za všechny můžeme jmenovat rezervaci Semenggoh, Národní parky Bako, Kubah, Similajau a Mulu nebo rezervaci Matang.
Lesní lidé v ohrožení
Rezervace Semenggoh, vzdálená asi čtyřicet kilometrů jihovýchodně od hlavního města Kuching, je rehabilitačním centrem pro orangutany. Orangutanů, neboli lesních lidí (v malajštině orang - člověk, utan - les), tu žije třiadvacet. Pro zajímavost, Světový fond na ochranu přírody (WWF) odhaduje celkovou populaci orangutanů na malajské části Bornea na 12 300 jedinců. Přímo zde v rezervaci, v podmínkách dobře srovnatelných s divokou přírodou, se jich narodilo devět. Ostatní sem byli buď převezeni zranění, nebo vykoupeni od majitelů, kteří je týrali či nelegálně drželi v zajetí. Zvířata se ošetřovatelé snaží co nejrychleji, ale šetrně vrátit k jejich přirozenému způsobu života.
Od listopadu do března se orangutani živí sami v džungli, po zbytek roku jim ošetřovatelé dávají na speciální vysoká krmítka banány, papáju, sladké brambory a pomeranče. Mimo tuto sezonu je velmi těžké je spatřit. Zdržují se výhradně v džungli a navíc v korunách vysokých stromů. Z nich slézají jen výjimečně a neradi, a to i ve volné přírodě. Právě proto má kácení pralesů pro orangutaní populace tak katastrofické následky. WWF uvádí, že v průběhu posledních sta let klesl celosvětově počet orangutanů o devadesát jedna procent!
Postupná likvidace lesů se bohužel nevyhýbá ani Borneu. Pralesy ustupují palmovým plantážím. Kvůli palmovému oleji (vývozcem číslo jedna je Malajsie) se na Borneu ročně vykácí přes milion hektarů pralesa. Nejde přitom jen o legální kácení. Lidé stromy ničí také zcela v rozporu se zákonem, především kvůli prodeji dřeva nebo kvůli stavbě cest do dříve nedostupných míst. Snáze se sem pak dostanou i pytláci.
Od opic po jeskyně
Nejstarší a jeden z nejmenších na Sarawaku je národní park Bako. Jeho největším lákadlem je opice nosatá, ale žijí zde i hulman stříbrný nebo makak dlouhoocasý. Park je i hnízdištěm divokého ptactva, například orla mořského. Na 27 kilometrech čtverečních objevíte osmnáct dobře značených stezek s mosty přes močály, po kterých dojdete na místa ideální k pozorování divoké zvěře a vegetace včetně několika druhů masožravých rostlin (bublinatka, šprlice nebo nám známá rosnatka).
Park Similajau se rozkládá jen na pobřeží, asi třicet kilometrů na sever od města Bintulu. Tvoří jej zlaté písečné pláže, na něž kladou vajíčka želvy zelené. Ideální je přijet sem od února do října, kdy si zaplavete v křišťálově čistém moři.
Zhruba 250 kilometrů dále na sever leží národní park Gunung Mulu, jež nabízí hned několik atrakcí. Především se na jeho území rozkládá jeden z největších systémů vápencových jeskyní na světě (150 km2). Abyste je mohli dostatečně ocenit, na prohlídku budete potřebovat minimálně dva dny. Najdete zde také jeskynní vodopád padající z výšky 120 metrů a nepřeberný počet různých druhů zvířat. Odvážnější mohou vyrazit na trek ve stopách lovců lebek.
Hlavní město koček
Kuching, hlavní město provincie Sarawak, jako jedno z mála odolalo dějinným zvratům a zachovalo si své koloniální kouzlo. Nebylo totiž jako ostatní za druhé světové války bombardováno.
Procházka starým centrem Kuchingu, plným barev a vůní, vás vede úzkými uličkami na sebe nalepených domů různých výšek a stylů. V nich se skrývá spousta malých obchůdků, čínských lékáren s barevnými lahvičkami a bylinkami, vlídných kavárniček, tržišť a chrámů, schovaných mezi novostavbami hotelů. To je případ i nejstaršího taoistického chrámu ve městě Tua Pek Kong z roku 1876, který se nalézá v nelichotivé blízkosti pětihvězdičkových hotelů u řeky. Tady ani jinde ve městě se také bohužel nevyhnete vtíravosti místních venkovních reklam včetně (často méně zdařilých) amerických adaptací.
Příjemným místem k oddychu od městského zmatku je uklidňující promenáda na břehu řeky Sungai Sarawak. Funguje tu i přívoz k pevnosti Margherita a paláci Astana, bývalému sídlu anglického důstojníka a politika Jamese Brooka, který v letech 1841 - 1868 Sarawaku vládl a byl první z takzvaných bílých rádžů.
V zahradách, v parcích, ale i na ulicích můžete tu a tam zahlédnout kočku, ale rozhodně jich tu není mnoho. Přesto prý dostalo město Kuching (v malajštině kočka) název právě po nich. Údajně mu ho přisoudil zmíněný James Brooke, který kdysi při jednání s místními náčelníky jednu běžící kočku viděl. Od té doby je kočka velmi oblíbeným motivem památníků a soch. Obří sádroví nebo kamenní domácí mazlíčci všech barev jsou místními obyvateli velmi opečováváni a sošky, které by se u nás považovaly za nevkusný doplněk šíleného zahrádkáře, jsou zde vážené památky. S kočkami to tu myslí opravdu vážně. Mají dokonce i své vlastní muzeum nebo vyhlášený noční klub Kočičí město.
Barevná mozaika
Podobně jako po stopách koček se můžete v Kuchingu vydat i po stopách místních domorodých kmenů. Začít lze třeba v Čínském historickém muzeu, které vám dá nahlédnout do historie provincie před příchodem Britů. A jaká ta historie byla? Spousta zeleně, zvířat, široké žluté řeky a dlouhé domy na kůlech.
To vše sice v Kuchingu v původní podobě už nenajdete, ale stačí popojet asi 45 kilometrů za město do skanzenu Kampung Budaya Sarawak na prahu džungle. Všudypřítomné banánovníky a palmy jen dotvářejí atmosféru sepětí původních obyvatel s přírodou. Jde opravdu o úžasné živoucí muzeum s ukázkami tradičních příbytků postavených místními kmeny. Minimálně šesti z nich stojí za to věnovat pozornost. Krásný a původně zařízený je třeba dům Rumah Melayu, nádherně vyřezávané a barvené nosné sloupy má zase Rumah Orang-Ulu. Můžete se tu také dívat přes ruce místním, kteří se s vámi rádi podělí o své znalosti, od řezbářství a košíkářství přes tradiční umění až po místní kuchyni.
Nejpočetnější skupinou původních obyvatel severního Bornea jsou Ibanové (30 %). Staví typické dlouhé domy, které mají přibližně dvacet místností a jsou připojeny jeden k druhému. Nejčastějším stavebním materiálem je sarawacké, velmi žádané železné dřevo belian, střecha se staví z listů palmy. Mezi ostatní kmeny patří například Bidayuhové, Melanauové, Kenyahové a Kayanové nebo Orang-Ulu (lidé od řeky). Tyto kmeny většinou bydlí podél dlouhých řek ve svých tradičních obydlích a zabývají se zemědělstvím či řemeslnou výrobou.
Vzhledem k tomu, jaký počet náboženských svátků Malajci slaví, určitě budete mít štěstí i na některé z četných kulturních vystoupení nebo workshopů, jež se ve skanzenu Kampung Budaya Sarawak konají. Každé léto v červenci se tu také pořádá největší malajský hudební festival world music RainForest World Music Festival. Na letošní ročník přijelo 21 tisíc návštěvníků z celého světa. Tradiční malajskou hudbu střídaly skupiny z Afriky i Asie. Jakýkoliv podobný festival vám o Malajcích hodně napoví. Jsou to velmi veselí a přátelští lidé, kteří v jakémkoliv věku umějí žít hudbou.
Nedaleko skanzenu se rozprostírá jedna z nejkrásnějších pláží Sarawaku - Damai Beach. Tři plážová letoviska nabízejí velkou škálu vodních sportů a kulturních aktivit. V jejich okolí najdete také několik golfových hřišť. Vyrazit odtud lze rovněž na trek do džungle, případně zdolat horu Santubong (810 m) na stejnojmenném poloostrově, z níž je krásný výhled na písečné pobřeží. Zajímavá je i říční plavba kolem samotného poloostrova.
Radana Čechová, Zuzana Skarnitzlová
Kde se ubytovat
Holiday Inn Damai Beach
Damai Beach, Sarawak
1600 Kč
Permai Rainforest Resort
Santubong, džungle, Sarawak
1100 Kč (chata pro tři)
Borneo Hotel
Tabuan Road, Kuching
570 Kč
Carpenter Guesthouse
Centrum Kuchingu
390 Kč
Fata Hotel
Jalan McDougall, Kuching
300 Kč
Borneo Bed & Breakfast
Green Hill Road, Kuching
250 Kč
pozn.: ceny jsou uvedeny za dvoulůžkový pokoj a jednu noc se snídaní
Zajímavost
Mezi nejznámější rostliny malajských tzv. dipterocarpových lesů (svůj název získaly podle rostlinné čeledi Dipterocarpaceae, do které se řadí velká část druhů zdejších mohutných pralesních dřevin) patří raflésie (Rafflesia arnoldii). Je to parazitující rostlina s největším květem na světě, který dosahuje až metrového průměru. Rostlina kvete pouze několik dní a plně se rozvine v noci. Cihlově červené květy vyrůstají zdánlivě přímo z pralesní půdy. Ve chvíli, kdy se květ rozevře, začne intenzivně páchnout po shnilém mase, aby přilákal hmyz.
Další zajímavostí je jeden z největších stromů na světě - tualang. Měří až 80 metrů, průměr činí tři metry. Na Borneu jej můžete vidět na svazích hory Kinabalu v Sabahu. Nejnápadnější květinou v Malajsii je pak ibišek, který je současně národní květinou a můžete jej obdivovat v mnoha variantách.
Jak se tam dostat
Z Prahy do malajské metropole Kuala Lumpuru se dostanete letecky (ČSA, KLM, Malaysia Airlines, British Airways, Swiss) s přestupem v Amsterdamu, Londýně nebo Curychu. Využít lze také přímých letů Malaysia Airlines. Například let z Frankfurtu do Kuala Lumpuru trvá necelých 12 hodin. Do Kuchingu, hlavního města provincie Sarawak, létají z Kuala Lumpuru spoje téměř každé dvě hodiny a cesta trvá necelých 90 minut. V rámci malajské části Bornea můžete letecky cestovat až na patnáct dalších destinací.
Vstupné a doprava
Do národních parků ani do rezervací není jednotné vstupné a někde se neplatí vůbec, proto je lepší informovat se v rezervačním středisku v Kuchingu nebo na webových stránkách ebooking.com.my. Ve všech parcích a rezervacích se vyžaduje speciální placené povolení pro profesionální fotografy nebo kameramany.
* Do rezervace Semenggoh se dostanete autobusem číslo šest společnosti Sarawak Transport Company, který staví přímo u hlavní brány, od níž je to dvacet minut pěšky do centra rezervace. Dopravit se můžete i soukromými linkami nebo taxíkem, je to však o poznání dražší. Poslední autobus z rezervace do Kuchingu odjíždí v pět hodin odpoledne a je lepší jej stihnout, protože v Semenggohu nemůžete nikde přenocovat, rezervace se navíc stejně ve čtvrt na šest zavírá. Návštěvu je dobré naplánovat na ráno mezi devátou a desátou nebo odpoledne těsně po třetí hodině, kdy probíhá krmení orangutanů, a spatříte je tak zblízka.
* Do parku Bako se z Kuchingu dostanete také autobusem číslo šest společnosti Petra Jaya. Cesta trvá zhruba 45 minut. Přímo v parku můžete také přespat v noclehárnách a chatkách, jídlo si budete muset připravit sami.
* Do Parku Similajau nejezdí žádná příměstská doprava, proto musíte využít služeb místních taxi, lokálních průvodců nebo cestovních kanceláří.
